32 Az 19/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 19/2024- 49 - text pokračování 6 32 Az 19/2024 [OBRÁZEK] [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: D. K., ev. č. X st. příslušnost X v ČR pobytem X zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 1, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 7. 2024, č. j. OAM-860/ZA-ZA11-ZA01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 12. 7. 2024, č. j. OAM-860/ZA-ZA11-ZA01-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že dne 1. 7 požádal o udělení mezinárodní ochrany, přičemž bylo zjištěno, že je státním příslušníkem Uzbekistánu. Dále sdělil, že jej k podání předmětné žádosti motivuje potřeba zajištěná trvalého příjmu, kterého chce dosáhnout prací v ČR. Je totiž nucen hradit životní náklady manželky a 4 nezletilých dětí žijících v Uzbekistánu. 3. Žalobce namítal, že žalovaný porušil § 3 zák. č. 50/2004 Sb., správní řád (dále jen „ správní řád“). Žalovaný nepostupoval způsobem vedoucím ke zjištění stavu věci a při zamítnutí podané žádosti si vystačil toliko s tím, že žalobce prezentoval jen ekonomické důvody. Z odpovědí na ostatní otázky je však zřejmé, že cílem žalobce je dosáhnout pravidelného příjmu nutného k hmotnému zabezpečení nejen jeho osoby, ale i rodiny. Takového příjmu přitom není schopen dosáhnout v zemi původu, a to nikoliv z důvodu vlastní neochoty, ale z důvodu faktické nemožnosti zajištění obživy. Podle názoru žalobce jsou dány důvody pro zvážení humanitárního azylu, neboť jej k podané žádosti vede tížívá osobní a ekonomická situace, nikoliv jen vlastní preference stran země dalšího pobytu. Napadené rozhodnutí se přitom nijak nezaobírá otázkou ekonomiky země původu žalobce a možnosti/nemožnosti dosažení důstojné obživy pro krytí životních nákladů. Z rozhodnutí pak rovněž neplyne posouzení individuálních důvodů podané žádosti, a tudíž je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z odůvodnění není ani zřejmé, nakolik je země původu žalobce hodnocena jako právní stát poskytující možnost důstojné obživy a ochrany před životem v chudobě (žalobce zde poukázal např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Ads 17/2007-66 a cituje z něj). III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření především uvedl, že postupoval zcela v souladu se zákonem o azylu, neboť tvrzeným důvodem žalobce jsou pouze ekonomické důvody. V ČR chce pracovat a zajistit si pravidelný příjem nutný k hmotnému zabezpečení jeho osoby a rodiny. Žalobce v průběhu správního řízení netvrdil a ani správní orgán nezjistil žádné skutečnosti svědčící o tom, že by žalobce byl v zemi původu vystaven jednání vykazujícímu znaky pronásledování nebo hrozící vážné újmy. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 6. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 7. Soud předně uvádí, že nenalezl žádná pochybení žalovaného, pokud jde o zjišťování skutkového stavu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při rozhodování vycházel převážně z tvrzení žalobce, přičemž mu při pohovoru byly kladeny otázky směřující ke zjištění důvodů opuštění Uzbekistánu, dále například otázky týkající se toho, zda zaznamenal ve vlasti dříve nějaké obtíže, apod. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57: „Není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují.“ Postup žalovaného byl zcela vyhovující a v souladu s konstantní judikaturou. Naopak není patrné, že by řízení bylo vedeno jakkoli neobjektivně či jednostranně. 8. Co se týče podkladů pro vydání rozhodnutí, shromáždil žalovaný podklady, jejichž výčet uvedl na straně 2 rozhodnutí, přičemž žalobce měl možnost se k nim vyjádřit či navrhnout jejich doplnění, žalobce však ani k seznámení s podklady nedostavil. Podklady, které žalovaný využil, plně odpovídají náležitostem, které jsou na podklady pro vydání rozhodnutí standardně kladeny. Zcela odpovídají požadavkům § 23 c) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud ve vztahu ke shromážděným podkladům v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81 uvedl: „Při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Také těmto požadavkům podklady shromážděné žalovaným zcela vyhovují. 9. Stěžejní námitkou žalobce je, že se domnívá, že žalovaný pochybil, pokud jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce v žalobě konkrétně vytkl žalovanému, že se nezabýval posouzení jeho individuálních důvodů. K podání žádosti jej vedla tíživá osobní a ekonomická situace, přičemž země původu žalobce mu neumožnuje dosáhnout zajištění obživy jeho manželky a 4 nezletilých dětí. Jeho důvody měly být posouzeny v rámci udělení humanitárního azylu. 10. K tomu soud uvádí následující. Zákon o azylu předpokládá zamítnutí žádosti žadatele o mezinárodní ochranu pro zjevnou nedůvodnost z několika důvodů. V případě žalobce se jednalo o důvod podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, kdy toto ustanovení konkrétně uvádí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 11. Předpokladem pro zjevnou nedůvodnost žádosti dle uvedeného ustanovení je tedy současné naplnění dvou podmínek – uvádění výhradně ekonomických důvodů žadatelem a současné neuvádění skutečností svědčících o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14 a zákona o azylu. V dané věci proto bylo podstatné posoudit, zda byly naplněny obě tyto podmínky, a na základě toho, zda žalovaný postupoval správně, pokud žádost zamítl. 12. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem odchodu žalobce z vlasti a podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla jeho snaha vydělat si finanční prostředky pro obživu sebe a jeho manželky a 4 nezletilých dětí žijících v Uzbekistánu. Důvodem jeho odchodu ze země původu tak byly toliko ekonomické důvody. 13. Žalobce v žádosti uvedl, že by chtěl poprosit o pomoc, aby v ČR mohl zůstat. Chtěl by tady vydělávat peníze, aby mohl podpořit svou rodinu. Chce si v Uzbekistánu postavit vlastní dům. Žádné další důvody nemá. V rámci pohovoru pak především uvedl, že zemi původu opustil, aby mohl vydělávat a uživit rodinu. Do ČR přijel za účelem práce. V ČR chodil po brigádách v Praze a okolí. V Praze žalobce chytili policisté, přičemž mu udělili správní vyhoštění. Sdělili mu, že musí vycestovat. K dotazu žalovaného uvedl, že pokud by jej nechytili, tak by o mezinárodní ochranu nežádal. V Uzbekistánu se nepotýkal se žádnými