33 Az 17/2024 – Krajský soud v Brně

33 Az 17/2024- 84 - text pokračování 12 33 Az 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobců: a) S. A., ev. č. X b) Z. A., ev. č. X c) nezl. D. A., ev. č. X všichni st. příslušnost X všichni pobytem X zastoupeni Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem sídlem Pod křížkem 428/4, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 5. 2024, č. j. OAM-279/ZA-ZA11-K01-R2-2019, a ze dne 30. 5. 2024, č. j. OAM-278/ZA-ZA11-K01-R2-2019, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanými žalobami brojili žalobci u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) proti v záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž jim nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadená rozhodnutí 2. V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný shrnul skutečnosti sdělené žalobci v průběhu správního řízení a detailně zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Zejména připomněl, že jeho původní rozhodnutí ve věci žalobců byla zrušena rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2023, č. j. 62 Az 33/2020-62, a ze dne 28. 7. 2023, č. j. 62 Az 32/2020-65. Vázán právním názorem vysloveným v citovaných rozsudcích žalovaný okolnosti azylového příběhu žalobců opětovně přezkoumal. 3. V rámci správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem všech žádostí o mezinárodní ochranu jsou potíže žalobce a) s policisty z národnostních důvodů a v této souvislosti i obava o bezpečnost žalobkyň b) a c), jejichž problémy v zemi původu přímo souvisí se situací žalobce a). Za účelem komplexního posouzení azylového příběhu žalobců žalovaný provedl s žalobcem a) dne 1. 3. 2024 doplňující pohovor a současně si obstaral i pohovor, který byl s žalobcem a) v minulosti proveden v Dánském království. Když tyto pohovory žalovaný vzájemně porovnal, dospěl k závěru, že tvrzení žalobce a) o jeho potížích ve vlasti spočívající v šikaně a napadení ze strany policie a neznámých osob nelze vzhledem k řadě podstatných rozporů ve výpovědích považovat za věrohodná. 4. Za zásadní přitom žalovaný považoval především to, že v prvním pohovoru popisoval žalobce a) svůj údajný první incident s policisty podstatně odlišně v porovnání s doplňujícím pohovorem. Poprvé tvrdil, že měl být zadržen v kavárně spolu s dalšími ujgurskými přáteli, a poté, co na něj měl být policií činěn nátlak na spolupráci, byl k této spolupráci nucen i svým kamarádem, který měl být zadržen spolu s ním a měl být přítomen i jeho výslechu. V doplňujícím pohovoru však žalobce a) tvrdil, že byl zadržen po cestě z práce a jeho výpověď se liší nejen v popisu zadržení, ale i v popisu průběhu výslechu, jakož i podrobnostech okolností celého incidentu. 5. Rozdíly žalovaný shledal i v případě druhého incidentu žalobce a) s policií. Byť žalobce a) v rámci doplňujícího pohovoru za klíčovou skutečnost, jež měla ovlivnit jeho rozhodnutí opustit vlast, označil pohled do hlavně pistole, kterou mu měl policista vyhrožovat, při prvním pohovoru se o této skutečnosti vůbec nezmínil. Tehdy za zásadní důvod uvedl skutečnost, že bylo vyhrožováno jeho ženě a dceři. Nesrovnalosti v příběhu žalobce a) pak žalovaný spatřoval i po porovnání jeho nynějších výpovědí s obsahem dřívějšího pohovoru provedeného v Dánském království. Tehdy žalobce a) zmínil pouze jediný konflikt s policií a prezentoval odlišný časový průběh klíčových událostí. Větší hodnověrnost výpověď žalobce a) nevykazuje ani při srovnání s výpovědí jeho manželky [žalobkyně b)], jež o potížích svého manžela v podstatě nic konkrétního nevěděla. 6. Ačkoli se žalovaný na rozpory ve výpovědích žalobce a) opakovaně dotazoval, tento je vysvětlit nedokázal, resp. se k nim odmítl vyjádřit. S ohledem na závažnost a značné množství rozporů v tvrzeních žalobce a) přitom tyto rozpory nelze omlouvat prostým vyhasínáním lidské paměti, nýbrž svědčí o nekonzistentnosti předkládaného azylového příběhu a dokládají nevěrohodnost osoby žalobce a). 7. Žalovaný současně vyhodnotil, že tvrzení žalobce a) stran dlouhodobého a cíleného utlačování ujgurského etnika v Kazachstánu nekoresponduje s objektivně zjištěnými informacemi o zemi původu. Žalovaný si pro posouzení příběhu žalobců obstaral množství podkladů týkajících se postavení ujgurské menšiny v Kazachstánu, přičemž žádná ze zpráv žalobcem uváděné potíže nedokládá. Byť není vyloučeno, že se jednotliví občané ujgurského původu mohou v určitých případech cítit či být diskriminováni, v současnosti nic nepodporuje domněnku, že by etničtí Ujguři byli v Kazachstánu systematicky diskriminováni ze strany státních orgánů či většinového kazašského obyvatelstva. 8. Konečně žalovaný na základě informací o zemi původu uzavřel, že i přes všeobecné nedostatky ve fungování systému vnitřní ochrany v Kazachstánu měl žalobce a) možnost požádat o pomoc kazašské státní orgány. Podle nashromážděných informací žalobce a) v přístupu k pomoci jeho ujgurská národnost nijak neomezuje. 9. Jelikož žalovaný zhodnotil tvrzení žalobce a) jako nevěrohodná a v rozporu se zprávami o zemi původu, jeho žádosti nevyhověl a azyl ani doplňkovou ochranu mu neudělil. Vzhledem k tomu, že pak žalobkyně b) a c) de facto nemají vlastní azylový příběh a posouzení jejich žádostí je nutně závislé na výsledku řízení o žádosti žalobce a), žalovaný ani jim mezinárodní ochranu v žádné její formě neudělil. III. Žaloby 10. Žalobci mají napadená rozhodnutí za nezákonná. Žalovaný nerespektoval standard přiměřené pravděpodobnosti a riziko pronásledování žalobce a) a jeho rodiny vyhodnotil nesprávně. 11. Žalobci nesouhlasí, že v tvrzeních žalobce a) panují rozpory takové závažnosti, aby zapříčinily nevěrohodnost jeho osoby. Ze srovnání pohovorů ze dne 26. 3. 2019 a dne 1. 3. 2024 zřetelně vyplývají základní rysy událostí popisovaných žalobcem a), přičemž je potřeba vzít v potaz též značný časový odstup pohovorů. Z obou pohovorů vyplývá, že docházelo k fyzickým útokům na osobu žalobce a) jak ze strany policie, tak i kazašského obyvatelstva. Žalovaným zmiňované nesrovnalosti jsou marginálního charakteru. Naopak ve všech podstatných azylově relevantních okolnostech se výpovědi žalobce a) shodují. Pokud žalobce a) v některém z pohovorů opomněl zmínit detaily incidentů, nečiní to jeho tvrzení nevěrohodným. 12. Žalovaný zároveň vystavěl svá rozhodnutí na chybně zjištěných skutečnostech o situaci v zemi původů žalobců, pokud se týče postavení ujgurského etnika. Účelově totiž vycházel jen ze zpráv přisvědčujících názoru, že menšiny v Kazachstánu nejsou diskriminovány. Četné zdroje naopak svědčí o tom, že v Kazachstánu v současné době probíhá proces „kazachizace“, kdy je snahou vlády zvýšení podílu populace kazašské národnosti, jehož nedílným důsledkem je prohlubování diskriminace národnostních menšin. Na podporu svých tvrzení žalobci odkázali na konkrétní internetové články. 13. Konečně ničím nepodložený je též závěr žalovaného, že žalobce a) mohl v Kazachstánu využít prostředků právní ochrany. Je třeba zohlednit veškerá specifika případu, přičemž žalobce a) byl perzekuován právě ze strany kazašské policie. Za této situace proto po něm nelze spravedlivě požadovat, aby se se svou žádostí o pomoc obrátil na tu samou organizaci, jež ho již v minulosti pronásledovala a z jejíhož jednání má strach. V průběhu celého řízení pak žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu by u žalobce a) jako příslušníka ujgurského etnika měla smysl snaha domáhat se ochrany u kazašských státních orgánů. 14. Vzhledem k tomu, že skutečnosti tvrzené žalobcem a) nasvědčují hrozbě pronásledování, resp. vzniku vážné újmy, všech žalobců, žalobci zdejšímu soudu navrhli, aby obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádali přiznat náhradu nákladů řízení. IV. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný se k žalobám vyjádřil ve vyjádřeních ze dne 1. 7. 2024 a 2. 7. 2024, v nichž uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí. Při rozhodování vzal žalovaný v úvahu všechny skutečnosti tvrzené žalobci, k nimž nashromáždil adekvátní informace o zemi původu. Žalovaný unesl své břemeno a situaci žalobců hodnotil individuálně, přičemž důvody k udělení azylu či doplňkové ochrany shledány nebyly. 16. Žalovaný odkázal na odůvodnění svých rozhodnutí a zdůraznil, že zásadní je výpověď žadatele o mezinárodní ochranu. Výpověď žalobce a) v projednávané věci přitom byla nekonzistentní, rozporuplná a nevěrohodná, neboť se lišila nejenom v popisu průběhu jednotlivých incidentů, nýbrž i v otázce vycestování žalobce a) z vlasti. Skutečnost, že v Kazachstánu existují problémy na poli lidských práv, samo o sobě nedokládá, že žalobci a) a jeho rodině hrozí v zem