2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

31 Af 39/2023- 142 - text  10 31 Af 39/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: cba corporation, a. s. v konkurzu, IČO 28291671 sídlem Orlí 542/7, 602 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Petrem Cembisem sídlem Ponávka 185/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: Indra-Šebesta v.o.s., IČO 26919877 Čechyňská 361/16, Trnitá, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2023, č. j. 24849/23/5300-21441-712906, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) žalobci dodatečnými platebními výměry ze dne 5. 5. 2022, č. j. 2571393/22/3001-51525-713095, č. j. 2571592/22/3001-51525-713095, č. j. 2571604/22/3001-51525-713095, č. j. 2571640/22/3001-51525-713095, č. j. 2571653/22/3001-51525-713095 a č. j. 2571789/22/3001-51525-713095, doměřil daň z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období listopad 2018 až duben 2019 v celkové výši 2 755 336 Kč a stanovil povinnost uhradit penále v celkové výši 551 065 Kč. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 26. 7. 2023, č. j. 24849/23/5300-21441-712906, zamítl odvolání žalobce podané proti dodatečným platebním výměrům a potvrdil je. 2. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce prokázal, že skutečně přijal zdanitelná plnění od dodavatelů LCh Servisní spol. s r.o. (dále „LCh Servisní“), LAVASTAV INVEST a.s. (dále „LAVASTAV“) a Rivalenti s.r.o. (dále „Rivalenti“). II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvádí, že poskytuje služby ostrahy majetku a osob, služby soukromých detektivů a úklidové služby, a zdůvodňuje, proč pro něj bylo nezbytné zajistit pracovníky formou subdodávky od deklarovaných dodavatelů. Namítá, že důvodem nebyla daňová optimalizace, ale zajištění konkurenceschopnosti prostřednictvím minimalizace fixních nákladů. S dodavateli měl uzavřeny smlouvy o spolupráci na bázi franchisingu a smlouvu o kontrolní činnosti. Vědomost o tom, že někteří pracovníci pracovali pro více subjektů, nemůže založit vědomost také o tom, že společnosti LCh Servisní a LAVASTAV dle evidence České správy sociálního zabezpečení žádné zaměstnance neměly. Žalobce předložil také plány kontrol. Požadavky správce daně na předložení dalších dokladů není schopen splnit a jsou nesprávné. Kontrolní listy se vždy po krátkém období zničí, neboť se jedná o obchodně citlivé údaje a citlivé údaje o klientech. Žalobce služby uhradil a bylo na dodavatelích, aby daň přiznali a zaplatili. Závěry dovozované z až pětiměsíčního zpoždění plateb vychází z neznalosti ekonomického prostředí. Žalovaný rozhoduje tzv. od stolu. Zpoždění s platbami je v tomto segmentu trhu akceptováno. Není neobvyklé, že tyto společnosti obdržely koncesované živnostenské oprávnění těsně před uzavřením smluv. Úvahy žalovaného nejsou podloženy relevantními zjištěními. Jsou zatíženy logickou chybou zpětného úsudku. Mezi uváděnými skutečnostmi a nezaplacením daně není logická spojitost. Žalovaný implikuje závěr, že žalobce věděl o tom, že to nejsou společnosti LAVASTAV, LCh Servisní a Rivalenti, které pro žalobce vykonávaly sjednané služby. Žalobce není oprávněn činit dotazy vůči České správě sociálního zabezpečení. I kdyby neměly tyto společnosti zaměstnance, nevylučuje to jejich postavení jakožto dodavatele. Žalobce nemohl vyloučit ani to, že jeho zaměstnanec pracoval také pro LCh Servisní a LAVASTAV. Žalobce rovněž nevěděl ani nemohl vědět, že jeho dodavatelé jsou článkem ve fakturačním řetězci a nespolehlivými plátci. Výpovědi svědků se v zásadě neliší. Vyplývá z nich, že mezi žalobcem a dalšími společnostmi existovaly obchodní vztahy a že probíhaly dodávky bezpečnostních, úklidových a kontrolních služeb. Někteří svědci nebyli schopni určit, vůči komu měli pracovně právní vztah, avšak to je vysvětlováno marketingovou strategií. Na pracovníky služeb úklidu a ostrahy nejsou kladeny vysoké kvalifikační nároky, a proto může být pro ně obtížné se ve složitých případech spolupráce zorientovat. Výpovědi svědků B. a F. se liší, neboť pracovali na úrovni nižšího managementu. Pro svědky nebyla významná osoba L. Ch. a s odstupem dvou až tří let je přirozené, že si na něj nepamatují. Poskytnutí plnění bylo podle žalobce prokázáno a potvrzeno také odběrateli žalobce. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Upozorňuje na to, že důvodem odepření nároku bylo neunesení důkazního břemene, tj. žalobce neprokázal, že zdanitelná plnění fakticky přijal. Není podstatné, zda žalobce o všech skutečnostech uváděných žalovaným věděl. Naopak je podstatné, zda rozptýlil pochybnosti správce daně a prokázal, že sporná zdanitelná plnění fakticky přijal. Daňové orgány nerozporovaly skutečnost, že by snad žalobce nepotřeboval flexibilně reagovat na poptávané množství zaměstnanců. S pochybnostmi správce daně se žalobce v žalobě nevypořádává, snaží se pouze navodit dojem nezávadnosti svého jednání. V případě zdanitelného plnění od společnosti Rivalenti se jedná o plnění, které probíhalo tajně a neví o něm tedy žádní vyslýchaní svědci. Současně k němu neexistují dokumenty, které by osvědčovaly jeho průběh. Plány kontrol neosvědčují, že by žalobce fakticky přijal předmětná plnění od této společnosti. Smlouvu o kontrolní činnosti žalobce v průběhu nalézacího řízení nepředložil a nyní je tento důkazní návrh nepřijatelný. Nesankcionování pozdních úhrad bylo uvedeno jako podpůrný důvod, který umocnil pochybnosti správce daně. Odůvodnění žalobce považuje žalovaný za zcela účelové. Daňové řízení nebylo zatíženo chybou zpětného úsudku a stěžejní důkazy byly relevantní již v době údajného uskutečnění zdanitelných plnění. Vědomost či nevědomost žalobce o vytýkaných skutečnostech není podstatná. Společnosti LCh Servisní a LAVASTAV nemohly dodat sporná plnění formou subdodávek. V případě první z nich této skutečnosti neodpovídají údaje vykázané v přílohách daňových dokladů a v případě druhé žalobce nepředložil k daňovým dokladům žádné přílohy a neodstranil pochybnosti správce daně. Vědomost žalobce ohledně identifikace fakturačního řetězce není podstatná a to, že se dodavatelé stali nespolehlivými plátci, nebylo žalobci samo o sobě kladeno k tíži. Ani jeden ze svědků neprokázal, že by sporná plnění poskytli deklarování dodavatelé. Naopak je z jejich vyjádření zřejmé, že jsou plnění nejspíše fiktivní a sloužila pouze k daňové optimalizaci. Skutečnost, že žalobce poskytl svým odběratelům určitá plnění, sama o sobě neprokazuje, že by žalobce určitá zdanitelná plnění přijal, nadto od plátce daně z přidané hodnoty. 5. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou. V ní zejména zdůrazňuje, že není spor o to, že služby byly poskytnuty, ale zda je lze považovat za zdanitelné plnění. Žalovaný totiž podle něj tvrdí, že je žalobce neprovedl prostřednictvím společností LAVASTAV a LCh Servisní. Pokud žalovaný změnil názor oproti správci daně, pak na to žalobce neupozornil a v tomto směru je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Celá žalobní argumentace směřuje k odstranění pochybností správce daně. Žalobce nemůže dopodrobna vyvracet zjištění žalovaného, je-li v informačním deficitu, který vysvětlil. Žalovaný činí pouze akademické úvahy bez vědomosti o tržním a obchodním prostředí. Spolupráce s dodavateli nebyla krátkodobá. Deklarované služby musela žalobci poskytnout třetí osoba, která je osobou povinnou k dani. Proto měl žalobce nárok na odpočet daně ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie (rozsudek C-154/20, Kemwater ProChemie). 6. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a osoba zúčastněná na řízení se připojila ke stanovisku žalobce. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Pro účely posouzení důvodnosti žalobních námitek považuje soud za potřebné nejprve obecně shrnout pravidla určující rozsah důkazního břemene daňového subjektu v daňovém řízení obecně a dále při uplatňování nároku na odpočet DPH. 9. Zákonná úprava rozložení důkazního břemene v daňovém řízení je obsažena v § 92 daňového řádu, podle něhož „[s]právce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů“ (