31 Af 40/2024 – Krajský soud v Brně

31 Af 40/2024- 62 - text  15 31 Af 40/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobkyně: MFC – MORFICO s. r. o., IČO 25507494 sídlem Olbrachtova 1758, 666 03 Tišnov zastoupená advokátem JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem sídlem Kostelní náměstí 233/1, 412 01 Litoměřice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. 27417/24/5200-11434-713180, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda měla být žalobkyni doměřena daň z příjmu právnických osob, konkrétně zda žalobkyně prokázala rozsah, obsah, a tím i hodnotu prací, které uplatnila jako daňově účinný výdaj ve zdaňovacích obdobích roku 2017 a 2018. 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) na základě výsledků provedené daňové kontroly doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 31. 1. 2024, č. j. 342905/24/3004-51522-710053 a č. j. 342947/24/3004-51522-710053, daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2017 a 2018 ve výši 769 690 Kč a 829 730 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 153 938 Kč a 165 946 Kč (oba uvedené dodatečné platební výměry dále jako „platební výměry“). 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 9. 2024, č. j. 27417/24/5200-11434-713180 („napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a platební výměry potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala naplnění podmínek podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“), u nákladů na práce provedené dodavateli Radovanem Kyselkou, IČ 72383518 („Kyselka“), I.V.P. servis s.r.o., IČ 05426421 („I.V.P.“), TROPEL Trading s.r.o., IČ 03861589 („TROPEL“) a BAUKRA s.r.o., IČ 46994050 („BAUKRA“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je založeno pouze na domněnkách, absurdních tvrzeních a nevypořádaných námitkách. Správce daně zatížil žalobkyni důkazním břemenem, které je kvalitativně i kvantitativně vyšší, než jaké je vyžadováno daňovým řádem i judikaturou. Požadoval po žalobkyni, aby prokázala tvrzené skutečnosti nade vší pochybnost, tedy s absolutní jistotou, což je objektivně nesplnitelné. 5. Žalovaný měl dle názoru žalobkyně osvědčit výpověď svědka K. jako důkaz. Svědek si neodporoval, pokud uvedl, že nemohl pracovat celý rok na jednom místě, jelikož pro žalobkyni v měsících březen, červen, srpen a září nepracoval. Žalovanému bylo známo, kdo se na pracích podílel, ve kterých dnech a v jakém rozsahu, neboť svědek označil tři své spolupracovníky, a provedení prací bylo prokázáno místním šetřením. Pokud měl žalovaný pochybnosti, měl je sdělit a položit k nim svědkovi otázky. Stejné výpovědi svědků K. a K. navíc hodnotil odlišně, neboť výpověď svědka K. jako důkaz neosvědčil. Dále žalobkyně namítala, že požadovat přiřazení nákladů na zednické práce ke konkrétním výnosům, tj. tržbám za zboží, je absurdní, jelikož je to nemožné. 6. Pokud jde o práce poskytnuté dodavatelem I.V.P., pak s ním žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo, tedy obchodní vztah. Nemá proto povinnost dokladovat, jaký vztah má I.V.P. jako její dodavatel s jednotlivými osobami provádějícími práce. Žalovaný podle žalobkyně není odborně nadán k tomu, aby zpochybňoval stanovenou cenu za kus tvárnice, a jedná se tak o nepřípustné spekulativní tvrzení. Žalovaný dále chybně vypořádal námitku týkající se nesouladu počtu frézovaných a balených tvárnic a počtu tvárnic skladovaných, pokud dospěl k závěru, že pracovníci I.V.P. nebyli potřeba. Přítomnost pracovníků I.V.P. přitom potvrdil svědek D. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzeným rozporem mezi výpovědí svědka T. a svědka D. Hodnocení důkazních prostředků bylo ovlivněno spekulativní domněnkou správce daně o přednosti kmenových zaměstnanců. Žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnosti, tj. že se I.V.P. nepodílel na balení výrobků. 7. Pochybnosti správce daně jsou postaveny i na nečinnosti a nekontaktnosti společnosti TROPEL, byť tyto nelze klást k tíži žalobkyně. Žalovaný hodnotí chybně výpověď svědka Š., jelikož svědek spolupráci nevyloučil. Žalobkyně dále nesouhlasí s tvrzením, že všichni tři dodavatelé nemohli pracovat na jednom místě v jednom čase současně. Žalovaný měl k dispozici plánek areálu včetně umístění několika různých pracovišť. Přítomnost TROPEL byla prokázána stejnými důkazními prostředky, jako přítomnost společnosti JOBINN a taktéž potvrzena svědkem D. Žalovaný však výpověď svědka D. selektoval a přítomnost TROPEL nepotvrdil. 8. Žalobkyně dále namítala rozpor mezi tvrzením, že BAUKRA pracovala na výrobě tvárnic, a hodnocením výpovědi svědka B. Výpověď svědka B. správce daně neosvědčil k důkazu jen proto, že svědek nevěděl přesný počet a přesné údaje o rozsahu a náplni provedených prací. Požadoval tedy po žalobkyni důkaz se 100 % jistotou. Rozpor není ani ve výpovědi svědka D. BAUKRA doporučila TROPEL, jelikož neměla dostatek pracovníků. Jinak by sama nastoupila již od června. Není pravdou, že TROPEL fakturovala dvojnásobné částky, co BAUKRA. Tvrzený dvojnásobek je dán počtem fakturovaných měsíců, nikoliv cenou, která je stejná. Správce daně neosvědčil důkaz z důvodu pouhého chybného zápisu jmen pracovníků, ačkoliv je zřejmé, že se jedná o tytéž osoby. Pochybnosti o počtech pracovníků jsou navíc zbytečné, jelikož cena byla sjednána za kus, nikoliv za pracovníka. Fakturace přitom odpovídá reálnému množství více než milionu kusů výrobků. 9. Pokud žalovanému není zřejmé, zda svědci P., D. a Š. vypovídali o stejných osobách, nemůže tvrdit, že výpověď svědka P. vykazuje rozpory. Svědek S. potvrdil proškolení osob z BOZP, což požadoval správce daně. Je logické, že účast na školení prokazuje, že se osoba školila, nikoliv že pracovala. Tvrzení žalovaného, že žádný ze svědků nebyl schopen určit přesný počet pracovníků jednotlivých dodavatelů, pouze dává za pravdu žalobkyni, že žalovaný požadoval absolutní míru důkazu. 10. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém vyčerpávajícím způsobem podal zdůvodnění k jednotlivým námitkám žalobkyně. Žalovaný žalobkyni neúměrně nezatěžoval, pouze trval na dostatečném důkazním standardu. Je tak zřejmé ze skutečnosti, že u těch dodavatelů, u kterých žalobkyně obvyklým důkazním standardem daňově účinné náklady prokázala, správce daně náklady uznal. 12. Výpověď svědka K. vykazuje značné rozpory a nelze proto uzavřít, že by prokázala faktické provedení stavebních prací. Žalovaný dále připomíná, že důkazní břemeno tížilo žalobkyni, která výslech osob, jež měly pracovat pro svědka K., nenavrhla. Svědek K. na rozdíl od svědka K. vypovídal věrohodně, bez zaváhání a bez rozporů. Naopak svědek K. dokonce popřel, že podpis na úkolových listech je jeho vlastní. Žalovaný nepovažuje za absurdní přiřadit zednické práce k jednotlivým výnosům. Žalobkyně je povinna prokázat, že náklady sloužily k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Nelze se spokojit s tím, že práce byly provedeny a zaplaceny. Musí být prokázáno skutečné vynaložení výdaje vůči konkrétní osobě, nikoliv pouhé abstraktní vydání peněz. V opačném případě nelze prokázat souvislost příjmů a výdajů. 13. Skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně musí být zjištěny co nejúplněji. Proto žalovaný nepostupoval v rozporu se zákonem, pokud ověřoval, zda I.V.P. disponovala vlastní pracovní silou. TROPEL a BAUKRA fakturovali za složitější činnosti nižší cenu než I.V.P. a toto prosté porovnání nevyžaduje odbornost správce daně. Nedůvodná je také námitka ohledně vztahu množství pracovníků a množství výrobků, neboť do mzdových nákladů vyplacených externí firmě nebyly platby I.V.P. zahrnuty, jelikož tento dodavatel nečinil práce související s výrobou. Žalovaný dále trvá na tom, že v listopadu a prosinci není patrná objektivní potřeba externích pracovníků, neboť prudce ubyl počet naskladněných tvárnic. Svědek D. sice tvrdil, že pracovníci I.V.P. měli pomáhat s nakládáním kamionů, ale tato výpověď je v rozporu s výpovědí svědka T., který jako skladník uvedl, že pracoval sám, a jen v případě potřeby si vzal k ruce pracovníka, který byl zrovna k dispozici. 14. Nekontaktnost a nečinnost TROPEL nebyly jedinými zdroji pochybností správce daně. Důvodem pochybností byl zejména nesoulad mezi počtem externích a potřebných pracovníků, mezi počtem fakturovaných frézovaných a na sklad přijatých výrobků, nebo nesoulad mezi mzdovými prostředky a počtem přijatých naskladněných výrobků. Z výpovědi svědka Š. nevyplynula objektivní nutnost zapojit externí pracovníky v takovém rozsahu. Jelikož v některých měsících nebyli externí pracovníci potřeba vůbec a počet naskladněných tvárnic v průběhu roku nerostl,