33 Az 30/2024 – Krajský soud v Brně

33 Az 30/2024- 32 - text pokračování 7 33 Az 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: T. D. N. st. příslušnost X pobytem X zastoupené Mgr. Vratislav Tauber, advokát sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. OAM-1056/ZA-ZA11-HA13-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. OAM-1056/ZA-ZA11-HA13-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobkyní v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu je legalizace jejího pobytu na území ČR. V ČR má žalobkyně postiženého syna, o kterého se chce starat. V případě návratu do Vietnamu se žalobkyně obává jednání věřitelů a problémů souvisejících s její drogovou kriminální minulostí v ČR. 3. Po zhodnocení předloženého azylového příběhu žalovaný neshledal, že by žalobkyně splňovala zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu či doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona. Z okolností jejího azylového příběhu nelze dovodit, že by jí ve Vietnamu hrozilo pronásledování či zde byla vystavena riziku vážné újmy. Při zkoumání důvodů dle § 12 až § 14b zákona o azylu se přitom žalovaný zabýval především tvrzenou legalizací pobytu žalobkyně na území ČR, jejími rodinnými vazbami v ČR, existencí půjčky ve Vietnamu či možným (opakovaným) trestněprávním postihem žalobkyně za její drogovou trestnou činnost páchanou v ČR. Žádnou z těchto skutečností nicméně žalovaný neshledal z hlediska udělení mezinárodní ochrany jako důvodnou. 4. Pokud se týče udělení národního humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu, žalovaný se zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně a přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu, přičemž vyhodnotil, že žalobkyně je dospělou, plně právně způsobilou, zdravou a práceschopnou osobou. Současně zohlednil, že má žalobkyně v ČR invalidního syna, o kterého se chce starat alespoň po emoční stránce. Když byla žalobkyně ve vězení, její syn byl v ústavu a v současnosti žije v dětském domově, jenž jí ho odmítá svěřit do péče. Po propuštění z vězení žalobkyně neměla žádné bydlení a ani později nedokázala synovi zajistit vhodné podmínky. Po pečlivém prověření všech okolností pobytu žalobkyně v ČR tak žalovaný uzavřel, že její životní situaci není možné považovat za nějak mimořádnou a její případ není hodný zvláštního zřetele. Existence příbuzenských vazeb cizince v ČR není důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný v příběhu žalobkyně nezjistil žádné důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany, žalobkyni mezinárodní ochranu v žádné její formě neudělil. III. Žaloba 6. Žalobkyně má napadené rozhodnutí za nezákonné, protože žalovaný nedostatečně vyhodnotil důvody pro udělení národního humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu. Namítala, že i skutečnosti týkající se rodinného soužití a vazeb cizince v ČR mohou být z hlediska udělení azylu z humanitárních důvodů relevantní. 7. Zdůraznila, že v ČR žije nepřetržitě již od roku 2002, má zde manžela a syna (nar. v roce X), který má zdravotní postižení a je zde umístěn v dětském domově. Neudělením mezinárodní ochrany by došlo k zpřetrhání všech těchto vazeb, přičemž žalobkyně nemá finanční prostředky, aby mohla svého syna v ČR v budoucnu navštěvovat. Tyto nemá ani její syn, který navíc z důvodu svého zdravotního stavu nedokáže cestu do Vietnamu samostatně absolvovat. Stejně tak není možné, aby syn spolu s žalobkyní přesídlil do Vietnamu nastálo, neboť tento má české státní občanství, ve Vietnamu nemá žádné vazby a zároveň hrozí, že by mu tam nebyla poskytnuta odpovídající zdravotnická péče. Jedinou možností, jak si může žalobkyně vazby se synem zachovat, je zůstat s ním v ČR z titulu azylu z humanitárních důvodů. 8. Vzhledem k tomu, že bylo v minulosti ze zákona vypuštěno ustanovení § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu zohledňující obsah čl. 8 Evropské úmluvy, měl se žalovaný rodinným vazbám žalobkyně podrobně věnovat v rámci hodnocení národního humanitárního azylu, což však neučinil. Proto žalobkyně krajskému soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 9. Ve vyjádření ze dne 10. 12. 2024 žalovaný k namítaným pochybením při hodnocení podmínek pro udělení národního humanitárního azylu uvedl, že národní humanitární azyl je výjimečným institutem, který lze udělit jen v případě, že žadatel o mezinárodní ochranu nesplňuje podmínky pro udělení azylu, avšak bylo by nehumánní mu azyl neudělit. Jde například o osoby s těžkým zdravotním postižením nebo omezením, příp. o osoby pocházející ze země, která byla zasažena přírodní či člověkem způsobenou katastrofou. Jelikož toto není případ žalobkyně, žalovaný jí národní humanitární azyl neudělil a navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. V. Správní spis 10. Správní spis sestává zejména ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 16. 8. 2024 a z protokolu o pohovoru k této žádosti provedeného téhož dne. Dále správní spis obsahuje též rodný list syna žalobkyně T. B. N., oddací list žalobkyně s manželem J. S., fotokopii cestovního pasu státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky č. X, výsledky lustrace z CIS k osobě žalobkyně, opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob a dále materiály vztahující se k předchozímu řízení o udělení mezinárodní ochrany (zejména žádost žalobkyně ze dne 14. 3. 2002, protokol o pohovoru k žádosti ze dne 19. 3. 2002 a rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2002, č. j. OAM-1583/VL-20-05-2002). 11. Za účelem posouzení aktuální bezpečnostní a politické situace ve Vietnamu založil žalovaný do správního spisu tyto podklady: · Informaci MZV ČR: Vietnam: Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení, Právní zásada „ne bis in idem“, Tresty za výrobu a distribuci drog ze dne 26. 8. 2024; · Informaci OAMP: Vietnam: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 4. 6. 2024 a; · Informaci MZV ČR: Vietnam: Půjčky, úvěry a lichva ze dne 1. 2. 2024. 12. S nashromážděnými podklady se žalobkyně nechtěla seznámit, nevyjádřila se k nim a nenavrhla ani jejich doplnění. Jen doplnila, že chce v ČR dále zůstat, protože tu má manžela Čecha a syna, jenž je v ústavu. Poté bylo vydáno napadené rozhodnutí, jež je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení. VI. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 14. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 15. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 16. Žaloba není důvodná. 17. Předmětem sporu mezi účastníky řízení je v nynější věci otázka výkladu zákonných podmínek pro udělení národního humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečnost, že má v ČR postiženého syna, o kterého by chtěla pečovat, postačuje k tomu, aby jí mohl být v ČR udělen azyl z humanitárních důvodů. 18. V posuzované věci je klíčové vyložit právní úpravu obsaženou v ustanovení § 14 zákona o azylu, dle něhož platí, že: „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí human