33 Ad 30/2024 – Krajský soud v Brně

33 Ad 30/2024- 45 - text pokračování 12 33 Ad 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: M. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/225200-920, sp. zn. SZ/MPSV-2024/145771-920, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/225200-920, sp. zn. SZ/MPSV -2024/145771-920, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora uvedené rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/225200-920, sp. zn. SZ/MPSV-2024/145771-920 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě (dále též jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 5. 2024, č. j. 8507/2024/ZNS, sp. zn. UP/71491/2022/SS (dále taktéž „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán I. stupně ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), tak, že žalobci snížil příspěvek na péči ze 4 400 Kč na 880 Kč měsíčně od měsíce června 2024. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně vycházelo z posudkového hodnocení lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu Žďár nad Sázavou (dále jen „IPZS“) ze dne 2. 5. 2024, podle něhož žalobce potřebuje z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc, dohled či péči jiné fyzické osoby při zvládání celkem tří základních životních potřeb, konkrétně péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost. Jde tak o osobu starší 18 let věku, která se dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost), neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobuje neschopnost zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a obsah spisové dokumentace. Poté se zabýval zákonností a správností prvostupňového rozhodnutí. 4. S ohledem na odvolací námitky nechal žalovaný zdravotní stav žalobce opětovně přezkoumat Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále jen „PK MPSV“ či „komise“). Ta přitom ve svém posudku ze dne 19. 9. 2024 dospěla ve shodě s posudkovým závěrem lékařky IPZS k závěru, že žalobce byl k datu 1. 2. 2024 (tj. konci platnosti předchozího posudku) osobou starší 18 let věku, již je nezbytné považovat za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Žalobce totiž v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bez pomoci jiné fyzické osoby nezvládá tři či čtyři základní životní potřeby, a sice péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Poněvadž existující porucha zdraví není léčebně zásadně ovlivnitelná, stanovila PK MPSV platnost svého posudku trvale. 5. Při svém posouzení PK MPSV vycházela nejen z podkladové dokumentace (tvořené spisovou dokumentací žalovaného a IPZS), ale též ze zdravotnické dokumentace sestávající vedle nálezu praktického lékaře a výsledků CT vyšetření z řady odborných lékařských nálezů (zejm. z oblasti chirurgie, urologie, traumatologie či ortopedie). Veškerou doloženou dokumentaci PK MPSV společně s výsledky sociálního šetření objektivně zhodnotila v korelaci se žalobcem subjektivně udávanými potížemi. Žalobce nebyl jednání komise přítomen, přičemž doloženou dokumentaci PK MPSV shledala dostatečnou k přijetí posudkového závěru i v jeho nepřítomnosti. 6. Z posudkového hodnocení plyne, že žalobce trpí vícero zdravotními obtížemi. V popředí jeho obtíží je především stav po léčbě rakoviny prostaty (radiální prostatektomie v roce 2017, prodělaná aktinoterapie) a s tím související diagnózy, tj. stav po těžké krvácivé nekrotické zánětlivé reakci konečníku způsobené radioterapií, stav po flegmóně břišní stěny (s chirurgickým vývodem části tlustého střeva, tzv. sigmoideostomie), stav po abscesu pravého stehenního svalu, hydronefróza I. stupně se zavedením oboustranné nefrostomie, močová inkontinence III. stupně, sekundární rektovezikulární fistula zapříčiněná radioterapií, zvětšení lymfatických uzlin v oblasti pravého třísla a oboustranná artróza kyčelních kloubů II. stupně. Současně PK MPSV u žalobce zjistila taktéž kompletní denervační syndrom tří hlavních nervů pravé horní končetiny: středového (n. medianus), loketního (n. ulnaris) a vřetenního (n. radialis). 7. Komise neuznala žalobci jako nezvládanou základní potřebu tělesné hygieny, neboť dle poznatků vzešlých při sociálním šetření dne 6. 2. 2024 je žalobce sám schopen použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu a umýt a osušovat si jednotlivé části těla. Právě tak žalobce dokáže samostatně provádět též celkovou hygienu, užívat k hygieně vanu a je schopen provádět ústní hygienu. Stříhání nehtů pak není každodenní aktivita, pročež není posudkově rozhodné. Ošetření nefrostomií pečující osobou je zohledněno v péči o zdraví. U žalobce nebyla prokázána anatomická nebo závažná funkční ztráta dominantní horní končetiny či podstatné omezení funkce obou horních končetin. Rovněž u něj nebyla prokázána praktická ani úplná nevidomost obou očí, příp. těžké psychické postižení těžce narušující stereotypy v oblasti tělesné hygieny. Vzhledem k tomu, že k úrazu pravé horní končetiny došlo před cca 20 lety, existuje předpoklad, že se žalobce na omezenou hybnost této končetiny již adaptoval. 8. K neuznané základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby komise uvedla, že podle sociálního šetření je žalobce schopen včas použít WC, zaujmout vhodnou polohu a vyprázdnit se. Jelikož je toaleta opatřena bidetem, není potřeba pomoc jiné osoby při očistě. Následné oblékání zvládá žalobce sám. Rovněž je schopen používat hygienické pomůcky (plenkové kalhotky). PK MPSV vysvětlila, že u žalobce nebyla prokázána anatomická nebo závažná funkční ztráta obou horních končetin, těžké parézy či plegie horních končetin ani úplná ztráta úchopové funkce obou rukou. Netrpí ani těžkým duševním onemocněním spojeným se sociální dezintegrací. Jelikož k úrazu pravé horní končetiny žalobce došlo před cca 20 lety, i ve vztahu k výkonu fyziologické potřeby dle PK MPSV existuje předpoklad dostatečné adaptace na omezenou hybnost. 9. Žalovaný uzavřel, že posouzení žalobcova zdravotního stavu PK MPSV bylo provedeno řádně na základě doložené lékařské dokumentace, sociálního šetření a v souladu s platnými právními předpisy. PK MPSV zpracovala posudek v řádném složení a v závěru o stupni závislosti žalobce se shodla s lékařkou IPZS. Jelikož komise ve svém posudku v potřebném rozsahu odůvodnila, proč žalobce není schopen sám zvládat pouze tři základní životní potřeby, vyhodnotil žalovaný posudek PK MPSV jako úplný, objektivní a dostatečně přesvědčivý. Proto odvolání nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a správné potvrdil. III. Žaloba 10. Žalobce nesouhlasí se snížením výše příspěvku na péči a napadené rozhodnutí žalovaného má za nepřezkoumatelné, nezákonné a věcně nesprávné. Vedle tří uznaných základních životních potřeb totiž žalobce nezvládá též potřebu tělesné hygieny a výkon fyziologické potřeby. 11. Žalobce brojil proti odůvodnění žalovaného stran zvládání životní potřeby tělesné hygieny. Uvedl, že podle chirurgického nálezu ze dne 24. 11. 2024 je jeho pravá ruka zcela nefunkční a vykazuje těžkou parézu až plegii, což mu znemožňuje úchopovou schopnost. Žalobce není schopen se samostatně umýt a nutně vyžaduje pomoc manželky. Současně žalovaný nesprávně vycházel z toho, že má žalobce doma k dispozici bidet, neboť nejde o běžnou facilitační pomůcku. Odůvodnění žalovaného je alibistické s cílem nepřiznat žalobci potřebu tělesné hygieny. 12. K neuznanému výkonu fyziologické potřeby žalobce rozporoval závěr PK MPSV o tom, že existuje předpoklad, že se za 20 let na omezenou hybnost pravé horní končetiny již adaptoval. Takové zdůvodnění nemá oporu v provedeném sociálním šetření, přičemž s přibývajícím věkem se veškeré schopnosti žalobce zhoršují, což dokládá též výsledek EMG vyšetření ze dne 13. 11. 2024. Žalobce není schopen provést očistu, která je u něj prováděna prostřednictvím stomií. Taktéž se nedokáže očistit od stolice, ošetřit kůži pod stomiemi ani tuto pomůcku odlepit a znovu nalepit. Rovněž není schopen očistit si s jednou rukou nefrostomické vývody od zbytku moči a vydezinfikovat hadičky a spoje a následně vše zpětně napojit. 13. Současně žalobce namítal, že nebyl přizván k jednání komise, jež vyc