9 As 77/2008 — Nejvyšší správní soud

33 A 34/2024- 59 - text pokračování 11 33 A 34/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: A. K. bytem X zastoupen JUDr. Františkem Štouračem, advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. JMK 134006/2024, sp. zn.: S-JMK 113730/2024/OD/Ša, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora citované rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. JMK 134006/2024, sp. zn.: S-JMK 113730/2024/OD/Ša (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městský úřad Šlapanice, odbor dopravy (dále jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 12. 7. 2024, č. j. SLP-OD/56666-24/PIM, sp. zn. SLP-OD/15082-2023/PIM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „rozhodnutí o přestupku“), a toto rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku řidiče vozidla dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit tím, že dne 25. 7. 2023 kolem 14:05 hod. při jízdě v pravém jízdním pruhu pozemní komunikace - dálnice D1, km 182, ve směru jízdy na Brno, s nákladním motorovým vozidlem tovární značky Fiat Ducato, bílé barvy, registrační značky X, přejížděl s tímto z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu do bezprostřední blízkosti před již v tomto levém jízdním pruhu jedoucí osobní motorové vozidlo tovární značky Mazda, barva bílá, registrační značky X, čímž ohrozil a omezil řidiče tohoto vozidla takovým způsobem, že i přes jeho brzdění došlo ke střetu levé zadní části vozidla Fiat a pravé přední části vozidla Mazda se vznikem hmotné škody na obou zúčastněných vozidlech. Toto přestupkové jednání pak bylo spácháno ve formě nevědomé nedbalosti. Tímto svým shora popsaným jednáním žalobce Aleš Kalík porušil ust. § 12 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3. Za uvedený přestupek uložil správní orgán I. stupně žalobci v souladu s ust. § 125c odst. 5 písm. g) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (ve znění platném do 31. 12. 2023) a s odkazem na ust. § 2 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZOP“), uložena pokuta ve výši 1. 500,- Kč a současně byla žalobci rozhodnutím o přestupku uložena taktéž povinnost k náhradě nákladů správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul průběh správního řízení a skutečnosti plynoucí ze správního spisu. Následně posoudil důvodnost podaného odvolání. 5. Žalovaný neshledal pochybení, které by bylo důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán I. stupně respektoval práva žalobce, která mu jako účastníkovi řízení o přestupku přísluší podle správního řádu a ZOP. Zjištění skutkového stavu bylo natolik kvalitní, že o skutkovém stavu již neexistují žádné důvodné pochybnosti. S postupem správního orgánu I. stupně se žalovaný ztotožnil. 6. Žalovaný odkázal na ustanovení § 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. Z podkladů ve správním spisu vyplývá verze, že žalobce dne 25. 7. 2023 kolem 14:05 hod. při jízdě v pravém jízdním pruhu pozemní komunikace - dálnice D1, km 182, ve směru jízdy na Brno, s nákladním motorovým vozidlem tovární značky Fiat Ducato, reg. zn. X, přejížděl s tímto z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu do bezprostřední blízkosti před již v tomto levém jízdním pruhu jedoucí osobní motorové vozidlo tov. zn. Mazda, reg. zn. X, čímž ohrozil a omezil řidiče tohoto vozidla takovým způsobem, že i přes jeho brzdění došlo ke střetu levé zadní části vozidla Fiat a pravé přední části vozidla Mazda se vznikem hmotné škody na obou zúčastněných vozidlech. Žalobce tedy z nedbalosti porušil povinnost stanovenou ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, když v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona. 7. Žalobce v odvolání k věci uvedl, že nejprve jel v levém jízdním pruhu a byl vozidlem Mazda, které jelo za ním, „vyblikán“, načež žalobce uvolnil levý jízdní pruh. Řidič vozidla Mazda pokračoval v levém jízdním pruhu, kdy při předjíždění žalobce zpomalil jízdu, aby mohl na žalobce gestikulovat. Vozidlo Mazda se vlivem zpomalení dostalo za úroveň vozidla žalobce, načež žalobce započal změnu jízdního pruhu k předjetí kamionu, neboť se před vozidlem Mazda vytvořila dostatečná mezera. Řidič Mazdy však nepochopitelně zrychlil a došlo tak k nárazu do vozidla žalobce. 8. Žalovaný zdůraznil, že namítaný popis jednání je v podstatných skutečnostech zcela souladný se skutkovou větou prvostupňového rozhodnutí. Pro řízení o řešeném přestupku je totiž podstatné, že žalobce řídil vozidlo jedoucí v pravém jízdním pruhu, což žalobce nerozporuje a naopak opakovaně potvrzuje, že přejížděl z tohoto pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu a že věděl o tom, že se v tomto pruhu pohybuje vozidlo Mazda, které svým jízdním manévrem omezil a ohrozil. 9. Žalovaný zdůraznil, že v řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo s ohledem na znění tohoto ustanovení a na charakter přestupkového řízení zásadní jen to, zda žalobce zaviněně porušil pravidla silničního provozu. To pochopitelně mohl učinit i bez toho, že by následně vůbec došlo k nehodě, nebo za situace, že by nehoda byla důsledkem i jiného jednání. Jinak řečeno, příčinná souvislost porušení obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích a nehody a míra podílu na ní nebyla předmětem řízení, a proto ani výhrady žalobce mířící k tomu, že na ní nemá podíl, resp. že na ní má podíl druhý účastník dopravní nehody, nemohou být ve vztahu k přestupkové odpovědnosti žalobce důvodné. 10. Tvrzení žalobce o tom, že vozidlo Mazda narazilo do jím řízeného vozidla Fiatu, je v rozporu s pořízenou fotodokumentací, ze které vyplývá, že došlo k bočnímu střetu vozidel, kdy i bez odborných znalostí znalce lze konstatovat, že vozidlo Mazda se nacházelo v okamžiku střetu vedle vozidla řízeného žalobcem (pravé přední kolo vozidla Mazda bylo na úrovní zadní hrany levého zadního blatníku vozidla Fiat). Pokud si žalobce byl vědom zcela nestandardního způsobu jízdy druhého řidiče (nesmyslné zpomalení při předjíždění Fiatu a kamionu před Fiatem), pak tím spíše žalobce měl zaměřit svoji pozornost na možnost provedení zamýšleného manévru za současného splnění povinnosti nesmět při přejíždění z jednoho pruhu do druhého ohrozit a omezit řidiče jedoucího v tomto jízdním pruhu. Žalobce mohl a měl tak, aby předešel střetu, když buď manévr neměl zahajovat (pro nedostatek prostoru v levém pruhu), nebo v něm přestat pokračovat v okamžiku, kdy zjistil, že vozidlo Mazda se nachází na úrovni jeho zadní nápravy. 11. Žalovaný dále uvedl, že případné záměrné zrychlení řidiče vozidla Mazda v době, kdy žalobce již prováděl manévr změny jízdního pruhu, by mohlo za jistých okolností mít vliv na odpovědnost žalobce za přestupek. Tvrzení žalobce je však prosto podkladů, které by jej prokazovaly. Žalobce sice uvádí, že jednání řidiče Mazdy zaznamenal svědek L., nicméně takové tvrzení se z výpovědi svědka L. nepodává. Na dotaz správního orgánu I. stupně stran způsobu jízdy vozidla Mazda pak svědek L. uvedl: „Podle mne musel zrychlit, jelikož nás nechtěl pustit". Svědek L. tedy způsob jízdy vozidla Mazda před střetem neregistroval, pouze se domníval, že Mazda musela zrychlit. K tvrzení žalobce, že svědek L. měl vidět jednání řidiče Mazdy v kameře, žalovaný uvedl, že nic takového svědek vůbec nevypověděl, a také se jedná o kameru couvací (osazena ve středovém brzdovém světle dle fotodokumentace), takže lze předpokládat, že žalobce neměl při jízdě na dálnici zařazený zpětný rychlostí stupeň, aby došlo k aktivaci kamery. Žalovaný uzavřel, že tvrzení žalobce o záměrném zrychlení řidiče vozidla Mazda je jednak nepravděpodobné, ale především neprokázané, neboť nevyplývá z žádného podkladu rozhodnutí. 12. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by správní orgán měl poměřit podíl zavinění účastníků nehody na jejím vzniku. V nyní řešeném případě totiž podíl na vzniku dopravní nehody nebo míra podílu nehraje žádnou roli (viz výše). Pokud