33 Az 31/2024 – Krajský soud v Brně

33 Az 31/2024- 37 - text pokračování 8 33 Az 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: D. I. st. příslušnost X hlášen k pobytu X zastoupen JUDr. Matěj Šedivý, advokát sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. OAM-1671/ZA-ZA11-K03-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. OAM-1671/ZA-ZA11-K03-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je neochota návratu do vlasti, kde se obává (i) jednání bývalého fotbalového agenta a současně (ii) reakce místní komunity, která jej podezírá, že je gay. Zmínil též případné těžkosti ohledně nového začátku. 3. Ohledně strachu z jednání bývalého fotbalového agenta, který měl po žalobci za zprostředkování cesty do ČR požadovat úhradu 10.000 EUR nebo poskytnutí sexuálních služeb, žalovaný připomněl, že sám agent v minulosti s žalobcem přerušil veškerá spojení a zablokoval si jej i na sociální síti, pročež je nebezpečí z jeho strany již minimální. V daném případě se jedná o spor se soukromou osobou o peníze, který je zapotřebí přednostně řešit pomocí vnitrostátních prostředků ochrany. Ačkoli má být agent vlivný člověk (žalobce nezná jeho přesné jméno), není pravděpodobné, že by bylo v jeho silách kontrolovat pohyb (návrat) osob v rámci 220milionové Nigérie. Případné zadržování cestovního dokladu agentem pak sice je z pohledu českého práva nelegální, žalobci však nic nebrání, aby si snadno vyřídil cestovní pas nový. 4. Pokud se pak týče tvrzeného podezření místní komunity, že je žalobce gay, žalovaný zdůraznil, že sám žalobce ve správním řízení jasně prohlásil, že gayem není. V takovém případě pak může falešné podezření příslušníku místní komunity vyvrátit jak slovně, tak tím, že se zjevně s muži sexuálně nestýkal ani nestýká. Žalobci v souvislosti s jeho údajnou homosexualitou za dobu jeho pobytu ve vlasti nehrozilo žádné nebezpečí a nikdy nedošlo k jakémukoli jednání, jež by ohrozilo jeho zdraví, život či osobní svobodu. Jakkoliv nelze plně vyloučit, že byl žalobcův kamarád skutečně zabit z důvodu své homosexuality, pokud se podezření na homosexualitu žalobce zakládalo jen na tom, že měl s tímto kamarádem velmi blízký přátelský vztah, který byl smrtí de facto ukončen, lze se důvodně domnívat, že tím zanikne i veškeré podezření týkající se homosexuální orientace žalobce. 5. Žalovaný též uvedl, že samotná homosexualita není v Nigérii trestná, ale trestá se až její veřejný projev či přímé schvalování (veřejná milostná náklonnost), přičemž k těmto aktivitám ze strany žalobce nikdy nedošlo. Daleko běžnější je v Nigérii diskriminace ze strany většinové společnosti či policie, která těmto osobám odmítá poskytovat ochranu. Pokud by měl žalobce v budoucnu se svou domnělou homosexualitou jakékoli potíže, může situaci vyřešit přesídlením do jiné části země, kde jeho osobní historie nebude nikomu známa. 6. Poněvadž žalovaný neshledal, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování či vážná újma, azyl ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu ani doplňkovou ochranu dle § 14a téhož zákona mu neudělil. III. Žaloba 7. Žalobce vnímá napadené rozhodnutí jako nezákonné. Uvedl, že žalovaný vypořádal jeho žádost chybně, jestliže zhodnotil, že mu v Nigérii žádné nebezpečí nehrozí s ohledem na to, že on sám homosexuálem není. Podstatné je, jak je žalobce vnímán ze strany okolí, přičemž právě blízký vztah s homosexuálním kamarádem vytvořil podezření místních obyvatel ohledně žalobcovy sexuální orientace. Byť toto podezření není pravdivé, žalobce sexuální menšiny podporuje a neštítí se jejich propagace. 8. V případě návratu do vlasti přitom žalobce svoji sexuální orientaci prokazovat nemůže, neboť je v Nigérii považován za homosexuála a je zde ohrožen postihem jak ze strany státních orgánů, tak i soukromých osob. Třebaže pak homosexualita jako taková v Nigérii trestná není, je trestný jakýkoliv její projev navenek či schvalování či podporování, což ji ve výsledku fakticky trestnou činí. 9. Dále žalobce namítal, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, jestliže se nepokusil zjistit identitu fotbalového agenta a toho nevyslechl ohledně jeho propojení s nigerijskou vládou. S ohledem na to, že důkazní materiál hovoří striktně ve prospěch podané žádosti, žalobce krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 10. Ve vyjádření ze dne 7. 1. 2025 žalovaný popřel důvodnost žalobních námitek. Uvedl, že tvrzení žalobce, že i pouhá známost s osobou příslušející k LGBT+ komunitě může být důvodem pro potrestání nigerijskými úřady, se nezakládá na pravdě. Současně připomněl, že sám žalobce gayem není a případnému otevřenému nařčení se může účinně bránit. Úřadům ani policii pak žalobce jako podezřelý z homosexuálních aktivit znám nebyl, natož aby byl z tohoto důvodu vyšetřován. Tvrzenou hrozbu proto žalovaný považuje s ohledem na okolnosti věci za spekulativní. 11. Námitku právního zástupce žalobce o tom, aby žalovaný hledal zmíněného fotbalového agenta, potom žalovaný považuje za účelový pokus rozklížit napadené rozhodnutí, neboť žalobce tento podnět nikdy v minulosti nevznesl. Žalovaný při posuzování azylové žádosti vycházel z tvrzení žalobce, ke kterým si obstaral dostatek relevantních materiálů o zemi původu. Jelikož žalobní námitky nejsou důvodné, žalovaný soudu navrhl zamítnutí žaloby. V. Správní spis 12. Správní spis sestává zejména ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 12. 12. 2023 a protokolu o pohovoru k dané žádosti z téhož dne. Za účelem posouzení aktuálních bezpečnostně-politických poměrů v Nigérii a vydání napadeného rozhodnutí založil žalovaný do správního spisu tyto podklady: · Informaci OAMP: Nigérie: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 14. 6. 2024; · Informaci OAMP: Nigérie: Boko Haram: Aktuální situace a pole působnosti, Nábor nových členů, Potlačování Boko Haram ze dne 29. 8. 2024 a; · Informaci MZV USA: Nigérie: Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2023 ze dne 22. 4. 2024. 13. Se shromážděnými podklady se žalobce seznámil, avšak jejich doplnění nenavrhl. Pouze dodal, že v Nigérii je 14 let vězení za podporu LGBT+ komunity. Člověk nemusí být sám gay, postačí, když se s příslušníky této komunity přátelí. V lepším případě je člověk za tyto aktivity potrestán vězením na dlouhou dobu, více pravděpodobný je ovšem trest smrti. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení. VI. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 15. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 16. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 17. Žaloba není důvodná. 18. Z podané žaloby je zjevný nesouhlas žalobce s posouzením okolností jeho azylového příběhu z hlediska zákonných podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany žalovaným. K námitce žalobce se zdejší soud v první řadě zabýval tvrzenou hrozbou pronásledování na základě domnělé homosexuální orientace žalobce, která mu je přisuzována členy místní komunity a v důsledku níž se v případě návratu do vlasti obává o svůj život. 19. Pokud se týče vnímání homosexuality obecně a jejich dopadů do sféry jednotlivce, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 A