32 Az 22/2024- 28 - text
pokračování 8 32 Az 22/2024
[OBRÁZEK]
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci
žalobce: K. U., ev. č. X
st. přísl. X
zast. JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem
sídlem Joštova 4, Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 6. 2024, č. j. OAM-540/ZA-ZA11-VL15-2024
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 28. 6. 2024, č. j. OAM-540/ZA-ZA11-VL 15-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II. Žaloba
2. Žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek jeho odůvodnění. Žalobce v rámci správního řízení podrobně vylíčil, z jakých důvodů opustil zemi původu. Žalobce mimo jiné ve své žádosti a pohovorech uvedl, že v Turecku má ekonomické problémy. Jejich podstatu však žalovaný nezjišťoval. Z vyjádření žalobce je však jasně patrné, že v Turecku nemohl zůstat z důvodu spočívající v jeho soukromém a rodinném životě. Žalobce žije v partnerském vztahu s českou občankou, a to již po delší dobu. Měli v úmyslu žít a vést společnou domácnost v zemi jeho původu. To však nebylo možné, neboť okolí žalobce, zejména jeho rodina, jeho partnerku z náboženských důvodů nepřijala. Právě tato skutečnost byla příčinou ekonomických a existenčních obtíží žalobce v zemi původu, neboť jeho partnerský svazek z náboženských důvodů bránil jeho životu v zemi původu. Žalobce fakticky musel volit mezi životem s partnerkou a životem v Turecku. Žalobce volil život se svou partnerkou a přesídlil s ní do ČR.
3. Žalobce dále namítal, že žalovaný se tímto aspektem žádosti prakticky vůbec nezabýval. Omezil se na konstatovaní, že soužití s partnerkou má řešit v režimu zákona č. 325/1999 Sb., o pobytu cizinců. na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Takto jednoduchý závěr je však nepřezkoumatelný. V první řade je třeba uvést, že žalovaný neshromáždil (v odůvodnění neuvádí) žádné poznatky o tom, zda na straně žalobce neexistují překážky bránící úpravě pobytu žalobce s partnerkou na území ČR (např. dříve uložené správní vyhoštění). Pokud by žalobce nebyl oprávněn svůj pobyt řešit v rámci režimu zákona o pobytu cizinců, pak jinou možnost, než žádost o udělení mezinárodní ochrany nemá. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že obtíže jeho partnerky v Turecké republice jsou vztažné i vůči jemu. Prostředí žalobce v zemi jeho původu tedy odmítalo jeho partnerku přijmout z náboženských důvodů, a tudíž se jedná o okolnosti týkající se i žalobce a jsou i podřaditelné pod důvody dle zákona o azylu. Žalovaný se tak tímto aspektem žalobce měl podrobněji zabýval, opatřit si informace o situaci v zemi původu. To však žalovaný neučinil, čímž rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti.
III. Vyjádření žalovaného
4. Žalovaný ve vyjádření především uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochraně jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
IV. Posouzení věci krajským soudem
5. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání.
Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy.
6. Přednostně se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že se jí musí zabývat i tehdy, pokud by to žalobce nenamítal, tedy z úřední povinnosti.
7. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, ať už pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). Je pouze na žalovaném, aby námitky či důkazy vypořádal, logicky odůvodnil a argumentoval s uvedením skutkových a právních důvodů.
8. To se ve zde projednávaném případě stalo a soud proto nemůže přisvědčit žalobci
ani v jednom z jeho odkazů na vady, které by vedly k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdejší soud má za to, že žalovaný zdůvodnil a srozumitelně uvedl, co ho vedlo
k závěru napadeného rozhodnutí.
9. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak seznatelné, které otázky žalovaný považoval
za rozhodné. Vzájemná souvislost jednotlivých úvah, jež v napadeném rozhodnutí vyslovil žalovaný, je zřetelná. Napadené rozhodnutí proto krajský soud považuje za přezkoumatelné. Ostatně sám žalobce s tímto rozhodnutím polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti nebylo možné, a skutečnost, že se závěry žalovaného žalobce nesouhlasí, nutně neznamená, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.
10. Ve světle těchto skutečností považuje krajský soud námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí za nepřípadnou. Přistoupil proto k posouzení podstaty projednávané věci.
11. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
12. Soud předně uvádí, že nenalezl žádná pochybení žalovaného, pokud jde o zjišťování skutkového stavu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při rozhodování vycházel převážně z tvrzení žalobce, přičemž mu při pohovoru byly kladeny otázky směřující ke zjištění důvodů opuštění Turecka, dále například otázky týkající se toho, zda zaznamenal ve vlasti dříve nějaké obtíže, apod. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57: „Není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují.“ Postup žalovaného byl zcela vyhovující a v souladu s konstantní judikaturou. Naopak není patrné, že by řízení bylo vedeno jakkoli neobjektivně či jednostranně.
13. Soud rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že: „Dle názoru Nejvyššího správního soudu existují v rámci azylového řízení dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí. Pokud žadatel neunese břemeno tvrzení, správní orgán de facto nemá o čem rozhodovat.“
14. Žalobce v žádosti uvedl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany ani politicky aktivní. Dále uvedl, že v ČR chce zůstat se svojí partnerkou, českou státní příslušnicí, kterou nepřijala její rodina v Turecku. Nemůžou se dohodnout, zda se přemístí v rámci Turecka nebo zda zůstanou v ČR. Žádné další důvody nemá. Závěrem žádosti uvedl, že před 10 lety byl v Turecku odsouzen