5 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 8/2024- 88 - text  7 30 A 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Z. S. zastoupeného advokátem Mgr. Miroslavem Kučerkou, LL.M. sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Ke Skalce 5907/47, 586 01 Jihlava za účasti: 1. M. S. zastoupena advokátem Mgr. Miroslavem Kučerkou, LL.M. sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 2. T. M. 3. R. K. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2023, č. j. KUJI 109188/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení ani osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce spolu se svou manželkou (osoba zúčastněná na řízení sub 1) vlastní pozemek p. č. XA a p. č. st. X, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X v k. ú. X (dále je vždy míněno toto katastrální území). Jejich sousedé (osoby zúčastněné na řízení sub 2 a 3) začali na svých pozemcích p. č. XB a XC bez potřebného povolení stavět rodinný dům a k němu provozní objekt. Městský úřad Třebíč jako stavební úřad zahájil v listopadu 2018 řízení o odstranění nepovolených staveb. V srpnu 2022 požádali stavebníci o jejich dodatečné povolení. Stavební úřad jejich žádosti vyhověl rozhodnutím ze dne 19. 12. 2022 (dále též „dodatečné stavební povolení“). Odvolání žalobce a jeho manželky proti uvedenému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „odvolací rozhodnutí“). Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhá jeho zrušení žalobou podanou dne 29. 1. 2024. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, protože je nezákonné. Namítá, že mezi závazným stanoviskem žalovaného, resp. jeho odboru územního plánování, z roku 2020 a 2023 je rozpor. V původním stanovisku bylo uvedeno, že provozní objekt dosahuje svými rozměry velikosti rodinného domu, překračuje vnímanou stavební čáru a ovlivňuje charakter celé lokality. Proto byl záměr posouzen jako nesouladný s územním plánem Hodov. V závazném stanovisku z roku 2023 však žalovaný změnil názor a záměr posoudil jako souladný s územním plánem. Tím došlo k popření zásady zákazu libovůle a rovného zacházení. Závazným stanoviskem z roku 2023 byla překonána určitá správní praxe v místě stavby, aniž by byly podrobně zkoumány místní podmínky. Toto odchýlení od dřívějšího posouzení měl stavební úřad vysvětlit (žalobce zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 As 155/201535). Stavba měla respektovat místní podmínky tak, aby v prostoru mezi rodinným domem a ulicí nebyl umisťován žádný objekt. Žalobcovy obavy, zejména z imisí, přitom stavební úřad nerozptýlil. 3. Dále žalobce namítá, že pro původní provozní objekt byla povolena výjimka z odstupu od hranice pozemku, kterou povolil tehdejší stavební úřad v roce 2018. Když se provozní objekt změnil (viz předchozí bod), měla se podle žalobce znovu tato výjimka posoudit. Stavební úřad se však spokojil s původním rozhodnutím o výjimce, které se týkalo jiné podoby záměru. 4. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť neodpovídá stavebnímu zákonu a dalším právním předpisům, to pro svou zmatečnost, nepřezkoumatelnost a rozpor se zákonem. Konkrétně je rozporné s § 89 odst. 2 a § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. III. Argumentace žalovaného 5. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobce sice navrhoval v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu (závazné stanovisko Krajského úřadu Vysočina ze dne 4. 11. 2020), návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. však nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/201448, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobce nepodmiňoval svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání provedením navržených důkazů – na výzvu soudu ze dne 5. 2. 2024, uvedl, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedení navrženého důkazu neshledal potřebným, jak vysvětlí níže v odůvodnění tohoto rozsudku. 7. Žaloba není důvodná. Nepřezkoumatelnost, nicotnost a odkaz na důvody uváděné ve správním řízení 8. Nejprve se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Její příčinou může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/201325, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. Nejvyššího správního soudu, body [29]  [30]). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/201247). 9. Žalobce své námitky stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí formuloval velmi obecně, soud proto ve stejně obecném duchu odpovídá, že napadené rozhodnutí shledal plně přezkoumatelným, neboť žalovaný v něm své důvody pro zamítnutí odvolání srozumitelně formuloval. 10. Dále žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy z důvodu zmatečnosti – podle žalobce nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí. Svou námitku ale žalobce nijak blíže nerozvádí. Namítanou zmatečností zřejmě žalobce myslí nicotnost, neboť vadu zmatečnosti správní řád ani soudní řád správní nezná. Zmatečnostní vady představují ty nejtěžší vady rozhodnutí v civilním soudním procesu, které svým obsahem odpovídají nicotnosti – například, že soud rozhodoval ve věci, která do pravomoci soudů nenáleží [§ 229 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád]. Nicotností napadeného rozhodnutí se musí krajský soud zabývat z moci úřední (§ 76 s. ř. s.), přičemž k obecné námitce žalobce soud uvádí, že napadené rozhodnutí není nicotné. Žalovaný jako nadřízený stavební úřad Městského úřadu Třebíč nepochybně měl pravomoc rozhodnout o žalobcově odvolání proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. 11. Žalobce obecně namítal, že je napadené rozhodnutí nezákonné z důvodů, které uváděl v řízení před stavebním úřadem a žalovaným. V řízení před krajským soudem ovšem žalobce nemůže jen odkazovat na svá předchozí podání ze správního řízení a učinit z nich žalobní body, které by byly projednatelné v soudním řízení správním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 4 As 5/201222). Soulad objektu s územním plánem a hrozící imise 12. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí spočívá na nezákonném závazném stanovisku Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru územního plánování, ze dne 17. 4. 2023, č. j. KUJI 30934/2023, OUP 140/2023Ko4 (stanovisko 2023). Má pro to v zásadě dva důvody. Ve zmíněném stanovisku se podle něj žalovaný krajský úřad svévolně odchýlil od svého dřívější stanoviska ze dne 4. 11. 2020, č. j. KUJI 970049/2020, OUP 417/20202 (stanovisko 2020), a dále stanovisko dostatečně neřeší, že se stavba provozního objektu vymyká místním poměrům. 13. Soud nejprve pro názornost připojuje fotografii lokality ze serveru Mapy.com z roku 2018, kde je vpravo vidět dům ve spoluvlastnictví žalobce s parkovacími stáními, vlevo pak rozestavěná stavba rodinného domu stavebníků, zatím bez provozního objektu. [obrázek anonymizován] 14. Pro lepší pochopení je potřeba nejprve shrnout procesní historii celého případu. Stavebníci požádali poprvé již v roce 2018 o dodatečné povolení rozestavěných staveb přízemního jednopodlažního rodinného domu půdorysného tvaru L a provozního objektu o půdorysu 7 x 11,50 m. Rodinného domu se námitky žalobce netýkají, proto soud blíže popíše pouze provozní objekt. Má být umístěn před rodinným domem do svahu zvedajícího se od pozemku stavebníků směrem k ulici. Původně byl navržen jako dvoupodlažní budova s jedním podzemním a jedním nadzemním podlažím, zastřešeným valbovou střechou. První nadzemní podlaží mělo sloužit jako garáž, suterén pak měl být využíván