33 Az 17/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 17/2025- 61 - text pokračování 7 33 Az 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: D. R. státní příslušnost X zastoupený opatrovníkem Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2025, č. j. OAM-492/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jelikož žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR posoudil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. II. Napadené rozhodnutí 2. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalobce požádal v ČR o udělení mezinárodní ochrany již podruhé, přičemž k jeho původní žádosti mu mezinárodní ochrana v žádné její formě udělena nebyla. Aktuálně žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu, že pochází z Podněstří, kde měl v minulosti problémy. Současně má v ČR již dva roky přítelkyni, která je státní příslušnicí Ukrajiny, avšak již 25 let žije v ČR. O své přítelkyni žalobce v předchozím řízení nehovořil, protože tato ještě nebyla rozhodnuta, zda budou spolu. 3. Žalovaný při posouzení nynější azylové žádosti vycházel především z výpovědi žalobce a dále z informací, které nashromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavské republice. Též vycházel z předchozího rozhodnutí ve věci žalobce ze dne 3. 10. 2024, č. j. OAM-591/ZA-ZA15-ZA03-2024. 4. Žalovaný posoudil důvody opakované azylové žádosti žalobce a tyto porovnal s tvrzeními, jež žalobce učinil v rámci předchozího řízení, přičemž dospěl k závěru, že vyjma partnerského vztahu žalobce uvádí naprosto totožné skutečnosti, jaké uváděl již v předchozím řízení. Co se přitom týče partnerského vztahu na území ČR, tato informace byla žalobci objektivně známa již v době řízení o jeho předchozí žádosti, a žalobce tudíž měl možnost i povinnost uvést ji již tehdy. Je jen důsledkem jeho vlastního zavinění, že předmětná skutečnost nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. 5. Žalovaný rovněž uvedl, že existence partnerského vztahu žalobce v ČR se nijak netýká změny situace v zemi původu ani důvodů odchodu žalobce z vlasti. Současně vztah s přítelkyní nemá žádnou relevanci ani k žalobcem prezentovaným problémům ve vlasti, ani důvodům, pro něž by měl mít jakékoliv obavy v případě návratu. Tím méně pak nyní uváděné skutečnosti svědčí o tom, že by žalobce mohl být ve vlasti vystaven pronásledování z důvodů podle § 12 zákona o azylu či čelil hrozbě vážné újmy dle § 14a téhož zákona. 6. Jelikož žalovaný neshledal žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu odůvodňující meritorní posouzení opakované žádosti, konstatoval splnění podmínek dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a žádost žalobce vyhodnotil jako nepřípustnou. Proto správní řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. III. Žaloba 7. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Je přesvědčen, že žalovaný jeho bezpečnostní hrozbu zlehčil a nedostatečně posoudil skutkové okolnosti jeho existence v zemi původu, kde mu hrozí nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházení. 8. Žalobce především namítal, že existenci svého vztahu s ukrajinskou přítelkyní v ČR nezmínil v řízení o předchozí azylové žádosti z objektivních důvodů. Vysvětlil, že jejich vztah neprobíhal zrovna harmonicky a žalobce jej tak nepovažoval za natolik zásadní, aby jej mohl žalovanému sdělit. 9. Poněvadž žalobcem sdělené důvody zakládají udělení mezinárodní ochrany, žalobce zdejšímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 10. Ve vyjádření ze dne 20. 6. 2025 žalovaný setrval na závěru, že žalobce v řízení o opakované žádosti neuvedl skutečnosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu aktivující meritorní posouzení žádosti. Při svém rozhodování vzal žalovaný v úvahu všechny skutečnosti uváděné žalobcem, pročež přijaté řešení odpovídá individuálním okolnostem případu. Existence rodinných vazeb cizince v ČR nemůže být důvodem vedoucím k udělení mezinárodní ochrany, a to v žádné její formě. Žalovaný považuje podanou žalobu za nedůvodnou, a proto krajskému soudu navrhl její zamítnutí. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v první řadě posoudil splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o azylu. 12. Soud ve věci rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 13. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 14. Krajský soud při rozhodování vycházel z předloženého správního spisu obsahujícího zejména opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 29. 4. 2025 a záznam o poskytnutí údajů k této žádosti ze dne 7. 5. 2025. Ve správním spisu se nachází rovněž kopie rozhodnutí žalovaného o předchozí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3. 10. 2024, č. j. OAM-591/ZA-ZA15-ZA03-2024, jímž žalovaný žalobci mezinárodní ochranu v žádné její formě neudělil (dále také jen „rozhodnutí o původní žádosti“). Za účelem vydání napadeného rozhodnutí založil žalovaný do spisové dokumentace i Informaci OAMP: Moldavsko: Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 7. 1. 2025. S podklady se žalobce odmítl seznámit a nenavrhoval ani jejich doplnění. Poté žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které je v současnosti předmětem soudního přezkumu krajským soudem. 15. Žaloba není důvodná. 16. Na úvod považuje krajský soud za vhodné stručně vymezit povahu napadeného rozhodnutí a z toho plynoucí meze přezkumu napadeného rozhodnutí krajským soudem. 17. V řešené věci posoudil žalovaný azylovou žádost žalobce jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, protože se jednalo o opakovanou žádost, kterou žalovaný posoudil jako nepřípustnou dle § 11a odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobcovu žádost vyhodnotil jako nepřípustnou, azylové řízení zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu. V této souvislosti přitom krajský soud nutně připomíná, že v rámci nynějšího správního řízení žalovaný posuzoval pouze splnění podmínek přípustnosti žádosti (jde o rozhodnutí procesního charakteru). Současný soudní přezkum je tudíž omezen pouze na to, zda žalovaný zákonné podmínky posouzení opakované žádosti jako nepřípustné upravené v § 11a odst. 1 zákona o azylu aplikoval v případě žalobce správně. Jen pro úplnost krajský soud připomíná, že věcně se žalovaný azylovým příběhem žalobce podrobně zabýval v rozhodnutí o původní žádosti, přičemž jeho závěry byly následně potvrzeny rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 19 Az 34/2024-19 (rozsudek je veřejně dostupný na www.nssoud.cz). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku dle správního spisu i evidence na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu (https://www.nssoud.cz/rozhodovaci-cinnost/informace-o-rizeni) podána nebyla. 18. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ Citované ustanovení stanoví dvě podmínky, při jejichž splnění bude opakovaná žádost přípustná a může tak být předmětem meritorního posouzení. Přitom platí, že uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. Nestačí tak pouhá existence nové skutečnosti, která nebyla bez vlastníh