22 Az 16/2025 – Krajský soud v Brně

22 Az 16/2025- 27 - text 10 22 Az 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: F. Z. (X), nar. X, státní příslušník X, adresa pro doručování X, zastoupen Mgr. Petrem Navrátilem, advokátem sídlem Jihlava, Královský Vršek 25 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra poštovní schránka 21/OAM, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2025, č. j. OAM-410/ZA-ZA11-LE31-2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 6. 2025, č. j. OAM-410/ZA-ZA11-LE31-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 269 Kč k rukám Mgr. Petra Navrátila, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podanou žalobou brojil proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobce je státním příslušníkem Alžírské demokratické a lidové republiky, kterou ČR považuje za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. II. Podání účastníků 2. Žalobce namítl, že žalovaný pouze formálně konstatoval zjevnou nedůvodnost žádosti, aniž by reflektoval jeho individuální důvody, zejména obavu z trestního postihu, nemožnost výkonu zaměstnání a obtížnou možnost reintegrace v Alžírsku. Podle svého přesvědčení uvedl důvody, které se vymykají pouhé ekonomické migraci a žalovaný nesprávně aplikoval pojem „zjevná nedůvodnost“. Zdůraznil ohrožení trestem odnětí svobody s tím, že s ohledem na jeho setrvání v zahraničí mu hrozí až 20 let odnětí svobody za dezerci, a blíže popsal důvody, které vedly k vyhýbání se vojenské službě. K tomu odkázal na mezinárodní zdroje popisující nedodržování spravedlivých procesních standardů soudního řízení v Alžírsku. Dále namítl i své morální důvody k odmítání vojenské služby, integraci do české společnosti, existenci zázemí v ČR a partnerského vztahu, který udržuje s českou občankou. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a správní spis pro něj poskytuje dostatečnou oporu. Při posouzení Alžírska jako bezpečné země původu bylo postupováno v souladu právními předpisy a Alžírsko považují za bezpečnou zemí původu i další země EU. Naopak žalobce v průběhu správního řízení neprokázal, že by mu hrozilo nebezpečí pronásledování nebo skutečně hrozící vážné újmy. Poukázal na to, že žalobce podal žádost až po více než rok trvajícím nelegálním pobytu v ČR v situaci uloženého správního vyhoštění s tím, že sám uvedl, že se snaží vyhnout návratu do země původu a dosáhnout svého snu kariéry fotbalisty. Žalobce i uvedl, že pokud by byl v Alžírsku, vojenskou službu by vykonal. Tvrzení žalobce jsou proto podle něj účelová. Žalovaný podle svého názoru zohlednil individuální okolnosti případu, ale žalobce neprokázal, že by v jeho případě nebylo možné považovat Alžírsko za bezpečnou zemi. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná, obsahuje projednatelné žalobní body a je důvodná. Žalovaný neměl vycházet z toho, že je Alžírsko bezpečnou zemí původu. Obsah zprávy, kterou žalovaný podpořil zařazení Alžírska na seznam bezpečných zemí původu použitý v této věci, totiž nestvrzuje, že by Alžírsko opravdu splňovalo podmínky, které pro použití konceptu bezpečné země původu předvídá směrnice č. 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany („procedurální směrnice“), a zákon o azylu. K obsahu správního spisu jako podkladu napadeného rozhodnutí 5. Podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis. 6. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný v seznámení s podklady pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalobci sdělil, že bude vycházet z a) žádosti o mezinárodní ochranu, b) protokolu o poskytnutí údajů k žádosti ze dne 11. 4. 2025, c) protokolu o pohovoru z téhož data, d) informace OAMP, Alžírsko, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 20. 1. 2025, e) protokol o výslechu v řízení o vyhoštění č. j. KRPH-33696-18/ČJ-2025-050022-SV a f) protokol o výslechu v řízení o vyhoštění č. j. KRPH-33696-17/ČJ-2025-050022-SV. 7. Žádná „Informace OAMP, Alžírsko, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 20. 1. 2025“ se ale ve spise nenachází. Naopak žalovaný mezi podklady neuvedl zprávu Alžírsko – Hodnocení Alžírska jako bezpečné země, stav: září 2024, tj. jedinou listinu o Alžírsku, ze které vycházel při vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobce se nechtěl s podklady seznámit, tudíž je zřejmé, že mu byly při seznámení s podklady pro vydání sděleny pouze názvy listin. Je tak patrné, že až v okamžiku vydání žalobou napadeného rozhodnutí mu bylo sděleno, že žalovaný vycházel ze zcela jiného podkladu, než který mu sdělil, a na základě tohoto podkladu použil procesně jednodušší cestu a vyloučil úplný přezkum žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. 8. Je sice možné, že při seznámení s podklady mohlo dojít k chybě při přípravě protokolu, nicméně to nic nemění na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě podkladu, se kterým nebyl žalobce seznámen, resp. mu ani nebylo sděleno, že z něj bude žalovaný při vydání rozhodnutí vycházet. 9. S ohledem na to žalobou napadené rozhodnutí nemá oporu ve správním spise, resp. v protokolu o seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce sice neuplatnil v tomto směru žalobní námitku, avšak v rámci žaloby zpochybňoval hodnocení Alžírska jako bezpečné země. Soud proto nemohl při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí uvedenou vadu přehlédnout a pominout. Obecná východiska k otázce tzv. bezpečných zemí 10. Rozhodnutí žalovaného se opírá o § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný podle něj jako zjevně nedůvodnou zamítne „žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ Koncept bezpečné země původu má svůj unijní původ v procedurální směrnici. Ta v bodu 40 svého odůvodnění uvádí, že pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost ji tak označit a vycházet z domněnky její bezpečnosti, pokud žadatel neprokáže opak. Z bodu 46 odůvodnění procedurální směrnice pak vyplývá, že se členské státy mohou rozhodnout, zda budou posuzovat bezpečnost země původu případ od případu, nebo označí země jako bezpečné přijetím seznamu těchto zemí [blíže viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2021, č. j. 41 Az 58/2020-52, č. 4270/2022 Sb. NSS. („rozsudek č. 4270/2022 Sb. NSS“), body 11 a 14). 11. Česká vnitrostátní úprava zvolila variantu seznamu bezpečných zemí původu. Podle § 86 odst. 4 zákona o azylu ho stanoví vyhláškou ministerstvo vnitra. Seznam bezpečných zemí původu nyní obsahuje § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. V souladu s § 2 bodem 2. vyhlášky ČR považuje za bezpečnou zemi původu Alžírsko. 12. Země, které jsou na seznamu bezpečných zemí původu, musí splňovat podmínky, které vymezuje v prvé řadě Příloha I procedurální směrnice. Tu měl do českého vnitrostátního práva transponovat § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu (v čem se to zákonodárci úplně nepovedlo, vysvětluje rozsudek č. 4270/2022 Sb. NSS. v bodech 24 a 25). Zařazením Alžírska na seznam bezpečných zemí původu tedy ministerstvo deklaruje, že splňuje podmínky, které pro označení země za bezpečnou vyžaduje procedurální směrnice a zákon o azylu v § 2 odst. 1 písm. k). Vytváří se tím domněnka, že žadateli přicházejícímu z této země nehrozí