9 Afs 3/2011 — Nejvyšší správní soud

30 Af 35/2023- 159 - text  9 30 Af 35/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: RISPERO s.r.o. sídlem Křivá 2621/4, 130 00 Praha 3 zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Melkusem sídlem Washingtonova 1624/5, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti: Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje sídlem Kaplířova 2726/9, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2023, č. j. ÚOHS23131/2023/161 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení ani osoba na řízení zúčastněná nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal návrh, aby žalovaný (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) uložil osobě zúčastněné na řízení (Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje, dále též „zadavatel“) zákaz plnění smlouvy o dílo na dodání pultu centrální ochrany, kterou zadavatel uzavřel s dodavatelem NAM system, a. s., což byl jediný oslovený dodavatel. Žalovaný návrh rozhodnutím ze dne 24. 3. 2023 zamítl. Rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl předseda žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „rozkladové rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 21. 8. 2023. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je považuje za nezákonné. 3. Nejprve vysvětluje, jak fungují požární bezpečnostní systémy. Ty umožňují hasičským záchranným sborům střežit monitorované objekty a včas reagovat na poplachové a stavové signály. Signály vysílá elektrická požární signalizace (dále též EPS) nainstalovaná v monitorovaném objektu. Prostřednictvím zařízení dálkového přenosu (dále též ZDP) a přenosových cest (například rádiových vln nebo optických kabelů) se tyto signály přenášejí na pult centrální ochrany (dále též PCO), který signály vyhodnocuje a je umístěný v Krajském operačním a informačním středisku (dále též KOPIS) příslušného hasičského záchranného sboru. K tomu, aby spolu zařízení dálkového přenosu a pult centrální ochrany navzájem komunikovaly, je nezbytné, aby byly kompatibilní a nastavené na stejnou frekvenci, takže je zpravidla vyrábí stejný výrobce. V České republice působí na trhu několik výrobců, využívané jsou však pouze komponenty ve standardu NAM, jejichž výrobcem je společnost NAM system, a. s., a ve standardu RADOM, jejichž výrobcem je společnost RADOM, s. r. o. 4. První žalobní bod vytýká žalovanému, že nesprávně vyhodnotil otázku, zda zadavatel uzavřel smlouvu i přes zákaz jejího uzavření. V době, kdy došlo k uzavření smlouvy, probíhalo totiž zároveň zadávací řízení na veřejnou zakázku se stejným předmětem plnění. Vypsalo ho Ministerstvo vnitra a jeho předmětem měla být rámcová dohoda na průběžné dodávky komponent (software i hardware) pultů centrální ochrany pro všechny hasičské sbory ve standardu NAM (vedle toho vypsalo ministerstvo ve stejné době ještě druhou část téhož zadávacího řízení, a to na dodávku pultů centrální ochrany ve standardu RADOM). Tento typ plnění sice nemusí být poptáván centrálně, ale pokud už si Ministerstvo vnitra společně se zadavatelem tento postup dobrovolně zvolilo, nemohl to zadavatel ignorovat. Centrální zadávací řízení sice bylo později zrušeno, ale to zadavatel nemohl v době uzavření smlouvy na totožný předmět plnění tušit. Ministerstvo vnitra navíc zadávací řízení nezrušilo proto, že by hodlalo upustit od centrálního zadání veřejné zakázky, ale protože po přezkoumání dotazů účastníků došlo k závěru, že předmět veřejné zakázky nestanovilo dostatečně podrobně, a tedy porušilo zákon o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný vyložil zákon formalisticky a došel k závěru, že zadavatel zákon neporušil, protože nedošlo ke střetu dvou zadávacích řízení – zadavatel svou zakázku s obdobným předmětem plnění nezadal v zadávacím řízení, ale poptal plnění přímo od vybraného dodavatele. Žalovaný při tom nevzal v úvahu, že i v případě zakázky malého rozsahu, která se nezadává v zadávacím řízení, je nezbytné dodržet základní zásady zadávání veřejných zakázek, zejména zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tím, že zadavatel uzavřel smlouvu v době běžícího zadávacího řízení Ministerstva vnitra, vybral dodavatele na základě libovůle a vyloučil možnost zájemců účastnit se zadávacího řízení na dodání pultu centrální ochrany (mimo jiné i samotnému zadavateli) u Ministerstva vnitra. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobce poukazuje na to, že zadavatel zakázku, která byla předmětem smlouvy, uměle rozdělil na menší části tak, aby hodnota jednotlivých plnění nepřesáhla limit pro zakázku malého rozsahu a mohl ji zadat mimo zadávací řízení přímo vybranému dodavateli. Takový postup je nezákonný (žalobce zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 7/2010). Podle žalobce tvoří celá zakázka jeden funkční celek, neboť jednotlivé části spolu technicky souvisí, sledují stejný ekonomický účel a navzájem se věcně, místně i časově podobají (žalobce zde odkázal na rozsudek SDEU ve věci C16/98 a na dosavadní rozhodovací praxi žalovaného). Naopak žalovaným citovaná evropská judikatura je nepřiléhavá a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/RU nemá přímý účinek, proto by se na žalobcovu věc neměla aplikovat. 6. K rozdrobení zakázky došlo podle žalobce ve dvou ohledech. 7. Za prvé, kromě smlouvy na dodávku pultu centrální ochrany uzavřel zadavatel se společností NAM system i servisní smlouvu na dobu 12 měsíců. Do hodnoty zakázky se měla započítat nejen fixní cena, kterou se zadavatel zavázal uhradit za servisní služby, ale i částky za jednotlivé servisní zásahy, jak vyplývá i z dosavadní rozhodovací činnosti žalovaného. Na rozdíl od žalovaného se žalobce domnívá, že nejde o částky marginální. Dále se měla připočítat i hodnota veřejné zakázky o dodání pultu centrální ochrany ve standardu RADOM a na servisní služby s tím spojené. Ostatně i Ministerstvo vnitra tato dvě plnění poptávalo jako dvě části jedné veřejné zakázky. A konečně měl žalovaný do hodnoty veřejné zakázky započítat i plnění na základě dalších smluv, které bude zadavatel nucen uzavřít, zejména smluv s provozovateli zařízení dálkového přenosu a smluv o připojování elektrické požární signalizace střežených objektů. Existence takovýchto trojstranných smluv vyplývá z registru smluv (k tomu žalobce navrhl jako důkazy příslušné smlouvy a sdělení zadavatele ze dne 9. 2. 2023). Svědčí o tom i dosavadní praxe, kdy hasičské záchranné sbory uzavíraly až dosud koncesní smlouvy, jejichž předmětem bylo jak dodání pultu centrální ochrany, tak i připojení elektronické požární signalizace umístěné v objektech třetích osob a zajištění přenosu signálů z nich na pult centrální ochrany. Za jejich uzavírání uložil žalovaný v minulosti již několikrát pokutu a zákaz plnění ze smlouvy. 8. Druhý způsob účelového dělení zakázky pak spočívá v tom, že stejně jako zadavatel, i ostatní hasičské záchranné sbory v České republice poptávají pulty centrální ochrany ve standardu NAM a RADOM jednotlivě, ačkoliv je pro ně mělo obstarat Ministerstvo vnitra na základě rámcové smlouvy. Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, sice vydalo k takovému postupu krajských hasičským záchranným sborům pokyn, ale právě v tom spatřuje žalobce záměr rozdrobit centrálně zadávanou zakázku na řadu menších. 9. Žalobce také v řízení namítal, že zadavatel svým postupem narušil či dokonce přímo vyloučil hospodářskou soutěž mezi výrobci jednotlivých součástí požárního bezpečnostního systému, neboť zvýhodnil výrobce pro standardy NAM a RADOM. Předseda žalovaného nesprávně vyhodnotil tuto námitku jako opožděnou, protože ji prý žalobce uplatnil až v rozkladu. To ale není pravda, žalobce ji vznesl už ve svém sdělení ze dne 30. 1. 2023. III. Argumentace žalovaného 10. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 11. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobce sice označil v žalobě určité důkazy, ale šlo bez výjimky o dokumenty, které již jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se ve správním soudnictví důkaz neprovádí. Navíc samotný návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (i kdyby zazněl) by ani nebylo možné považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/201448, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobce nepodmiňoval svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání provedením navržených důkazů – výzvu soudu ze dne 12. 9. 2023, aby se vyjádřil k