33 A 13/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 13/2025- 69 - text pokračování 13 33 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: H. L. st. přísl. X bytem X zastoupen: Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR sídlem Hradčanské náměstí 5, 118 00 Praha 1 za účasti: H. L. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2025, č.j. 300523-1/2025-MZV/VO takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2025, č.j. 300523-1/2025-MZV/VO se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2022, č.j. 300848-2/2022-VO (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto na základě nového posouzení důvodů neudělení víza podle ustanovení § 180e odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“) tak, že rozhodnutí Velvyslanectví ČR v Tunisu (dále jen „prvostupňový orgán“) bylo shledáno v souladu s ustanovením § 20 odst. 5 písm. e) ZPC. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí nejprve obecně uvedl, že prvostupňový orgán je v souladu s bodem 28 preambule směrnice 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a čl. 35 směrnice oprávněn zjišťovat, zda uzavření manželství nebylo pouhým prostředkem k získání práva pobývat na území jiného státu a požívat plnění s tím spojená. 3. Žalovaný dále poukázal na doporučení Komise k lepší transpozici a aplikaci směrnice 2004/38/ES (Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě Evropské Unie ze dne 2. 7. 2009 č. COM (2009) 313 final), které vycházelo rovněž ze Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě č. COM (2014) 604 final, jehož přílohou je Příručka pro řešení otázky účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU. MZV nejprve v souladu s bodem 4.2. Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie ze dne 2. 7. 2009 č. COM (2009) 313 final zkoumalo, zda existují indikativní kritéria, která poukazují na to, že zneužití práv Společenství je nepravděpodobné. Kromě toho poukázal i na prováděcí rozhodnutí Komise C (2020) 395 final, které upřesňuje pokyny pro zastupitelské úřady členských zemí v souvislosti s udělováním víz, zejm. jeho třetí část (Zvláštní pravidla vztahující se na žadatele, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů EU nebo švýcarských občanů). 4. Tzv. pozitivní a negativní indikativní kritéria sloužící jako vodítko ke zjištění, zda se jedná o účelový sňatek, tvoří jeden ucelený soubor, přičemž je třeba se věnovat okolnostem každého jednotlivého případu. Důkazní břemeno ohledně účelovosti manželství nese zastupitelský úřad. V první řadě žalovaný konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí je přezkoumatelné. 5. Žalovaný zkoumal tato kritéria a dospěl k následujícím závěrům. V první řadě se zabýval tím, zda by žalobce mohl bez problémů získat právo pobytu sám. Konstatoval, že žalobce nemá v zemi původu dlouhodobé a systematicky budované profesní zázemí, které by se opíralo o odbornou kvalifikaci. Žalobce má pouze základní vzdělání, pracuje jako sezónní zaměstnanec (barman). 6. Žalovaný dále hodnotil příjmové a majetkové poměry žalobce. Žalobce žije v pracovní sezóně v pronajatém bytě a mimo sezónu pak se svou rodinou, kdy žije především z úspor. Žádný vlastní majetek žalobce nevlastní. Má bankovní účet, ovšem doložil pouze obraty z období listopadu 2024, kdy již měl v běhu řízení o žádosti. Žalobce nemá v zemi původu žádné pevnější vazby či závazky, které by jej motivovaly k návratu. Z uvedeného žalovaný dovozuje, že žalobce měl ekonomickou motivaci na získání práva pobytu a pohybu v Evropské unii, neboť standardní schengenské vízum by mu muselo být zamítnuto. 7. Žalovaný poukázal na to, že správní orgány mají poznatky o typickém modu operandi v obdobných případech (seznámení páru v severoafrickém letovisku, navázání vztahu s příslušníkem personálu a následné uzavření sňatku). Dále poukázal i na to, že Tunisko je migračně rizikovou zemí, což zaznamenávají všechny členské státy EU. Prvostupňový orgán je také nejvytíženějším zastupitelským úřadem ČR v oblasti Středomoří co do žádostí rodinných příslušníků občanů EU. Žalobce tedy splňuje znaky „migračně rizikového cizince“. 8. Podle žalovaného nelze konstatovat, že byl pár před sňatkem v dlouhodobém vztahu. Žalobce oslovil svoji budoucí manželku na její dovolené dne 22. 9. 2023, kde pracoval jako barman. Mezi partnery byla od počátku jazyková bariéra (žalobce umí anglicky, ale jeho manželka moc ne), takže se dorozumívali přes překladač. První cílená návštěva manželky v Tunisku proběhla v období od 12. 2. 2024 do 4. 4. 2024, kdy již byli manželé zasnoubení online. Na další vývoj vztahu nelze usuzovat ani z fotografií založených ve správním spisu, které mají omezenou vypovídací hodnotu. Žalovaný dovodil, že sňatek byl uzavřen po cca dvou týdnech prvního cíleného setkání páru, přičemž manželé se před svatbou nikdy cíleně nesetkali. Svatba proběhla v úzkém okruhu osob dne 2. 3. 2024 (z ČR žádní hosté nepřijeli), byla vedena v arabštině a tlumočena do češtiny skrze Google překladač. Podle žalovaného scházela slavnostní forma svatby, což potvrzuje, že účelem sňatku byla pouze formalita poskytující žalobci kýžený status rodinného příslušníka občana EU. 9. Po svatbě se manželé viděli jen jednou (v říjnu 2024 na 9 dnů). Z toho nelze dovozovat dlouhodobost vztahu ani jeho intenzitu. Manželství bylo uzavřeno, aniž by se partneři dostatečně znali. Všechny informace nenasvědčují snaze o vedení společné domácnosti. Frekvenci vzájemné komunikace po sociálních sítích lze sice považovat za přiměřenou, ale obsahově je spíše povrchního charakteru a nenasvědčuje potřebě řešit každodenní problémy manželského života. 10. Stran dalších pozitivních indikativních kritérií žalovaný zmínil absenci společného finančního závazku, krátkou dobu trvání manželství. Souhrnně konstatoval, že většina pozitivních kritérií nebyla naplněna. 11. Dále se žalovaný zabýval tzv. negativními indikativními kritérii, která v případě svého naplnění poukazují na možný úmysl zneužití práv, a tedy účelový charakter manželství. Žalovaný především opětovně zmínil, že na svatbě se pár dohodl ještě před prvním cíleným osobním setkáním (nepočítaje v to první setkání a seznámení obou partnerů). Partneři neřešili běžné záležitosti každodenního života a společnou domácnost rovněž ne. Rodinný život páru tedy není rozvíjen. 12. Mezi partnery jsou dále určité neshody týkající se osobních údajů či důležitých osobních informací, které se jich týkají a které jsou podrobně rozebrány v prvostupňovém rozhodnutí. Především žalobce nevěděl o tom, že jeho manželka je poživatelkou invalidního důchodu na potíže spojené s pohybovým aparátem. Dále se neshodují v tom, kdy proběhla žádost o ruku (online v prosinci 2023, anebo na pláži v únoru 2024). Žalobce se dále podivoval nad tím, proč mají rozdělený majetek. Z toho žalovaný dovodil, že si manželé nejsou vědomi vzájemných majetkových poměrů. Neshodují se ani v otázce, zda proběhly tradiční tuniské zásnuby či nikoliv. Žalovaný poznamenal, že pokud by se jednalo o plnohodnotný svazek, kde existuje společná komunikační báze, pak by měl žalobce nepochybně mnohem více informací. Shoda nepanuje ani v otázce společných plánů do budoucna, v otázce budoucího zaměstnání žalobce spoléhá zcela na svou manželku, že mu práci domluví v domově důchodců. Podle žalovaného ale je možnost žalobce integrovat se do odlišného prostředí velmi nízká, neboť nemá žádnou odbornou kvalifikaci ani nepodniká žádné kroky v tomto směru. Konečně žalovaný zdůraznil jazykovou bariéru mezi manžely, kteří jsou zcela odkázáni na použití překladače. 13. Na základě výše uvedených skutečností žalovaný shrnul, že shromážděné důkazy tvoří logický řetězec skutkových okolností, jenž nevzbuzuje důvodné pochybnosti. Ze strany žalobce jde o „marriage by deception“, tedy situaci, kdy žalobce předstírá své city, ale nemá v úmyslu vést s občankou EU a ČR společný život; jde mu jen o získání víza. Z uvedených důvodů potvrdil prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a správné. III. Žaloba 14. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný komplexně nevyhodnotil všechna relevantní kritéria, pokud jde o jeho vztah s manželkou. Žalovaný postupoval jednostranně směrem k závěru,