29 A 29/2024 – Krajský soud v Brně

29 A 29/2024- 97 - text 23 29 A 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka, ve věci žalobci: a) L. S. b) V. S. oba zastoupeni advokátkou Mgr. Petrou Křenkovou sídlem Jurkovičova alej 210, 763 26 Luhačovice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 7. 2.2024, č.j. KUZL 109248/2023, sp. zn. KUSP 28614/2023 DOP/D, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud v Brně (dále jen „soud“) obdržel dne 5. 4. 2024 žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a jinak potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vizovice, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „silniční úřad“) ze dne 6. 2. 2023, č.j. MUVIZ 003268/2023, sp. zn. S MUVIZ 011452/2022 (dále jen „rozhodnutí silničního úřadu“), kterým bylo žalobcům uloženo odstranění pevných překážek na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD, XE v katastrálním území X (pozn.: všechna níže v textu uváděná parcelní čísla se vztahují k pozemkům nacházejícím se v tomto katastrálním území, soud tedy dále nebude informaci o katastrálním území u jednotlivých parcelních čísel, vyjma nutných citací, uvádět), neboť se na těchto pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Pevné překážky jsou plot s betonovým základem, keře, jehličnan, houpačky, pískoviště, volně ložený stavební materiál, terénní úpravy. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobci navrhují, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení a nemá oporu v právní úpravě. Obecné užívání je omezením vlastnického práva. Pokud některá z podmínek nuceného omezení chybí, jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. Ústavně konformně lze omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka (nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, body 30 a 31, rozsudek NSS z 26. 6. 2008, č. j. 6 As 80/2006-105). Omezuje-li veřejnoprávní institut vlastnické právo, aniž by poskytnul náhradu, musí mít souhlas vlastníka. Existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout zajištění komunikačního spojení nemovitostí, aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát přednost těmto jiným způsobům. Stálá a v terénu patrná dopravní cesta 3. Nebylo prokázáno, jak cesta vypadala, kudy vedla, zda a jak často se po ní chodilo či jezdilo. Závěr žalovaného nemá oporu ve spisu a v dokazování. Žalovaný se přiklonil pouze k důkazům potvrzujícím patrnost cesty. Nevypořádal se s vyvracejícími důkazy. Bez relevantního odůvodnění žalovaný ke svědeckým výpovědím popírajícím existenci komunikace, uvedl, že byly vyvráceny. 4. Z leteckých snímků z archívu CUZK zachycujících lokalitu od r. 1971 do r. 1991 je patrno, že na pozemku p. č. XB se nenacházejí vyjeté koleje ani r. 1977 ani r. 1991. Na pozemcích XC, XE a XD jsou zachyceny trvalé porosty v místech, kde měla komunikace vést. Tato skutečnost je potvrzována i přípisem MNV Vlachovice ze 17. 6. 1985 adresovaném A. S. (dále též „žadatel“). Existence trvalých porostů bránila v užívání pozemku p. č. XE. Pokud by byly před rokem 2001 patrné vyjeté koleje, jistě by byl schopen žadatel popsat, kudy domnělá cesta vedla a jaké překážky byly umístěny. V podáních konstatuje, že průběh cesty není schopen blíže vymezit. Cesta vedoucí přes pozemky p. č. XC, XD a XE nebyla patrná přinejmenším od r. 1977. Ze svědeckých výpovědí není patrno, v jaké době a kudy přesně údajná veřejnost chodila, koho konkrétně svědci za veřejnost považovali. Správní orgány se měly zabývat tím, v jakém období a kudy cesta vedla a jak byla patrná v terénu. V době umístění překážek veřejnost průchod přes pozemky neužívala. Pokud přes pozemky přejel nebo přešel žadatel, bylo to ojediněle a z dobré vůle žalobců a jejich právních předchůdců, svým charakterem se jednalo o výprosu. 5. Žadatel se nezajímal o to, zda může pozemky užívat. Neprojevil vůli řešit přístup ke svým nemovitostem. Nikoho se neptal, pokud přes pozemky procházel. Žalobce ani nenapadlo, že by přes pozemky měla vést či vedla veřejně přístupná komunikace. Přístup byl možný jen omezeně, v létě. Žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 2 As 337/2016-64 – první definiční znak (existence účelové komunikace), není dán jen tehdy, pokud cesta zanikne „bez protiprávního zásahu“. Není naplněn znak účelové komunikace spočívající ve stálosti a patrnosti komunikace v terénu. Cesta nebyla patrná v rozsahu, jak je vymezeno geometrickým plánem č. 416-2017/2003 vyhotoveným Ing. Jiřím Mrůzkem – Geoman, geodetická a kartografická kancelář, dne 25. 3. 2003 (dále jen „geometrický plán č. 416-2017/2003“). Existence zákonného účelu 6. Naplnění tohoto znaku z dokazování nevyplývá. Přístup k nemovitosti č. p. XF (ve vlastnictví žadatele) přes pozemky p. č. XA, XB, a XE, jak jej definoval geometrickým plánem č. 416-2017/2003 žalovaný, nezajišťuje komunikační spojení. Pozemky nejsou udržované, mají sklon, jsou neprůjezdné, nejsou vhodné pro nezbytný obslužný provoz domu a většími vozidly nelze přijet ani za příznivého počasí. Odstraněním překážek nedojde k zajištění průjezdu a průchodu k nemovitosti XF. Tyto námitky jsou podstatné, zejména pokud vlastník pozemku (komunikace) nemá zákonnou povinnost zajistit schůdnost a sjízdnost. Závěr, že posuzovaná komunikace je komunikací ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, není podložen dokazováním, je s ním v rozporu. Z důkazu fotografie vozidla na pozemku žadatele není zřejmé, z jakého je data a nebylo prokázáno, zda vozidlo jelo po předmětných pozemcích. Nelze souhlasit s vymezením komunikace geometrickým plánem č. 416-2017/2003. Přestože nejužším místem vymezení je šíře 3 m na pozemku p. č. XA, v pozemku p. č. XB a XE, je komunikace vymezena v šíři 3,45 m resp. 3,40 m. Souhlas vlastníka s obecným užíváním 7. Správní orgány neuvedly, kteří právní předchůdci žalobců a v jakém období dali konkludentní souhlas a z čeho tyto závěry vyplývají. Nelze připustit závěr, že historicky komunikace byla evidentně součástí cesty, která propojovala horní a spodní konec, resp. silnici s místní komunikací v předmětné lokalitě. Tomu neodpovídají důkazy. Žalovaný neuvádí, jak cesta vedla, jaké nemovitosti spojovala a kdy zde vzniklo veřejné užívání. Pokud by tomu tak bylo, musela cesta vést i přes pozemek žadatele, což nevyplývá ze snímků ani z katastrální mapy. Ani z výpovědi svědkyně B. Ž. nelze vyvodit, že byl dán s obecným užíváním konkludentní souhlas a že pozemky byly otevřeny užívání neomezenému okruhu osob. Svědek F. Č. vypověděl, že se chodilo jen k S. a dál cesta nevedla. Svědek F. Ž. uvedl, že on souhlas nikomu nedal. Soudem vyslýchaní svědci uváděli, že cesta sloužila pouze pro účely přístupu k domu č. p. XF, stodole a pozemkům, které nyní patří žadateli. To, že rodina žadatele si najímala třetí osoby (např. J. M. k odvozu řepy apod.), nemůže znamenat souhlas s obecním užíváním. Žadatel v řízení u Okresního soudu ve Zlíně tvrdil, že právo chůze a jízdy vykonával on či jeho právní předchůdci pro sebe. Jestliže by vlastník cesty umožňoval užívání pouze určitým osobám, mohlo se jednat nanejvýš o výprosu, tu lze odvolat (např. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 213/2015-14). 8. Účelově byly vyhodnoceny listiny prokazující, že pozemky nesloužily veřejnému užívání: Z listiny ze dne 17. 8. 1941 vyplývá, že manž. Š., jako bývalí vlastníci domu čp. XG na pozemku p. č. st. XH, měli zřízenu služebnost jízdy a chůze přes dvůr u domu č. p. XCH, jehož vlastníky byly manž. Š., tedy přes dnešní pozemek p. č. XA. Cestu zmiňovali i svědci u Okresního soudu ve Zlíně a mylně se domnívali, že jde o cestu veřejnou. Užíváním cesty mohlo dojít k vyježdění kolejí, nikoliv jako důsledek veřejného užívání, ale soukromoprávního charakteru cesty. Z listiny vyplývá, že zřejmě p. F. Š. bránil průchodu a průjezdu přes pozemek. Lze odkázat na rozsudek NSS č. j. 1 As 76/2009-60. Pozemky k veřejnému užívání nikdy nesloužili a nikdy k tomu nebyl dán konkludentní souhlas. Bylo nezbytné prokázat, že komunikace nebyla používána pouze vlastníky přilehlých nemovitostí a osobami, jimž to bylo umožněno, tedy úzkým okruhem osob, ale za (konkludentního) souhlasu všemi osobami, které ji užít chtěly. To však učiněno nebylo. Nutná komunikační potřeba 9. Dle rozhodnutí NSS č. j. 2 As 337/2016 a č. j. 59 A 1/2022 je třeba zjistit, zda cestu užívá dostatečně široký okruh osob. Široké veřejnosti musí svědčit nezbytná komunikační potřeba. Nepostačuje, že může na cestu kdokoli bez relevantní potřeby vstoupit. Žadatel se aktivně nezajímal o zajištění přístupu ke své nemovitosti. Mohl odkoupit sousedící pozemky nebo se zajímat u obce, jak lze přístup