22 Az 7/2025 – Krajský soud v Brně

22 Az 7/2025- 77 - text 8 22 Az 7/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: I. Y. (X), nar. X státní příslušnost X t. č. bytem v X zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem PO Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 154 Kč k rukám Mgr. Farida Alizeye, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. O nákladech tlumočníka bude rozhodnuto samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Předmětem sporu je zákonnost výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V napadeném rozhodnutí posuzoval žalovaný opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobce nejprve shrnul nové důvody druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany (odsouzení žalobce, obavy z uvěznění – nedůstojné a ponižující zacházení ve výkonu trestu, trvalý partnerský vztah a očekávání narození dítěte). Brojil i proti nepřeložení doložených dokumentů a bagatelizaci osobní situace žalobce. Namítl i nemožnost zajistit si v Turecku potřebný příjem k zajištění rodiny v ČR. Opětovně poukázal i na nedodržování práv Kurdů v Turecku. 3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce měl k podání nové žádosti shodné důvody jako k předešlé. K provozování sázkové hry uvedl, že s ní související údajné problémy se datují již od roku 2018, tedy žalobce je v době podání první žádosti, pokud je považoval za natolik závažné a hodné mezinárodní ochrany, měl uvést již v předchozím řízení, což neučinil. K řešení osobní a rodinné situace podle něj neslouží zákon o azylu. III. Hodnocení věci soudem 4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná a důvodná. 5. Z obsahu správního spisu vyplývá, že první žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal dne 26. 12. 2020. Žalovaný první žádost žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 21. 7. 2021, č. j. OAM-896/ZA-ZA12-ZA03-2020. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou, o níž bylo definitivně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 10. 2022, č. j. 22Az 39/2021-56, ve spojení s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Azs 314/2022 – 33, tak, že tato byla zamítnuta. 6. Dne 16. 10. 2024 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. 7. V rámci poskytnutí údajů v žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že je turecké státní příslušnosti, kurdské národnosti, muslim, bez politického přesvědčení, neboť se o politiku nezajímá. K rodinnému stavu uvedl, že je rozvedený, má 4 děti, všechny děti včetně jejich matky žijí v Turecku. Do ČR poprvé přicestoval před 4 lety ilegálně v nákladním voze, v červenci 2023 se po sňatku v ČR vrátil do Turecka, kde strávil 17 dní. O mezinárodní ochranu žádá podruhé, je zdráv, v Turecku byl odsouzen, kvůli tomu byl po příjezdu do Turecka ve vězení 10 dnů. Vlastnil sázkovou kancelář a s tím měl problémy. Kvůli tomu byl zadržen, po 10 dnech utekl a opět nelegálně opustil Turecko. K dotazům na odlet z Turecka a útěk z vězení uvedl, že byl propuštěn, že kdyby ho potřebovali, budou ho kontaktovat, využil toho a odjel, na letišti se ho nikdo na nic neptal. V České republice se mu líbí, už si tu zvykl, nikdo se do nikoho nenaváží, je tu spokojený. 8. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že byl ženatý v Turecku, ale rozvedl se, poté se v České republice opět oženil, ale znovu se rozvedl. Do Turecka se v roce 2023 vrátil z důvodu vyřízení cestovního pasu, byl tam asi 10 dní z toho 6 strávil ve vězení. Při vyřízení cestovního dokladu potíže neměl, ani s vycestováním z vlasti potíže neměl. K pobytu ve vězení uvedl, že dříve podnikal v oboru sázkových kanceláří a vázala se k tomu nějaká pokuta. Doplnil, že v Turecku vlastnil sázkovou kancelář a provozoval ji, činnost sázkové kanceláře ukončil v roce 2018, provozoval ji asi rok. Je vyučený pekař, nic dalšího dělat neumí, ale jelikož si nevydělával jako pekař dost, tak začal provozovat sázkovou kancelář. Důvodem uvěznění v 07-2023 byly sázky na fotbalové utkání, které nebylo povoleno, o tom nevěděl. Uvěznění se vázalo k tomu, že dostal pokutu a podmínku na dobu 4 let. Dostal k tomu nějaké dokumenty, neví, kde jsou. K propuštění uvedl, že byl ve vězení 6 dnů, když ho propouštěli, tak mu nic neřekli, žádný soud neproběhl, ale bylo mu řečeno, že ho budou předvolávat k soudu. Řízení prý stále pokračuje, ještě nebylo ukončeno. V minulosti žádný trestný čin nespáchal, tak když ho propustili, prostě odjel do České republiky. Na dotaz žalovaného uvedl, že neví, co znamená, že dostal podmínku na 4 roky, nerozumí tomu, neví, co znamenají ty 4 roky. Na dotaz, jak vysokou pokutu dostal, uvedl, že žádnou pokutu nedostal. K dotazům, že říkal, že dostal pokutu, uvedl, že si vzal právníka, kterému platil, peněžitou pokutu nedostal. Pokud jde o tvrzený na povolený fotbalový zápas, ke kterému se vztahovaly sázky, uvedl, že se nejedná o skutečný fotbalový zápas, ale o internetovou hru, která je v Turecku zakázaná. Tuto hru nechával hrát lidi ve své provozovně, měl z toho provize, nebyl sám, kdo nechával hrát tuto hru ve své sázkové kanceláři, bylo potrestáno mnoho lidí po celém Turecku. Nevěděl, že je to nelegální. V případě návratu do Turecka by mohl jít do vězení, protože proběhla nějaká soudní jednání, kterých se nezúčastnil. Dále uvedl, že je kurdské národnosti, společnost ke Kurdům přistupuje ponižujícím způsobem, o čemž ale hovořil v předcházejícím řízení. Do Turecka se vrátit nechce. 9. V rámci seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany uvedl, že dokládá dokumenty ohledně svého zadržení, neví, co se v dokumentu píše, protože neumí moc dobře číst a psát. Dokumenty vyžádala jeho matka na soudu, do Turecka se vrátit nechce, byl by tam znovu zadržený jako minule. Závěrem uvedl, že se bude zase ženit. 10. Napadeným rozhodnutím žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Neshledal důvody pro nové posouzení žádosti žalobce. 11. Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 12. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 13. Unijní základ tohoto ustanovení představuje čl. 40 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále též „procedurální směrnice“), který upravuje tzv. následné žádosti. V odst. 2 umožňuje členským státům nejprve provést předběžné posouzení, zda se objevily nebo zda žadatel předložil nové skutečnosti nebo zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle kvalifikační směrnice. Musí se jednat o nové skutečnosti nebo zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za osobu požívající mezinárodní ochrany (odst. 3). Zároveň podle odst. 4 tohoto ustanovení mohou členské státy rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 46. 14. Podle čl. 42 odst. 2 procedurální směrnice mohou členské státy ve vnitrostátním právu stanovit pravidla pro předběžné posouzení podle článku 40. Tato pravidla mohou, mimo jiné (a) uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení, a (b) povolit, aby proběhlo předběžné posouzení pouze na základě písemného podání bez osobního pohovoru. 15. V nyní posuzované věci žalovaný rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce na základě zjištění,