31 A 13/2024 – Krajský soud v Brně

31 A 13/2024- 35 - text  6 31 A 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: Bc. et Bc. L. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Martinem Dirhanem sídlem Chvalova 1696/10, 130 00 Praha proti žalované: Masarykova univerzita sídlem Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2023, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086495/PrF-5, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2023, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086495/PrF-5, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. Martina Dirhana Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu byla otázka, zda žalovaná dostatečně odůvodnila rozhodnutí o neuznání předmětu Exekuční a insolvenční právo, který žalobce absolvoval v rámci svého předcházejícího studia. 2. Žalobce jako student Právnické fakulty Masarykovy univerzity, magisterského studijního programu Právo a právní věda, žádal o uznání celkem 87 předmětů, které na příslušné fakultě v daném studijním oboru absolvoval v rámci svého předcházejícího studia. Proděkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity rozhodnutím ze dne 25. 7. 2023, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086495/PrF-2 („rozhodnutí proděkanky“), žalobci některé předměty neuznala, mj. předmět MP614Zk Exekuční a insolvenční právo. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které rektor rozhodnutím ze dne 24. 10. 2023, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086495/PrF-5 („rozhodnutí rektora“ či „napadené rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí proděkanky ve věci neuznání předmětu Exekuční a insolvenční právo potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce namítl, že obě rozhodnutí žalované porušují zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, a odepírají žalobci právo na vzdělání podle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Jsou v rozporu se základními zásadami správního řízení, jelikož jsou výsledkem libovůle, diskriminace a nepředvídatelnosti. 4. Délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Žalobce podal žádost o uznání předmětů v den zápisu studia, tj. 28. 6. 2023. Řízení následně trvalo celý semestr. Rozhodnutí proděkanky bylo vydáno až po 27 dnech a rozhodnutí rektora bylo vypraveno až 5. 12. 2023. 5. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobce totiž v odvolání namítal, že mu systém IS MUNI neumožnil předmět Exekuční a insolvenční právo zapsat, jelikož jej již v minulosti úspěšně absolvoval. Předměty jsou tak evidentně shodné a neuznání již jednou absolvovaného předmětu je nesprávné a nezákonné. S touto argumentací se pak rektor vůbec nevypořádal. Žalovaná dále tvrdí, že byly shledány podstatné změny v obsahu předmětu, a že se rovněž liší i metoda hodnocení. Dále však nijak nerozvedla, o jaké změny se jedná, ani v čem spočívá změna metody hodnocení, která údajně způsobuje nezastupitelnost předmětů. 6. Předmět, o jehož uznání žalobce žádal, je v katalogu předmětů shodný s předmětem, který žalobce absolvoval. Shodují se cíle předmětu, osnova i povinná literatura. Při použití stejné literatury lze přitom očekávat, že i nabyté vědomosti budou totožné. Cílem výuky má být seznámit studenty se základními pojmy a instituty exekučního a insolvenčního práva. Předmět je tedy ekvivalentní, reflektuje pouze případné dílčí změny právní úpravy. Napadené rozhodnutí odporuje rozhodovací praxi žalované a je nepředvídatelné. Žalovaná totiž v dalších rozhodnutích o uznání předmětů žalobce uváděla, že jsou-li shodné cíle, výstupy z učení, osnovy, sylaby, výukové metody i metody hodnocení, je předmět, o jehož uznání žalobce žádá, ekvivalentní s předmětem, který absolvoval. 7. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí proděkanky i rozhodnutí rektora zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná konstatovala, že žalobce požádal o uznání 87 předmětů, z nichž převážná část byla absolvována před více než 3 lety, a vyžadovala tak individuální posouzení obsahu jednotlivých předmětů. Rozhodnutí proděkanky pak bylo vydáno 27 dní od podání žádosti, což nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou dobu. Sám žalobce osobně rozhodnutí převzal až dne 18. 8. 2023, a pro podání odvolání plně využil dobu 30 dní. Odvolání bylo podáno dne 18. 9. 2023 a řádným podpisem doplněno dne 20. 9. 2023. Orgán prvního stupně neshledal důvod pro změnu rozhodnutí a v zákonné lhůtě jej dne 18. 10. 2023 předal odvolacímu orgánu k posouzení. Odvolací orgán své rozhodnutí vydal dne 24. 10. 2023 a rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 12. 2023. Žalované pak není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nepřiměřenou délku řízení, ani jakým způsobem měla být dotčena jeho práva. V započatém semestru již žalobce předměty absolvovat nemohl a jeho stav studia předpokládal jeho pokračování bez ohledu na neuznaný předmět. Neuznaný předmět tak mohl absolvovat v dalším semestru. 9. V dané věci žalobce usiloval o uznání předmětu, nikoliv o jeho opakování. Nemožnost zápisu předmětu v IS MUNI je tak irelevantní. Žalobce se navíc jako zkušený uživatel IS MUNI dotazoval na možný způsob řešení tohoto problému a bylo mu sděleno, že stačí napsat email na studijní oddělení s žádostí o zápis předmětů, a příslušný referent předmět zapíše individuálně. Žalobce tak ale neučinil, celá jeho argumentace je proto zjevně účelová. 10. Závěry ohledně rozdílnosti předmětů byly dostatečně rozvedeny v rozhodnutí proděkanky i rektora. Na velký rozsah změn právní úpravy ostatně poukazuje také sám žalobce v odvolání. Skutečnost, že se žalobce s hodnocením dopadů těchto změn neztotožňuje, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 11. Zákon ani vnitřní předpis nestanoví žádné pravidlo uznání předmětů na základě obsahu jejich sylabů. Žalovaná musela každý konkrétní předmět posoudit individuálně. Očekávání žalobce ohledně výsledku v návaznosti na jiný individuálně posuzovaný předmět je proto liché. Napadené rozhodnutí bylo podle žalované řádně a srozumitelně odůvodněno, a v žádném případě se nejedná o akt libovůle. 12. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 13. Žaloba je důvodná. 14. Podle § 68 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci uznání zkoušek nebo splnění jiných studijních povinností a předepsání rozdílových zkoušek, včetně uznání zkoušek vykonaných v rámci studia ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo fakultou a uznání zkoušek nebo jiných studijních povinností nebo předmětů nebo jiných ucelených částí studia absolvovaných v rámci studia v akreditovaném vzdělávacím programu na vyšší odborné škole. 15. Podle čl. 14 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity ve znění do 31. 8. 2024 může děkan studentovi na jeho žádost uznat pro studium předměty absolvované v předchozím nebo souběžném studiu na MU [písm. a)]. Podle poslední věty zmíněného ustanovení může děkan místo předmětu nebo bloku předmětů předepsaných pro studium uznat také skupinu předmětů absolvovaných podle písmen a) až d), jestliže jejich obsah zahrnuje požadavky předepsaného předmětu. 16. Podle čl. 14 odst. 8 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity ve znění do 31. 8. 2024 platí, že do studia jsou za účelem posouzení splnění podmínek studia automaticky zaznamenány všechny ve vztahu k danému studiu povinné a povinně volitelné předměty (čl. 8 odst. 3) absolvované na MU z předchozích neúspěšných studií včetně jejich kreditové hodnoty, od jejichž absolvování neuplynulo ve vztahu k zápisu do daného studia více než tři roky. 17. Zákon předvídá situace, kdy o právech a povinnostech studentů rozhoduje sama vysoká škola. Některé instituty pak zákon upravuje hlouběji, jiné, jako otázky uznání zkoušek a splnění jiných studijních povinností, přenechává zcela na vnitřních předpisech vysoké školy. Je proto pouze na vysoké škole, jakým způsobem si v mezích zákona vymezí podmínky pro uznání jednotlivých předmětů z předcházejícího studia. 18. Žalovaná v čl. 14 Studijního a zkušebního řádu stanovila, že automaticky uznává všechny povinné i povinně volitelné předměty absolvované v předchozích neúspěšných studiích na MU, od jejichž absolvování neuplynulo více než tři roky. Po uplynutí více než tří let však již k automatickému uznání předmětů nedochází a děkan na žádost předměty uznat může, ale nemusí. 19. Rektor žalované ve svém rozhodnutí vycházel z čl. 5 odst. 1 směrnice č. 2/2022, o studiu v bakalářských a magisterských programech, podle kterého lze za povinný předmět uznat předmět absolvovaný na jiné vysoké škole nebo fakultě v rámci předchozího nebo souběžného studia, pokud svým obsahem odpovídá obsahu a rozsahu uznávaného předmětu, profilu absolventa daného předmětu, jakož i časové dotaci a formě ukončení. Podle soudu však tuto právní úpravu n