32 Az 12/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 12/2024- 27 - text pokračování 1 32 Az 12/2024 32 Az 12/2024-27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: V. Ch. N., X st. přísl. X t. č. pobytem X zast. Mgr. Michalem Hubáčkem, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 109/1, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13. 3. 2024, č. j. OAM-1652/ZA-ZA11-HA15-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného s tím, aby soud po jeho zrušení věc vrátil zpět žalovanému k dalšímu jednání. II. Žaloba 2. Žalobce především namítal, že žalovaný nevyčerpal všechny možnosti, jak náležitě zjistit skutkový stav, a to zejména v souvislosti s § 14 zákona o azylu. Žalobce dále uvedl, jaké důvody měly být zváženy při udělení humanitárního azylu. Jednalo se o aktuální hospodářskou situaci v zemi původu, neboť tato situace nedovoluje najit si v zemi původu jakékoliv zaměstnání, kterým by byl schopen zabezpečit základní životní potřeby sebe a své rodiny. Rovněž má obavy z nepříznivých a velmi závažných důsledků nuceného vycestování z ČR, neboť by nebyl schopen živit sebe a svou rodinu. Žalobce dále uvedl, že mu hrozí postih od věřitelů a jeho způsob lze jen velmi těžko odhadnout. I žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že vláda ve Vietnamu má teprve v plánu vytvořit speciální zákon, který by měl upravovat problematiku vysokých úrokových sazeb ze strany věřitelů. Žádostí o mezinárodní ochranu pak žalobce neusiloval o legalizaci pobytu na území ČR, ale o možnost zajistit obživu, a to nikoliv výlučně pro svou osobu, ale pro celou svou rodinu, která je na jeho příjmech závislá. Jednalo se zejména o vrácení půjček ve Vietnamu a zajištění bezpečí rodiny. Z těchto důvodů je žalobce přesvědčen, že u něj jsou naplněny okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 14 zákona o azylu. 3. Žalobce rovněž odkázal na udělení doplňkové ochrany kvůli hrobě vážné újmy ve smyslu § 14 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobce se obává, že v případě nuceného návratu do země původu může kvůli neúspěšné žádosti čelit perzekuci v podobě šikany nebo věznění. Žalobci je známo, že k tomu v případě některých jeho spoluobčanů došlo a tato situace se může v jeho případě opakovat. 4. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že Informace OAMP ze dne 14. 6. 2023 byla v době rozhodnutí starší než jeden rok. Žalovaný by měl vycházet z aktuálních informací, což se nestalo. Z této informace nelze bezpečností a politickou situaci v zemi původu ověřit. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem. Dále rozebral, proč nelze žalobcův případ podřadit pod důvody pro udělení azylu dle § 12 či § 14, případně udělení doplňkové ochrany. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 7. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 8. Soud předně odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 – 41, rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 – 48, či rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 – 32), z níž vyplývá, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany. Břemeno tvrzení stíhá žadatele o udělení mezinárodní ochrany a správní orgán tedy nemá povinnost hodnotit v řízení jiné skutečnosti než ty, které uvádí žadatel, či za něj azylově relevantní důvody dokonce domýšlet. Žalobce v žádosti především uvedl, že by chtěl v ČR zůstat a pracovat. Ve Vietnamu má velké dluhy, chtěl by zde vydělat peníze. Jiné důvody nemá. V rámci pohovoru pak zejména uvedl, že Vietnam opustil, neboť jeho žena měla nemocná játra a musela na operaci, která byla velmi nákladná. Operaci podstoupila na počátku roku 2019. Kvůli této operaci si vzal v bance půjčku. Potřeboval více peněz, a proto si vzal nebankovní půjčku s velkými úroky. Neměl peníze na zaplacení Zprostředkovatel mu řekl, aby si vydělal více peněz na splacení dluhů v zahraničí. Ve Vietnamu neměl mimo dluhů žádné problémy. Neměl ani potíže se státním orgány, nebyl trestně stíhán a ani neměl potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Při vycestování z vlasti neměl žádné potíže. Do země původu se bojí vrátit kvůli dluhům, nemá peníze na zaplacení. Dále uvedl, že není vyučený, nemá žádnou profesi, a proto nemohl najít žádnou práci, ze které by peníze splatil. Ve Vietnamu pracoval v zemědělství a příležitostně jako zedník. Z toho mu peníze na splacení nestačily. V ČR bych chtěl dostat pobyt, pracovat, vydělávat peníze na dluhy a pak se vrátit do Vietnamu k dětem. Žalobce byl rovněž seznámen s podklady řízení a bylo mu umožněno, aby se k nim vyjádřil, případně je doplnil. V rámci seznámení se s podklady žalobce uvedl, že doložil fotografii rodinné katolické knihy. Chtěl tak doložit, že je katolík. Každá katolická rodina má takovou knihu. Tato kniha se týká žalobce, jeho manželky a jejich dětí. Na titulní straně je jeho jméno. Zapisuje se tam splnění katolických povinností. Údaje tam zapisuje farář. Na fotce č. 1 jsou údaje o uzavření manželství s jeho ženou a na fotce č. 4 jsou údaje křtu jeho dvou dětí. Na fotce č. 2 je titulní stránka knihy s jeho jménem a na fotce č. 3 jsou údaje o tom, do jaké farnosti spadají. K podkladům se nevyjádřil a ani nepožadoval jejich doplnění. Žalobce měl tedy v průběhu správního řízení možnost uvést vše, co považuje za relevantní z hlediska udělení mezinárodní ochrany. Byl s ním veden pohovor a byl poučen o povinnosti uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti nezbytné pro úplné zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí. 9. Ve vztahu k obavám z jednání věřitelů žalobce ve Vietnamu soud odkazuje například na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2024, č.j. 5 Azs 74/2024- 48, podle něhož žalobce měl své tvrzené potíže s věřiteli (nestátními subjekty) řešit primárně s vietnamskými státními orgány. To by po žalobci nebylo nutno požadovat pouze, pokud by vietnamské státní orgány nebyly ochotny či schopny žalobci poskytnout ochranu (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS); pouhá subjektivní nedůvěra ke státním orgánům rezignaci na využití ochrany státu neodůvodňuje (viz např. usnesení NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23). Nejvyšší správní soud se přitom opakovaně zabýval situací vietnamských dlužníků a ochranou poskytovanou před lichvou a nelegálním poskytováním půjček, přičemž nedostatky svědčící o neschopnosti či neochotě státních orgánů poskytovat ochranu ve Vietnamu neshledal (viz např. usnesení ze dne 6. 1. 2022, č. j. 5 Azs 61/2020-30, nebo ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5 Azs 99/2023-31, či ze dne 19. 10. 2023, č. j. 10 Azs 219/2023-32, ze dne 18. 7. 2024, č. j. 5 Azs 26/2024-15, či ze dne 17. 7. 2024, č. j. 1 Azs 130/2024-35). Soudu je pak z úřední činnosti známa Informaci MZV ČR, č.j. 103347/2023-MZV/LPTP ze dne 28. 3. 2023, která se zabývá půjčkami, úvěry a lichvou ve Vietnamu. Z ní pak výslovně plyne, že vietnamský občan postižený lichvou se může obrátit n