3 Afs 167/2020 — Nejvyšší správní soud

30 Af 41/2023- 47 - text  5 30 Af 41/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Terezy Matuškové ve věci žalobce: Stöcklin spol. s. r. o. sídlem Návrší 197, Jaroslavice, 760 01 Zlín IČO: 15527743 zastoupená daňovým poradcem Ing. Ladislavem Fancem sídlem Březnická 5565, 760 01 Zlín proti žalovanému: Finanční úřad pro Zlínský kraj sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 86 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2023, č. j. 1444794/23/3301-51521-708616 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výzvou ze dne 8. 2. 2023 vyzval správce daně žalobce ke změně nebo doplnění, popřípadě potvrzení údajů uvedených v oddílu B.2. kontrolního hlášení za období od 1. do 31. 12. 2022 postupem podle ust. § 101g odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ZDPH“) s tím, že mu byla uložena povinnost tyto údaje změnit nebo doplnit, popřípadě potvrdit prostřednictvím následného kontrolního hlášení v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož žalobce ve stanovené lhůtě následné kontrolní hlášení nepodal, vydal dne 30. 3. 2023 vydal správce daně pod č. j. 539694/23/3301–51521–708616 platební výměr na pokutu ve výši 30 000 Kč za nepodání následného kontrolního hlášení ve lhůtě stanovené výzvou. Listinou ze dne 19. 4. 2023 požádal žalobce o prominutí pokuty s tím, že došlo k opožděnému podání následného kontrolního hlášení z důvodu, že se zástupci žalobce vrátila emailová korespondence, v níž žalobci zasílal výzvu, na kterou mělo být reagováno. Rozhodnutím ze dne 24. 7. 2023 (jde o žalobou napadené rozhodnutí) byla žádost žalobce zamítnuta. II. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že důvod pochybení spočíval v tom, že výzvu na doplnění, případně potvrzení údajů v kontrolním hlášení posílal zástupce žalobce žalobci emailovou poštou, ovšem tato nebyla doručena. Po zjištění uvedené skutečnosti bylo žalobcem na předmětnou výzvu reagováno. Takové pochybení se stalo u něj poprvé. Žalobce proto žádal o prominutí uložené pokuty. 3. Jelikož žalobce své tvrzení, které je formálním pochybením, nedoložil, byla jeho žádost o prominutí pokuty zamítnuta. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatuje, že skutečnosti, které lze podřadit pod pojem ospravedlnitelný důvod, jsou nastaveny dostatečně široce a objektivně. To je však rozporné s jeho závěrem o zamítnutí žádosti (z důvodu nedoložení žalobcem tvrzeného formálního pochybení). 4. Žalobce dále uvádí, že správce daně v prvé fázi rozhodovacího procesu postupoval podle pokynu GFŘ-D-49 (pozn. soudu: míněno zřejmě GFŘ-D-29, dále jen „Pokyn“), ve druhé fázi se striktně držel ust. § 101k odst. 2 ZDPH. Žalovaný zcela opomíjí skutečnosti uvedené ve výčtu ospravedlnitelných důvodů a žalobce poukazuje na bod II.3.A. Pokynu, kde je uveden další možný postup. Mělo by jít o zcela výjimečný případ, který je z lidského hlediska omluvitelný a z hlediska materiálního představuje prohřešek spíše formalistický. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného postrádá tento přístup. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Ve svém vyjádření shrnuje a opakuje důvody uvedené v napadeném rozhodnutí. Doplňuje, že pokud by žalobce svá tvrzení v podané žádosti více specifikoval a prokazatelným způsobem doložil, pak by teprve žalovaný mohl posuzovat, zda lze tuto skutečnost posoudit jako zcela výjimečný případ, který je z lidského hlediska omluvitelný a představuje prohřešek spíše formalistický, tedy zda se jedná o důvod v Pokynu neuvedený. Není ani zřejmé, kdy žalobcem tvrzená skutečnost nastala, ani zda šlo o selhání techniky, kdy se o tom žalobce a jeho zástupce dozvěděli a ani jestli nastala bez jejich zavinění či v důsledku jejich pochybení. Protože však žalobce tato svá tvrzení v podané žádosti nijak nespecifikoval ani nedoložil, neměl žalovaný v tomto smyslu co posuzovat, neboť se jedná o dispoziční řízení. IV. Replika žalobce 4. V replice ze dne 8. 9. 2024 žalobce uvedl, že žalovaný na jeho námitky nereagoval. Žalobce připojil v příloze repliky nedoručenou emailovou korespondenci, její zdrojový kód a výpis ze svého daňového účtu. V. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobce sice v příloze repliky doložil určité písemnosti nad rámec obsahu správního spisu, to však nelze samo o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (obdobně viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobce nijak nepodmiňoval svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud provedení předložených písemností k důkazu neshledal potřebným z důvodů, které níže vysvětlí. Přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. První žalobní námitka zněla následovně: „Vzhledem k tomu, že žalobce své tvrzení, které je v rovině formálního pochybení, nedoložil, byla žádost o prominutí pokuty zamítnuta. Dále žalovaný uvádí, že skutečnosti, které lze podřadit pod pojem ospravedlnitelný důvod, jsou nastaveny dostatečně široce a objektivně. Zmíněné konstatování žalovaného je právně relevantní, avšak v rámci napadeného rozhodnutí jde zcela proti vyřklému závěru, tedy zamítavému postoji žalovaného, kdy na jednu stranu žalovaný konstatuje, že nelze prominout z důvodu nedoložení formální stránky a na druhou stranu konstatuje, že § 101k odst. 2 je nastaven široce a objektivně k tomu, aby bylo možné posuzovat všechny vzniklé situace.“ 9. K této námitce soud uvádí následující. Podle ust. § 101k odst. 2 ZDPH platí, že správce daně může zcela nebo zčásti prominout pokutu podle odst. 1, pokud k nepodání kontrolního hlášení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Přitom není vázán návrhem plátce. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že svojí povahou nejde o řízení zahajované ex oficio, ale na žádost (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 3 Afs 167/2020–57). Předvídatelnost postupu při vyřizování žádosti o prominutí pokuty je dána citovaným zákonným ustanovením a dále podrobnějšími pravidly uvedenými v Pokynu. Ten v článku II.3.A. Ospravedlnitelný důvod vyjmenovává jednotlivé ospravedlnitelné důvody ve smyslu posledně citovaného ustanovení ZDPH (např. zdravotní stav, živelní pohroma). Mezi účastníky řízení není sporu, že případ žalobce nelze zahrnout pod Pokynem výslovně uvedené důvody. K této otázce žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že posoudil naplnění ospravedlnitelných důvodů vymezených v článku II.3.A Pokynu a neshledal naplnění žádného z jednotlivých bodů (kritérií) vymezených Pokynem, neboť Pokyn ve znění Dodatku č. 9 vydaný ve Finančním zpravodaji č. 18/2022 již možnost obecného prominutí jednoho pochybení vztahujícího se k plnění povinností u kontrolního hlášení a zakládajícího vznik pokuty pro rok 2023 neobsahuje. 10. Správnost tohoto závěru žalobce nenapadá, ale v řešeném žalobním bodu rozporuje správnost rozhodnutí o žádosti s poukazem na to, že žalovaný uvádí, že skutečnosti podřaditelné pod pojem ospravedlnitelný důvod jsou nastaveny dostatečně široce a objektivně, ovšem v případě žalobce, jak namítá, toto koliduje se závěrem žalovaného, který žádost žalobce o prominutí pokuty zamítl s tím, že žalobce nedoložil jím tvrzené formální pochybení. 11. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem, proč byla žádost žalobce zamítnuta, je, že žalobce své tvrzení, že k pochybení došlo z důvodu vrácení emailové korespondence mezi zástupcem žalobce a žalobcem nebylo správci daně nijak doloženo. Pouze nad rámec (v napadeném rozhodnutí je uvedeno: „Nadto správce daně uvádí…“) je vysloveno, jak cituje žalobce ve své žalobní námitce, že skutečnosti, které jsou podřazeny pod pojmem „ospravedlnitelného důvodu“ ve smyslu § 101k odst. 2 ZDPH, jsou nastaveny dostatečně široce a objektivně. Správce daně z důvodu nedoložení uplatněného tvrzení již dále tvrzení o nedoručené korespondenci konkrétně nehodnotil. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti proto není v rozporu s citovanou doplňující argumentací žalovaného. V rámci žalobních bodů, jimiž je soud při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí vázán, žalobce neuplatnil žádné tvrzení, které by například žalovanému vytýkalo, že žalobce nebyl k upřesnění či doložení jím tvrzené argumentace vyzván. V rámci žalobní argumentace žalobce sám uvádí citaci napadeného rozhodnutí, totiž že důvodem pro zamítnutí žádosti bylo nedoložení tvrzeného pochybení. Jelikož žalobce jím tvrzenou skutečnost nedoložil, došlo k tomu, že ji sp