6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

29 A 18/2022- 158 - text 15 29 A 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše ve věci žalobce: L. D. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 11. 1. 2022, č. j. 00956-31/2019-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je zejména otázka, zda dodavatel elektrické energie podniká v energetickém odvětí, když poskytuje a rozúčtuje jiné osobě elektřinu odebranou jím provozovaným odběrným elektrickým zařízením a současně si účtuje náklady spojené s provozem tohoto zařízení. Protože část těchto nákladů považoval žalovaný za neoprávněné, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle energetického zákona. Krajský soud ve věci rozhoduje podruhé, neboť jeho vyhovující rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správního orgánu 2. V roce 2018 uzavřel žalobce s obchodní společností Beskydská energetika s. r. o. (IČO: 286 36 635, dále „obchodní společnost“) Smlouvu o poskytování služeb, obchodně technických podmínkách dodávky elektrické energie v úrovni NN, přefakturaci nákladů spojených s nákupem elektrické energie v úrovni VN a NN a vyúčtování oprávněných nákladů dodavatele spojených s provozem, údržbou a ostatními náklady spojenými se zařízením na dodávku. Následně žalobce uzavřel s obchodní společností nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem části trafostanice. Elektřinu dodanou od provozovatele distribuční soustavy dodávala obchodní společnost na základě těchto smluv žalobci, který ji dále dodával konečným odběratelům v rámci jednoho areálu. S nimi měl uzavřenou samostatnou smlouvu o přeúčtování dodané elektrické energie a samostatnou smlouvu o vyúčtování oprávněných nákladů dodavatele spojených s údržbou a provozem zařízení na distribuci elektrické energie. Žalobcovy faktury pak obsahovaly v samostatné položce přeúčtování výše ceny odebrané elektrické energie (dle faktury obchodníka s elektřinou) a v samostatné položce žalobcem uplatněné oprávněné náklady. 3. Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 30. 11. 2020, č. j. 00956-23/2019-ERU, sp. zn. OSR-00956/2019-ERU (dále „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl mj. tak, že se žalobce i obchodní společnost uznávají vinnými ze spáchání trvajícího přestupku dle § 91a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 531 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši paušální částky 1 000 Kč. Žalovaný postavil své rozhodnutí na závěru, že žalobce účtoval koncovým odběratelům taktéž náklady nesouvisející s údržbou a provozem odběrného zařízení. Účtované „oprávněné náklady“ proto představovaly jeho zisk. Protože žalobce nedisponoval licencí, jejímž předmětem by bylo podnikání v energetických odvětvích, dopustil se daného přestupku. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce spolu s obchodní společností rozklad. O něm rozhodla Rada Energetického regulačního úřadu (dále „Rada“) napadeným rozhodnutím v relevantním rozsahu tak, že - výrokem I. změnila prvostupňové rozhodnutí ve výroku I. na znění: „Obviněný z přestupku, podnikající fyzická osoba L. D., se sídlem Ž. 2314/20, H. (účastník řízení č. 1), se uznává vinným ze spáchání trvajícího přestupku podle ust. § 91a odst. 1 písm. a) energetického zákona, kterého se dopustil tím, že v období od 1. června 2018 do 31. srpna 2018 v rozporu s ust. § 3 odst. 3 energetického zákona podnikal v energetických odvětvích bez licence na obchod s elektřinou a/nebo bez licence na distribuci elektřiny, když po konečných odběratelích uvedených v Příloze č. 1 tohoto rozhodnutí v odběrném místě na adrese Velkomoravská 3929, 695 01 Hodonín, MS 3101039846, EAN 859182400200006364 (dále jen „odběrné místo“), požadoval úhradu částky 1 845 724,54 Kč bez DPH za dodanou elektřinu, přestože odebranou elektřinu nakoupil za částku v celkové výši 1 260 951,37 Kč bez DPH a prokazatelně vynaložil na náklady spojené s provozem a údržbou odběrného zařízení částku 260 201,98 Kč bez DPH, v důsledku čehož účastník řízení č. 1 dosáhnul zisku ve výši 324 571,19 Kč bez DPH.“ - výrokem II. změnila prvostupňové rozhodnutí ve výroku II. na znění: „Podle ust. § 91a odst. 7 energetického se účastníkovi řízení č. 1 za spáchání trvajícího přestupku podle ust. § 91a odst. 1 písm. a) energetického zákona ukládá pokuta ve výši 300 000 Kč …“ - výrokem III. zamítla rozklad žalobce proti výrokům IV. až VI. prvostupňového rozhodnutí jako nepřípustný. - výrokem IV. zamítla rozklad žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalovaný popsal činnost žalobce fakticky jako provozování distribuční soustavy ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) energetického zákona. S tím mu vznikaly náklady, které však nemohl v plné míře uplatňovat po konečných odběratelích. K této činnosti potřeboval licenci, nemohl postupovat pouze v rámci výkonu oprávnění zákazníka dle § 28 odst. 1 písm. g) energetického zákona. Při ukládání správního trestu posuzovalo prvostupňové rozhodnutí význam a rozsah následku, délku doby, po kterou trvalo protiprávní jednání, opakovanost porušování zákona, osobu pachatele přestupku, jeho majetkové poměry. Rada nakonec přistoupila k moderaci pokuty, neboť shledala jeden náklad oprávněným a také nebylo nutné ukládat pokutu toliko podle majetkového prospěchu. III. Argumentace žalobce 5. Žalobce výslovně napadl výroky I., II. a IV. rozhodnutí Rady. Rada podle něj neposoudila správně jím doložené oprávněné náklady. Ve svém důsledku je napadené rozhodnutí založeno na zjevně nesprávném skutkovém posouzení včetně posouzení důkazů. Současně je v rozporu s právními předpisy a opírá se o nesprávné právní hodnocení. Pokuta je nedůvodná, protože nemohlo z jeho strany dojít k naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku. Konkrétně žalobce zpochybňuje oprávnění žalovaného provádět kontrolu výše a složení oprávněných nákladů sjednaných smluvně. Pohyboval se tak mimo svou kompetenci danou právní úpravou, rozhodovací praxí či uznanou doktrínou. Dále žalobce nesouhlasí s posouzením dvou otázek – zda vystupoval jako zákazník nebo podnikatel (distributor) a zda účtování oprávněných nákladů a přirážky představovalo dosažení zisku. Závěry napadeného rozhodnutí nejsou adekvátně odůvodněné, čímž ho žalovaný zatížil nepřezkoumatelností. 6. Co se týče otázky postavení žalobce jako zákazníka či podnikatele, podle energetického zákona nemůže být považován za obojí. Napadené rozhodnutí se dle žalobce věnuje naplnění definičních znaků podnikání pouze okrajově. Žalobce je nanejvýš účastníkem trhu s elektřinou v postavení analogickém postavení zákazníka a jako takový má dle § 28 odst. 1 písm. g) energetického zákona právo poskytovat a rozúčtovat jiné osobě elektřinu odebranou prostřednictvím vlastního elektrického zařízení. Nemůže tedy na něj dopadat § 91a odst. 1 písm. a) energetického zákona, týkající se podnikání bez licence. Žalovaný opomněl hodnocení definičních znaků podnikání podle § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nesplňuje podmínku soustavné výdělečné činnosti ani „za účelem dosažení zisku“. Jeho zisk je generován výlučně z nájemného a jeho větší část vynakládá žalobce zpět na opravy a údržbu. Činnost žalobce nelze ani podřadit pod žádnou činnost uvedenou v § 3 odst. 1 energetického zákona. 7. Podle Společného stanoviska Energetického regulačního úřadu a Státní energetické inspekce k § 3 odst. 3 energetického zákona ze dne 21. října 2005 (dále „Stanovisko“) a podle aktuálně účinné právní úpravy vykládající § 28 odst. 1 písm. g) energetického zákona je zákazník oprávněn uplatňovat u osob, kterým poskytuje elektřinu z vlastního odběrného zařízení, náklady na provoz a údržbu tohoto zařízení. I Státní energetická inspekce (dále „SEI“), jak vyplývá z Protokolu č. 072100311 o výsledku kontroly obchodní společnosti ze dne 15. 4. 2011, dospěla k závěru, že jí nepřísluší přezkoumávat výši oprávněných nákladů. Napadené rozhodnutí je tedy současně v rozporu s rozhodovací praxí žalovaného a SEI a tím založeným legitimním očekáváním. 8. Napadené rozhodnutí považuje účtované náklady za provoz a údržbu za nepřípustné navýšení ceny, leč právní věda a zmíněné Stanovisko takovýto postup umožňují, aniž by byl zákazník povinen dokládat, z čeho se daná částka skládá. Žalovaný posoudil jednotlivé náklady nedostatečně a zjevně formalisticky (např. náklady na opravu střechy včetně střechy trafostanice, mzdové náklady, revize a provoz chladicího zařízení, oprávněné náklady obchodní společnosti), nevypořádal se v tomto ohledu s námitkami uplatněnými v rozkladu. 9. D