33 Az 1/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 1/2025- 31 - text pokračování 8 33 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: H. T. státní příslušnost X hlášen k pobytu X zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č. j. OAM-546/ZA-ZA11-VL15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č. j. OAM-546/ZA-ZA11-VL15-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu je diskriminace Kurdů v Turecku. Žalobce tvrdil, že byl opakovaně kontrolován a zbit policistou na ulici a současně mu bylo v restauraci účtováno více než Turkům. Dále uvedl, že je v Turecku těžké si najít práci, dostat v ní přidáno a být povýšen. 3. Žalovaný na podkladů zpráv o zemi původu rozsáhle rozebral situaci Kurdů žijících v Turecku, přičemž konstatoval, že samotná kurdská národnost není v Turecku důvodem k pronásledování či ohrožení základních lidských práv. Pokud se jedná o individuální problémy žalobce ve vlasti, tento nikdy nebyl v zemi původu trestně stíhán a má čistý trestní rejstřík. Je pouhou spekulací žalobce, že příčinou opakovaných policejních kontrol a následného zbití ze strany policistů byl jeho kurdský původ. Žalobce žádný z údajných útoků na svou osobu nijak nedoložil. 4. O nízké věrohodnosti napadení policisty vypovídá taktéž skutečnost, že žalobce nikdy neutrpěl žádná zranění. Pokud dle něj policie bije lidi tak, aby to nebylo vidět, je tato představa absurdní. Je jen stěží představitelné, že policista chodí po ulici s kbelíkem vody a polije každého, koho se po kontrole rozhodne zbít. Uvedené informace žalobce čerpal zřejmě z obecně známých faktů o zacházení s vězni v některém z nedemokratických režimů, nikoliv z vlastní zkušenosti. Sám žalobce se proti údajným útokům nijak nebránil a nevyužil žádný z prostředků právní ochrany, jež mu země původu nabízí. Vzhledem k tomu, že žalobce naposledy ve vlasti pobýval v oblasti Kızıltepe, která je většinově obývána Kurdy, vyhodnotil žalovaný dějovou linku stran napadení místní policií jako nevěrohodnou. 5. Pokud potom měla být žalobci v restauraci naúčtována větší částka než Turkům, jedná se o nijak neprokázané jednání soukromé osoby, které v žádném případě neohrozilo základní lidská práva žalobce. Obdobně je tomu taktéž v případě tvrzených kariérních problémů, o nichž navíc žalobce hovořil zcela obecně. O pronásledování nebo vážné újmě konečně nesvědčí ani tvrzení žalobce, že byl na vojně jako kuchař perzekuován či vystavován nepříznivým podmínkám. Povinná vojenská služba s sebou může v jakémkoli státě nést riziko náročnějších podmínek či prvků šikany. 6. Poněvadž žalovaný neshledal, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování či vážná újma, azyl ani doplňkovou ochranu mu neudělil. III. Žaloba 7. V žalobě žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu věci žalovaným. Ten při pohovoru nezjišťoval žádné podrobnosti ohledně průběhu policejních kontrol a nepoložil žalobci žádné doplňující dotazy, na základě nichž by mohl napadení ze strany policistů blíže popsat. Ačkoliv žalovaný označil žalobcem tvrzený popis událostí (zejména proces, kdy policisté před vlastním napadením polili žalobce vodou z kyblíku) jako nepravděpodobný, nedisponoval potřebnými zprávami o zemi původu, jež by přístup turecké policie ke obyvatelstvu detailně mapovaly. 8. Žalobce brojil proti obsahu shromážděných podkladů, neboť dostatečně nedopadají na jeho případ. Jediným zdrojem informací v případě zprávy MZV ČR ze dne 30. 1. 2024 je Zastupitelský úřad ČR v Ankaře, přičemž není zřejmé, z jakých pramenů zastupitelský úřad své informace čerpal. Z příslušné zprávy navíc nevyplývá nic ohledně toho, zda je kurdské obyvatelstvo vystavováno častějším kontrolám policejními složkami, čelí z jejich strany urážkám nebo napadání. Žalovaný nijak neprověřil, zda je příběh žalobce podpořen informacemi o zemi původu a nezjišťoval, jakým způsobem se může žalobce proti nezákonným zásahům policie ve vlasti bránit. 9. Pokud žalovaný uvedl, že žalobce svoji situaci v Turecku nijak neřešil, neprokázal, jestli žalobce jakožto Kurd takovou možnost reálně měl. Ani ze zprávy Ministerstva vnitra (OAMP) ze dne 4. 8. 2023 v tomto ohledu neplynou žádné poznatky. Navíc je příslušná zpráva již 16 měsíců stará, pročež ji nelze považovat za aktuální. 10. S ohledem na shora uvedené nedostatky žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal nahradit též náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 11. Ve vyjádření ze dne 11. 2. 2025 žalovaný odkázal na obsah správního spisu a zopakoval klíčové části odůvodnění svého rozhodnutí. Po provedeném správním řízení žalovaný neshledal, že by žalobce mohl v Turecku pociťovat důvodnou obavu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu či mu v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma podle § 14a odst. 2 téhož zákona. Žalobcovy námitky žalovaný považuje za spekulativní. Žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí vycházel z naposledy vydaných a aktuálních informací o zemi původu, které jsou rovněž dostatečně podrobné, a to i směrem ke kurdské menšině. Vzhledem k tomu, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, navrhl zdejšímu soudu zamítnutí žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 13. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 14. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 15. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 4. 2024 a absolvoval pohovor dne 24. 4. 2024. Za účelem posouzení aktuální bezpečnostně-politické situace v Turecké republice a zhodnocení postavení kurdské menšiny založil žalovaný do správního spisu tyto podklady: Informaci OAMP: Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 4. 8. 2023 a Informaci MZV ČR: Turecko: Turečtí občané kurdského původu ze dne 30. 1. 2024. Žalobce se k seznámení s podklady v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany nedostavil a k podkladům rozhodnutí se žádným způsobem nevyjádřil. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení. 16. Žaloba není důvodná. 17. Z obsahu podané žaloby je zřetelný nesouhlas žalobce s posouzením okolností jeho azylového příběhu žalovaným. Žalobce se v ČR domáhal udělení mezinárodní ochrany kvůli své kurdské národnosti, jež je v Turecku příčinou řady problémů a vede k tomu, že je žalobce diskriminován příslušníky většinového tureckého obyvatelstva. V této souvislosti přitom žalobce zmínil hned několik incidentů a zkušeností, v důsledku nichž se necítil v Turecku bezpečně a jež brání tomu, aby se zpět do vlasti vrátil. 18. V kontextu žalobní argumentace považuje krajský soud za nezbytné připomenout, že otázkou postavení a situace příslušníků kurdské menšiny žijící v Turecké republice se ve své judikatuře v minulosti opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Ačkoliv tento soud dlouhodobě uznává, že Kurdové v Turecku skutečně čelí určitým nesnázím a jejich situaci rozhodně nelze považovat za zcela ideální, nelze bez dalšího tvrdit, že již samotnou příslušností k této menšině byla naplněna intenzita pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo existence vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona (srov. např. roz