33 Az 37/2024 – Krajský soud v Brně

33 Az 37/2024- 59 - text pokračování 10 33 Az 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: S. U. st. příslušnost X zastoupena: Mgr. et Mgr. Václav Klepš, advokát sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024, č. j. OAM-1268/ZA-ZA11-ZA21-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci Mgr. et Mgr. Václavu Klepšovi, advokátu, sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 15 210 Kč, která mu bude vyplacena na náklady státu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Brně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou k Městskému soudu v Praze, jenž věc následně postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), se žalobkyně domáhala zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024, č. j. OAM-1268/ZA-ZA11-ZA21-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž jí žalovaný neudělil mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobkyní v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je to, že v zemi původu čelila urážkám kvůli tomu, že je rozvedená. Jiné důvody ke své žádosti neuvedla. 3. Žalovaný neshledal, že by žalobkyně mohla v domovském státě pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů podle § 12 písm. b) zákona o azylu či že by jí takové pronásledování hrozilo v budoucnu. Pokud žalobkyně původ svých problémů spatřovala v tom, že se rozvedla a jako rozvedená žena je v Uzbekistánu znevýhodňována a čelí urážkám, musela svou situaci nepochybně zlepšit tím, když uzavřela církevní sňatek se svým současným partnerem (p. N.). Odůvodnění, že jí v práci nikdo nevěří, že má partnera, není logické, jelikož existence partnera je zjevným faktem, který může žalobkyně snadno demonstrovat. Současně není představitelné, že by v třímilionovém Taškentu bylo ve všeobecném povědomí mezi obyvateli, že je žalobkyně, která je běžnou soukromou osobou, rozvedená. 4. To, že je nový sňatek jen církevní a nikoliv úřední, nepředstavuje v tradicionalisticky zaměřené uzbecké společnosti žádný problém. V opačném případě má žalobkyně možnost uzavřít jej též úředně, čímž by své problémy efektivně vyřešila. Podle statistik dojde v Uzbekistánu ročně zhruba ke 50 000 rozvodům, přičemž z ničeho nevyplývá, že by v tomto počtu rozvedené ženy čelily problémům dosahujícím úrovně pronásledování. 5. Žalobkyně se rozvedla se svým manželem už před 6 - 7 lety, přičemž v Uzbekistánu poté ještě několik let zůstávala. Třebaže žalovaný odsoudil, že byla žalobkyně svými příbuznými kvůli ukončení manželství zbita, mělo k tomuto jednání dojít již krátce po rozvodu, tedy několik let před opuštěním Uzbekistánu. Z výpovědí žalobkyně rovněž vyplývá, že se svými rodinnými příslušníky byla i nadále v kontaktu, přičemž ji měli rodiče žádat, aby se vdala za svého současného partnera, což také učinila. Za pronásledování potom nelze z důvodu nízké intenzity bez dalšího považovat ani nemístné návrhy místních mužů, ke kterým navíc může docházet i v ČR či jiných demokratických zemích. 6. V rámci posouzení nároku žalobkyně na udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu žalovaný vycházel z totožných předpokladů jako v případě nároku na udělení azylu podle § 12 písm. b) téhož zákona. Jelikož žalobkyně ve správním řízení nesdělila žádný důvod svědčící o riziku vážné újmy v případě návratu zpět do vlasti, žalovaný na základě téže argumentace dospěl k závěru, že udělení doplňkové ochrany žalobkyni není namístě. III. Žaloba 7. Žalobkyně vnímá napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné a nezákonné. Je přesvědčená, že splňuje zákonné podmínky podle § 12 písm. b), § 14 i § 14 odst. 2 písm. b) zákona o azylu, pročež jí měla být mezinárodní ochrana udělena. 8. Žalobkyně má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu pohlaví, neboť byla obětí domácího násilí a policie ani jiný státní orgán jí nebyl schopen pomoci. Žalovaný řádně nezjistil skutkový stav věci a k otázce domácího násilí v Uzbekistánu si nezajistil dostatečně relevantní a aktuální informace. Celé správní řízení pak proběhlo neobjektivně a jednostranně, přičemž v rámci pohovoru k žádosti se žalovaný žalobkyně na nic nedoptával a kladl jí jen obecné a neurčité otázky. 9. Po rozvodu s původním manželem žalobkyně čelila v rodinné domácnosti opakovaným výčitkám, pohrdání a bití. Problém domácího násilí je v Uzbekistánu značně rozšířený, ovšem odpovídající legislativa kriminalizující domácí násilí byla přijata až v dubnu 2023. Její uvedení v život je navíc v konzervativně smýšlející a převážně mužské společnosti velmi problematické. Násilí v rodině žalobkyně bylo dlouhodobé a pouze vygradovalo v době, kdy svého manžela opustila. Uvedené skutečnosti žalobkyně u pohovoru neuvedla, jelikož si nebyla vědoma jejich důležitosti. 10. Žalovaný pak nesprávně posoudil příběh žalobkyně též z hlediska udělení doplňkové ochrany. Žalobkyni hrozí vážná újma spočívající v návratu do prostředí, kde jí hrozí ponižování a jiné nelidské zacházení. Současně byla žalobkyně v zemi původu terčem obtěžování ze strany mužů na ulici i v zaměstnání, již ji jako rozvedenou ženu považovali za snáze přístupnou a prostopášnou. Žalovaný nijak nezkoumal možnosti žalobkyně domoci se ochrany u uzbeckých státních orgánů a situaci žalobkyně nedostatečně posoudil i ve vztahu k udělení národního humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. 11. Z uvedených důvodů žalobkyně zdejšímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 12. Ve svém vyjádření ze dne 21. 2. 2025 žalovaný uvedl, že žalobkyně v podané žalobě uvádí zcela jiný azylový příběh, než jaký prezentovala v průběhu správního řízení. Tehdy tvrdila výhradně problémy pramenící z toho, že se rozvedla a je rozvedenou ženou. Žaloba ovšem oproti tomu rozvíjí téma domácího násilí ze strany manžela, čímž upravuje původní příběh prostřednictvím nových skutečností. Odůvodnění rozhodnutí v logickém sledu reaguje na zjištěné skutečnosti, jež nesvědčí o tom, že by žalobkyni v Uzbekistánu hrozilo pronásledování či hrozba vážné újmy. Žalovaný napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné, zákonné i věcně správné, a proto krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby. 13. V rámci repliky ze dne 21. 3. 2025 žalobkyně vyloučila, že by žaloba pojednávala o zcela jiných skutečnostech. Žalobkyně ve své žalobě nehovoří o domácím násilí ze strany manžela, neboť popsané násilí se odehrávalo v domácnosti jejích rodičů. Domácí násilí není omezeno jen na partnerské vztahy, ale dochází k němu též v primární rodině oběti. Žalovaný pochybil, pokud si neobstaral potřebné informace o situaci na poli domácího násilí vůči ženám v Uzbekistánu, jež jsou pro řádné posouzení věci klíčové. Skutečnost, že žalobkyně některé skutečnosti uvedla až v žalobě, je pak zapříčiněna jak způsobem vedení pohovoru, tak citlivostí tématu domácího násilí, kdy se oběti běžně k prožitým útrapám samy nevyjadřují. Žalobkyně proto setrvala na podané žalobě. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 15. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 16. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 17. Správní spis sestává zejména ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 25. 9. 2024 a protokolu o pohovoru k dané žádosti z téhož dne. Za účelem posouzení aktuálních bezpečnostně-politických poměrů v Uzbekistánu založil žalovaný do správního spisu zprávy o zemi původu (Informaci OAMP: Uzbekistán: Bezpečnostní a politická situace v ze