Z rozhodnutí: 1. Žalobou ze dne 10. 12. 2024 žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni tak, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.…
33 Az 33/2024- 46 - text
pokračování 13 33 Az 33/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: Y. Y.
st. přísl. X
t. č. pobytem X
zastoupené: Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s.
se sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č.j. X,
t a k t o:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č.j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
1. Žalobou ze dne 10. 12. 2024 žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni tak, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.
II. Napadené rozhodnutí
2. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul osobní charakteristiku žalobkyně, která v ČR podala svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany v zemích Evropské unie (EU). Je členkou církve Všemohoucího boha (dále také jen “CVB“) a tuto víru nemůže ve své vlasti svobodně vyznávat. Při pohovoru žalobkyně zejm. uvedla, že již od června roku 2023, kdy zesílilo pronásledování členů její církve, plánovala odjezd z Číny. V červnu 2023 si zařídila zcela bez potíží cestovní doklad a české turistické vízum. Rovněž uvedla, že ona osobně žádné problémy s čínskou státní mocí neměla, nicméně si byla vědoma faktu, že se může dostat do stejných potíží jako její souvěrci. Mnoho souvěrců má potíže související s jejich vírou, bývají zatýkáni a perzekuováni.
3. Dále popsala svůj vstup do CVB a své znalosti o víře. Ve vlasti pracovala jako servírka v restauraci, věřící je od roku 2015. Do církve vstoupila prostřednictvím svého otce, a to z důvodu, že církevní učení ji přišlo zajímavé, dostala nějakou literaturu a otec ji církvi představil. K praktikování víry uvedla, že se účastnila setkání s dalšími věřícími, jednalo se o menší skupinky, shromažďující se v domácnostech některého z členů. Tam četli náboženské texty a sdíleli společné zkušenosti. Setkání se konala jedenkrát týdně, pokud hrozilo nebezpečí, pak jedenkrát za 14 dní. K jejich náboženským pravidlům sdělila, že se jedná o morální kodex, který vyplývá z náboženských textů a respektu k vyznání druhého. Literaturu představuje kniha Slovo v těle zjevené a Shenpan Gong Shenjija Qi Shou (Slova svátého soudu), jakož i kniha Shen Sanbu Zuo Gong De Jishi Jing Xuan (Základní tři kroky). Představeným církve je pastor, kterého žalobkyně osobně nezná, pouze ve skupině poslouchali jeho nahrávky. Nezná žádného představeného v církvi, pouze okruh deseti věřících své skupiny, a to pouze pod jejich přezdívkami. Její otec se setkání neúčastní z důvodu, aby nedal svým sousedům možnost jej nahlásit čínské státní moci.
4. Ohledně svých obav ze státní moci žalobkyně sdělila, že se v rámci vlasti přestěhovala, čímž chtěla omezit možnost svého prozrazení, resp. zabránit prozrazení skutečnosti, že patří k církvi. Z důvodu své ochrany si rovněž smazala kontakty své skupiny a získala kontakty na skupinu další. Upřesnila, že vymazala i kontakty na vedoucí, s nimiž se osobně nikdy neviděla, pouze od nich dostávala vzkazy. Dozvěděla se, že existují svědectví o tom, že členové jejich církve jsou v Číně pronásledováni a ona některé osobně zná. Také uvedla, že v květnu roku 2023 ve městě D. byla svědkem zatčení souvěrkyně u vchodu do jejího domu. Viděla pouze její zatčení, a neví, co s ní bylo dále, pouze se proslýchalo, že byla mučena. Její přezdívka v církvi je B.
5. Žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z jejích výpovědí, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Číně. Konkrétně vycházel z Informace OAMP, Čína, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 24. ledna 2024, dále ze Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 20. března 2023 - Zprávy o dodržování lidských práv za rok 2022 ze dne 21. března 2024 a Informace Australské vlády ze dne 22. prosince 2021 Zprávy o zemi Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) - Čína ze dne 21. března 2022.
6. Při seznámení s podklady žalobkyně uvedla, že policie provedla u nich doma prohlídku, vyslýchala její rodiče a policie má důkazy, že je členkou církve. Dále doložila vlastnoručně psané prohlášení, v němž mj. uvedla, že věřící CVB, pokud jsou zadrženi policií, jsou vystaveni z její strany krutému jednání. Rovněž popsala, že osoby pověřeny čínskou vládou jsou v převlecích posílány do domácností věřících s cílem udavačství. Také zmínila, že při návštěvách spoluvěřících se musela maskovat, aby ji neodhalila policie nebo udavači, a zdůrazňovala opatrnost při vyznávání víry. Sdělila, že v případě návratu do vlasti se obává postihu jednak za své členství v církvi, a jednak také za svůj odjezd do zahraničí a za tisk textů Božího slova. Obává se pronásledování své osoby, případně svého uvěznění či mučení. Odkázala na internetové články týkající se jejích souvěrců, kteří jsou trestání čínskou policií pro své náboženské přesvědčení a zatýkání členů církve v některých provinciích, např. článků Bitter Winter.
7. K jednotlivým formám mezinárodní ochrany zaujal žalovaný následující hodnocení. Nejprve stručně uzavřel, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a) AZ. Dále se zabýval hodnocením podmínek ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) AZ, tj. z důvodu její rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, či že by jí takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti.
8. Žalovaný se zabýval skutečností, zda žalobkyni lze považovat za příslušnici jí tvrzené náboženské menšiny v Číně, tedy zda vůbec jí tvrzené obavy by z hlediska věcného bylo možné posuzovat podle hodnocení ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně předložila v této souvislosti správnímu orgánu své verbální výpovědi, a rovněž doložila písemné vyjádření, týkající se jejího života před odchodem z vlasti, které doplnila internetovými články o pronásledování souvěrců.
9. Následně žalovaný výpovědi žalobkyně porovnal s materiály, které si k posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu ve vztahu k jí tvrzené příslušnosti ke konkrétní náboženské menšině obstaral z objektivních a dostupných zdrojů, s nimiž byla žalobkyně seznámena dne 27. 9. 2024. Z materiálu Australské vlády ze dne 22. prosince 2021 Zpráva o zemi Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) - Čína ze dne 21. března 2022. Žalovaný dospěl k dílčímu závěru, že protestantští věřící se obecně mohou stát terčem negativního jednání ze strany čínských státních orgánů či bezpečnostních složek.
10. Z hlediska individuálního posouzení rizika pronásledování žalobkyně žalovaný usoudil následovně. Především zdůraznil, že žalobkyně nikdy nebyla ani zadržena ani vyslýchána čínskou policií. Kromě jedné změny pobytu v rámci téže provincie nečinila žádná speciální opatření. Podle přesvědčení žalovaného pouze využila uvedených znalostí o problematice pronásledování příslušníků některých náboženských menšin v Číně, aby svými tvrzeními následně vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přestože ona sama ve své vlasti skutečně ohrožena nikdy nebyla. Žalobkyni objektivně nikdo nebránil v její víře, respektive jejím vyznávání, nedošlo u ní k žádnému ohrožení či porušení svobody jejího vyznání, ani k ohrožení života, osobní svobody či jiných základních lidských práv. Žalovaný neshledal, že by v zemi své státní příslušnosti byla pronásledována ve smyslu zákona o azylu a žádné skutečnosti nesvědčí ani tomu, že by se tak stalo v případě návratu do vlasti.
11. Pokud by tedy byl tlak ze strany režimu tak silný, nemělo by žádný smysl odcházet od církevní skupiny a pořizovat si kontakty na jiné osoby stejné církve. Také její bezproblémový odlet s čínským cestovním dokladem z mezinárodního letiště v Pekingu s nejmodernějšími technologiemi k identifikaci cestujících je dokladem toho, že pro policii nebyla žalobkyně zájmovou osobou. Tvrzení žalobkyně o nemožnosti řešit její problémy v rámci její vlasti minimálně znaky značného nadhodnocení jí tvrzených potíží, a to za jediným účelem, kterým je vygradovat azylový příběh s cílem dosáhnout pozitivního rozhodnutí ve věci její žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
12. Žalovaný dále připomněl, že žalobkyni byl rovněž čínskými orgány bez jakýchkoliv problémů či překážek vydán cestovní pas pro potřeby jejího vycestování z vlasti, a to s biometrickými údaji včetně otisků prstů a fotografie