4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

33 Az 14/2025- 43 - text pokračování 7 33 Az 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: S. V. státní příslušnost X pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, č. j. OAM-219/ZA-ZA11-K18-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Zavčasu podanou žalobou napadl žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) v záhlaví vymezené rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, č. j. OAM-219/ZA-ZA11-K18-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný neudělil žalobci azyl pro existenci důvodů ve smyslu § 15 zákona č. 325/1995 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a zároveň mu neudělil ani doplňkovou ochranu pro existenci důvodů dle § 15a téhož zákona. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nejprve shrnul informace sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. Poté se zabýval naplněním zákonných podmínek tzv. vylučujících klauzulí ve smyslu § 15 a § 15a zákona o azylu. 3. Po zhodnocení dostupných informací žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce jsou dány závažné okolnosti odůvodňující aplikaci § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob zjistil, že byl žalobce v ČR v minulosti pravomocně odsouzen za spáchání hned několika trestných činů, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 6 T 96/2009, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 8 To 73/2010, byl uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 14 let a trest vyhoštění z ČR na dobu neurčitou. 4. Žalovaný zhodnotil, že trestný čin vraždy svou povahou naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu ve smyslu § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu a odkázal na související soudní judikaturu, podle níž vražda představuje velmi závažný druh trestné činnosti jak v kontextu kvalifikační směrnice, tak Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků. Současně žalovaný na podkladu trestních rozhodnutí a chování žalobce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody shledal, že žalobce i nadále představuje vysoké nebezpečí pro společnost. 5. O společenské nebezpečnosti žalobce svědčí vedle samotného charakteru a způsobu provedení trestné činnosti též skutečnost, že se žalobce krátce po propuštění z vězení dopustil v Rakousku další trestné činnosti (neoprávněného převádění osob přes státní hranice), pročež nelze hovořit o jeho nápravě. Dle znaleckého posudku vyhotoveného pro účely trestního řízení je osobnost žalobce nezralá, nevyrovnaná s rysy rigidity, egocentričnosti, dráždivosti, nejistoty, impulzivity a afektivní lability. Tyto osobnostní aspekty ve spojení s motivem a vysokým stupněm brutality páchané trestné činnosti vylučují možnost udělit žalobci v ČR ochranu formou azylu. 6. Obdobnými úvahami pak žalovaný dospěl k závěru, že žalobce naplnil i podmínku podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že se žalobce v ČR dopustil vážného zločinu, a to při absenci jakýchkoliv polehčujících okolností. Jelikož jednání žalobce není slučitelné s principy, na nichž je mezinárodní ochrana vystavěna, vyloučil žalovaný žalobce taktéž z okruhu osob, jímž lze v ČR udělit doplňkovou ochranu. III. Žaloba 7. Žalobou napadl žalobce napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Je přesvědčen, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho situací a podmínky vylučující klauzule vyložil nesprávně. 8. Žalobce spáchání svého závažného trestného činu hluboce lituje a dodnes se s ním nevyrovnal. Nesouhlasí však se závěry žalovaného stran nebezpečnosti pro společnost. Žalobce se cítí vykonaným trestem odnětí svobody v trvání 14 let a dalšími tresty natolik potrestán a morálně korigován, že žádnému člověku ani společnosti již ublížit nechce. Jako člověk, který za svůj život způsobil již hodně utrpení, nechce další utrpení dopustit. 9. Vysvětlení žalobce ohledně spáchání trestného činu převaděčství si žalovaný nesprávně vyložil, neboť žalobce nechtěl své jednání jakkoli zlehčovat či bagatelizovat. Jelikož žalobce v současné době již žádným způsobem nepředstavuje pro společnost nebezpečí, krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 10. Ve vyjádření ze dne 13. 6. 2025 žalovaný zdůraznil, že ve správním řízení bylo prokázáno, že žalobce spáchal trestný čin vraždy, který lze obecně považovat za zvlášť závažný. Žalovaný je přesvědčen o vysoké společenské nebezpečnosti žalobce, na níž se shodly ve svých rozhodnutích i oba trestní soudy. Též proto byl žalobci uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Za zjištěného skutkového stavu věci tak žalovaný trvá na vyloučení žalobce z možnosti udělení azylu i doplňkové ochrany. 11. Ve své replice ze dne 23. 7. 2025 žalobce poukázal především na východiska Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků, která má přednost před vnitrostátní (národní) právní úpravou zákona o azylu a konstruuje žalobci nárok na udělení azylu na území ČR. Protože bylo azylové řízení vedeno v rozporu s mezinárodním právem, je napadené rozhodnutí nezákonné a je třeba jej zrušit. V. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 13. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 14. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 15. Při posouzení věci krajský soud vycházel z obsahu předloženého správního spisu, který sestává především ze záznamu o poskytnutí údajů a pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu, obojí ze dne 26. 2. 2025. Správní spis obsahuje rovněž opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 12. 3. 2025, dle něhož byl žalobce v ČR v minulosti pravomocně odsouzen za spáchání celkově dvou trestných činů. Součástí spisové dokumentace jsou též kopie rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010, č. j. 6 T 96/2009-858, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, č. j. 8 To 73/2010-955, jimiž byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 14 let a trestu vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. S podklady rozhodnutí se žalobce odmítl seznámit a nenavrhl jejich doplnění. Závěrem dodal, že jej mrzí, co se v minulosti stalo. Chtěl by být nadále řádným občanem a žít v souladu se zákonem v ČR. Poté žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení. 16. Žaloba není důvodná. 17. V nyní projednávané věci jde o posouzení naplnění zákonných podmínek vylučujících klauzulí ve smyslu § 15 a § 15a zákona o azylu. Třebaže žalobce formálně napadl napadené rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu (v rozsahu obou jeho výroků), z obsahu podané žaloby je zjevné, že fakticky brojí jen proti posouzení důvodu vylučujícího udělení azylu podle § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu, jelikož zpochybňuje výhradně závěr žalovaného o tom, že v současné době představuje nebezpečí pro společnost. Stran doplňkové ochrany žalovaný (i když jen skrze odůvodnění napadeného rozhodnutí) aplikoval důvod dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, tzn. že žalobce spáchal „vážný zločin“. Vázán obsahem vznesených žalobních námitek proto krajský soud přezkoumal zákonnost závěrů žalovaného v tomto ohledu. 18. Na tomto místě současně krajský soud připomíná obecně platné pravidlo soudního přezkumu, dle něhož míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Jinými slovy, čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Dle Nejvyššího správního soudu totiž není přípustné, aby soud za žalobce domýšlel další argumenty, příp. si vybíral ty skutečnosti, které podanou žalobu podporují (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78; dostupný na www.nssoud.cz)