4 Ads 265/2020 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 4/2023- 80 - text  6 30 Ad 4/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Mgr. Bc. D. K. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2023, č. j. 13596/23/5000-09065-712098 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobcem je bývalý zaměstnanec Odvolacího finančního ředitelství. Dne 17. 4. 2023 mu jeho nadřízený udělil písemnou výtku za to, že odevzdal nesprávně a nedostatečně vyplněné statistické údaje (výkazy výkonů) v informačním systému AVIS. Žalobce proti tomu okamžitě podal stížnost. Přípisem ze dne 21. 4. 2023 jej žalovaný vyrozuměl, že tuto stížnost neshledal důvodnou. Proti udělení výtky brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 19. 6. 2023. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce navrhuje výtku zrušit, neboť ji považuje za nezákonnou. V prvním žalobním bodě namítá, že při vytýkání drobných nedostatků ve službě má mít přednost výtka v ústní formě. Teprve následně lze použít výtku písemnou, která má větší váhu, protože zůstává založena v osobním spise státního zaměstnance po dobu jednoho roku. Jeho nadřízený však volbu písemné formy výtky nijak neodůvodnil. A žalovaný ve vyrozumění o výsledku šetření tvrdí, že písemná výtka není k ústní výtce ve vztahu subsidiarity. Vytknutý nedostatek navíc nelze podle žalobce označit za nijak závažný. Lhůta pro předložení statistik činila totiž podle příslušné směrnice ředitele Odvolacího finančního ředitelství 10 dnů po skončení příslušného čtvrtletí. Žalobce předložil vyplněné tabulky již dne 5. 4. 2023. Sice v nich byly chyby, ale ty žalobce již druhý den dopoledne ve spolupráci s kolegyní opravil a bez zbytečné prodlevy je odevzdal dne 6. 4. 2023, tedy stále ještě ve lhůtě. Závažnost výtky nemůže zvyšovat ani to, že se důležitost a způsob vyplňování statistik měly údajně probírat na několika poradách. Jednalo se většinou o porady fiktivní, které se reálně neuskutečnily. 3. V dalším žalobním bodě žalobce tvrdí, že při předávání písemné výtky mu jeho nadřízený (vedoucí oddělení) sdělil, že mu musel výtku udělit, protože mu to uložil jeho nadřízený (ředitel odboru). Ten pak vyřizoval žalobcovu stížnost proti udělené výtce. To se žalobci jeví jako svévole. 4. V posledním žalobním bodě se žalobce ohrazuje proti zmínce obsažené ve vyrozumění o výsledku šetření své stížnosti, podle níž přišel v měsíci březnu šestkrát pozdě do práce. Jednalo se o zpoždění v řádu minut a žalobce uvádí důvody, proč se tak v jednotlivých případech stalo. Navíc poukazuje na to, že na tomtéž oddělení chodí další dva pracovníci do práce pozdě ještě častěji a s větším zpožděním a nikdo jim to k tíži nedává. III. Argumentace žalovaného 5. Žalovaný navrhl podanou žalobu odmítnout, protože žalobce podle něj neměl k jejímu podání aktivní legitimaci. Již před podáním žaloby totiž ukončil svůj služební poměr (ke dni 9. 6. 2023). V žalobě nikde netvrdí, že by byl výtkou nějak zkrácen na svých právech, nenamítá nic proti samotnému udělení výtky nebo existenci zjištěných nedostatků, pouze polemizuje se zvolenou formou výtky. 6. Pro případ, že by soud na tuto argumentaci nepřistoupil, navrhuje žalovaný žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění výtky. Vedle toho argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 7. Ve věci proběhlo dne 29. 1. 2025 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích. 8. Žalovaného zastupoval na jednání ten zaměstnanec, který žalobci jako tehdejší vedoucí jeho oddělení výtku udělil. Na dotaz soudu sdělil, že některé dokumenty označené jako „zápis z porady“ byly ve skutečnosti pouhými informacemi nadřízených určenými podřízeným a označovaly se takto z pouhé setrvačnosti. To ale nic nemění na tom, že byly rozesílány všem dotčeným zaměstnancům a ti se s nimi mohli seznámit. Žalobce potvrdil, že tyto dokumenty emailem skutečně dostával. Zástupce žalovaného dále na dotaz soudu vysvětlil, že udělení výtky běžně zaměstnanec, který chce výtku udělit, konzultuje se svým nadřízeným, což se stalo i v nynější věci. 9. Žalobce nad rámec žaloby uplatnil na jednání tři nová tvrzení. 10. Za prvé, že písemná výtka byla v dané věci nepřiměřená s ohledem na běžnou praxi v rámci daňové správy. To doložil dvěma odpověďmi na své žádosti o informace. Soud jimi provedl dokazování, neboť v tom spatřoval rozvinutí žalobního bodu poukazujícího na to, že písemná forma výtky byla vzhledem k žalobcovu prohřešku nepřiměřená. Podle prvního z dokumentů uložil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj v roce 2024 svým zaměstnancům pouze 3 výtky, všechny v ústní formě. Druhým dokumentem je písemná výtka zaměstnankyni Ministerstva financí z ledna 2024 za to, že ve dvou případech nenapracovala do konce následujícího kalendářního měsíce saldo v docházce v délce 23 hod. Žalobce vedle toho ještě poukázal na písemnou výtku řešenou v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 265/2020-49, která byla udělena za neomluvenou návštěvu lékaře, přičemž tento nedostatek byl zhojen až po měsíci, zatímco žalobce svoji chybu napravil již následující den. 11. Druhým novým tvrzením žalobce bylo, že výtka představovala porušení zásady ne bis in idem, protože ze stejných důvodů mu žalovaný již dříve snížil plat (což Krajský soud v Brně posuzoval ve věci sp. zn. 62 Ad 4/2023). Žádné takové tvrzení však v žalobě obsaženo není. Proto je soud vyhodnotil jako opožděně uplatněný žalobní bod a dále se jím nebude zabývat. 12. Za třetí, žalobce naznačil, že důvodem udělení výtky byla ve skutečnosti osobní zášť vedoucího odboru. Poukázal na to, že se soudně bránil proti snížení svého platu a zjišťoval nejrůznější informace o chodu svého odboru, což mohlo vyvolat nevoli jeho nadřízených a vedlo to již dříve k různým perzekučním praktikám. Jako důkaz této předchozí šikany žalobce měly posloužit e-maily týkající se sledování žalobcovy docházky a jeho přesunu do jiné kanceláře. Ani tady krajský soud neshledal, že by tato tvrzení měla jakýkoliv předobraz v podané žalobě a vyhodnotil je jako opožděný žalobní bod. Provádět navržené důkazy by tudíž bylo zbytečné. 13. Vedle toho navrhl žalobce na jednání celou řadu důkazů k tvrzením obsaženým v žalobě. Na dotaz soudu sdělil, že důkazní návrhy vznesl až při jednání záměrně z taktických důvodů, aby se s nimi žalovaný nemohl předem seznámit. Soud všechny tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné. Šlo o e-mail žalobcovy kolegyně, z nějž mělo vyplývat, že žalobce s její pomocí opravil výkazy a následující den je odevzdal – to nebylo mezi stranami vůbec sporné. Dále žalobce navrhl výslech své kolegyně, který měl prokázat totéž, a nadto i fakt, že se údajné porady ve skutečnosti vůbec nekonaly – protože žalovaný to na jednání nepopřel, a zároveň žalobce přiznal, že mu zápisy z těchto porad přinejmenším chodily e-mailem, neshledal soud důvod vést další dokazování tímto směrem. Žalobce dále předložil printscreen s docházkou některých svých kolegů a nabídl i možnost dohledat ve svém počítači e-mail, z něhož by plynulo, že i sám ředitel odboru chodil do práce po stanoveném začátku pracovní doby – to soud shledal irelevantním, protože docházka nebyla důvodem pro udělení výtky. Ze stejného důvodu zamítl soud i důkaz emailem žalobcova nadřízeného, podle nějž zapomene-li doma identifikační kartu, nemá chodit do práce, ale má se pro kartu vrátit domů. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Žaloba není důvodná. 15. V první řadě soud uvádí, že neshledal – navzdory argumentaci žalovaného – důvod pro odmítnutí žaloby. Žalobce sice soudu nesdělil, že již před podáním žaloby ukončil služební poměr, a tedy ani nevysvětlil, jaký význam pro něj v této situaci podání žaloby má, to však lze podle soudu dovodit i bez takového tvrzení. Písemná výtka, jak ostatně žalobce sám v žalobě uvádí, se zakládá do osobního spisu státního zaměstnance, a zůstává zde založena po dobu jednoho roku. Děje se tak bez ohledu na změnu služebního místa nebo na skončení služebního poměru. Spis nelze uzavřít a archivovat, dokud účinky uložené výtky „nevyprchají“. To vyplývá z § 153 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (který upravuje obecně vedení služebního spisu) ve spojení s čl. 11 Služebního předpisu náměstka pro státní službu ze dne 18. září 2015, č. 6/2015, kterým se stanoví obsah osobního spisu státního zaměstnance a způsob jeho vedení, jehož příslušná část zní: „Po skončení služebního poměru, nejdříve však po zahlazení uložených kárných opatření, respektive vyřazení písemné výtky, se osobní spis uzavře a uloží podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a