10 Ads 271/2024 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 21/2024- 34 - text  10 34 Ad 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: L. K. bytem X zast. advokátem JUDr. Michalem Bortelem sídlem Mezírka 775/1, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Michala Bortela. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 27. 11. 2023 žádost o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě (nar. 23. 7. 1973) podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v relevantním znění („zákon o důchodovém pojištění“). Rozhodnutím vydaným v prvním stupni dne 15. 2. 2024, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná žádost zamítla pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů („zákon č. 323/2021 Sb.“). 2. Podle žalované žalobci výchovné nenáleží, neboť o dítě v rámci celého období od jeho narození do nabytí zletilosti osobně pečovala v největším rozsahu matka dítěte, paní E. K. V řízení měla žalovaná za prokázané, že žalobce o dítě pečoval ve větším rozsahu v období od 1. 10. 1985 do 22. 7. 1991, což je období kratší než období, kdy o dítě pečovala ve větším rozsahu jeho matka. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024, č. j. X („napadené rozhodnutí“). A proti němu, jakož i proti rozhodnutí prvostupňovému, žalobce brojí žalobou. 4. Žalovaná v napadeném rozhodnutí potvrdila závěry přijaté rozhodnutím prvostupňovým. Uvedla mj., že matka byla hlavní pečující osobou v prvních letech života dítěte. Žalobce o dítě pečoval ve větším rozsahu po kratší dobu. Žalovaná také přihlédla k tomu, že po dobu mateřské dovolené se jedná o náročnou celodenní péči o dítě. Žalobce neprokázal, jak se jako otec v rané fázi života dítěte podílel na jeho výchově oproti matce dítěte. Rozsah a charakter osobní péče žalobce o dítě nepřekročil míru obvyklou a nedosáhl povahy a úrovně péče o dítě v největším rozsahu, tj. nepřevážil rozsah péče o dítě realizovaný matkou dítěte. II. Žaloba 5. Žalobce odůvodnil svůj nesouhlas s napadeným rozhodnutím tím, že se o svého syna staral od roku 1977 do doby ukončení studia na vysoké škole v roce 1996, tj. 19 let. Tato doba splňuje podmínku doby trvání péče pro přiznání nároku, tj. nad 10 let. Podmínku je podle žalobce splněna i tehdy, pokud by se počítala doba jen do plnoletosti syna; to by se jednalo o 14 let. 6. Žalovaná pochybila, pokud žalobcovu péči o syna počítala až od rozhodnutí soudu o svěření syna do péče žalobce, tj. od 1. 10. 1985. Žalobce však o syna trvale pečoval od roku 1977, počínaje společným pobytem na rekreačním středisku B. B. na Milovech, kde dělal správce. Tento pobyt byl doporučen dětskou doktorkou, neboť syn měl trvalé problémy s infekty dýchacích cest. Žalobce tvrdí, že v této době již matka o dítě nejevila zájem a nejezdila za ním. Tato situace trvala do doby návratu do Brna z důvodu započetí školní docházky syna. Péče žalobce o syna trvala nadále i během školní docházky a na základě této předchozí péče mu byl následně syn svěřen do péče trvalé soudním rozhodnutím ze dne 2. 9. 1986. 7. Ke svým tvrzením žalobce navrhl výslech jediného žijícího svědka, svého syna, M. K. (bytem Č. 16, X Brno). Matka syna žalobce dne X zemřela. 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 9. Žalovaná odkázala na znění relevantní právní úpravy (čl. II odst. 1, 3, 4, 5 zákona č. 323/2021 Sb.). Dále uvedla, že prvotním důvodem pro zavedení výchovného bylo zmírnění statistického rozdílu mezi průměrným starobním důchodem mužů a žen, který činil více než 2 000 Kč. Jednou z příčin tohoto rozdílu jsou výkyvy v kariérách žen, které nastávají v důsledku výchovy dětí. Ženy, pečující o děti ve větší míře, vykonávají méně honorovaná zaměstnání, popř. zaměstnání s kratšími pracovními úvazky, která jsou navíc přerušována překážkami v práci z důvodu potřeby péče o dítě. Ačkoliv výchovu dětí nepochybně zajišťují i muži (především zajištěním výživy dítěte a péčí o jeho fyzický a intelektuální rozvoj), je v praxi zcela běžné, že jejich kariéra není výchovou negativně ovlivněna. 10. Nepřetržité zaměstnání a vyšší výdělky se samy o sobě pozitivně projeví na výši důchodu; nedochází totiž ke snížení důchodu a není tedy dán důvod pro kompenzaci prostřednictvím výchovného. Z hlediska účelu výchovného je proto třeba považovat za osobu, která výchovu zajišťovala ve větším rozsahu, tu z pečujících osob, v jejíž kariéře se ve větším měřítku projevovaly složky výchovy, které mohly s ohledem na svůj charakter negativně ovlivnit délku doby zaměstnání a výdělky pečující osoby, tj. kdy péče musela být zajišťována „na úkor“ možné pracovní aktivity. Nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru má výchova dítěte zejména v jeho předškolním věku a v prvních letech povinné školní docházky. V pozdějším období jsou již děti samostatné, alespoň v tom směru, že není třeba z důvodu zajištění jejich výchovy přerušovat kariéru. Jeví se tedy přirozené, že výchovné má ze své podstaty náležet tomu z rodičů, který se výchově více věnoval právě v raném stádiu života dítěte, což bývá obvykle matka. 11. O uznání výchovy pro muže lze uvažovat zejména v případech, kdy péče matky skončila z jakýchkoliv důvodů (např. rozvod, prokazatelně faktické opuštění dítěte, vážná nemoc, úmrtí) ve velmi nízkém věku dítěte nebo kdy dítě bylo ve velmi nízkém věku svěřeno do výchovy otce, přičemž výchova měla prokazatelně negativní vliv na jeho pracovní kariéru. Výchova každého dítěte se posuzuje zvlášť, a to od narození do jeho zletilosti (tj. do 18 let) s tím, že celá částka výchovného za výchovu konkrétního dítěte náleží té osobě, která výchovu tohoto dítěte zajišťovala ve větším rozsahu. 12. Výchovné je, na rozdíl od snížení důchodového věku, koncipováno jako nárok genderově neutrální. Vázat tento nárok na splnění podmínky výchovy dítěte tak, jak je definována ve stávající právní úpravě [§ 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a § 4 prováděcí vyhlášky č. 284/1995 Sb.], by bylo diskriminační vůči mužům, neboť s institutem „výchovy dítěte“ se až dosud v základním důchodovém pojištění pracuje výlučně ve vztahu k ženám. Zatímco nárok na snížení důchodového věku zůstane dočasně zachován i nadále pouze pro ženy, nárok na výchovné vznikne i mužům, jestliže zajišťovali výchovu dítěte sami nebo ve větším rozsahu než ženy. 13. K případu žalobce žalovaná uvedla, že žalobci byl od 16. 12. 1976 přiznán plný invalidní důchod podle zákona č. 121/1975 Sb., o důchodovém zabezpečení, který byl transformován na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a dosažením 65 let věku je žalobce poživatelem starobního důchodu. Součástí správního spisu je pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 9. 1986, sp. zn. 22 Nc 551/84, SSV 986/85, kterým byl nezletilý syn svěřen do výchovy žalobce, a rovněž pravomocný rozsudek stejného soudu ze dne 22. 9. 1986, sp. zn. 15 C 338/85, kterým bylo manželství žalobce rozvedeno a schválena dohoda rodičů, podle níž byl nezletilý syn svěřen do výchovy a péče žalobce. S ohledem na obsah rozsudků ponechala žalovaná rozhodnutí ve věci na úvaze soudu. 14. Žalobce v replice uvedl, že o svého nezletilého syna výlučně pečoval nejméně od října 1985. Otázka faktické péče je otázkou skutkovou a není odvislá od právní moci rozhodnutí soudu o svěření nezletilého syna do výlučné péče žalobce. Faktický výkon rodičovské odpovědnosti je jasně popsán v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 22 Nc 551/1984. Dále poukázal na to, že se stal invalidním ve třech a půl letech věku jeho syna. Návrh na svěření dítěte do péče podal žalobce již v roce 1984. Z odůvodnění rozsudku opatrovnického soudu vyplývá, že se o nezletilého syna staral převážně žalobce (cit: „Otec pro syna vaří, peče, žehlí, učí se s ním do školy“), neboť byl v plném invalidním důchodu. Od října 1985 se matka nezletilého nezdržovala ve společné domácnosti a současně nepopírala tvrzení žalobce, že o syna převážně pečuje právě on. V období od 16. 12. 1976 (žalobce se stal invalidním) do 31. 10. 1985 se o syna staral převážně žalobce a poté se o něj staral již výlučně. 15. Žalobce doplnil, že na přelomu 70. a 80. let nebylo zvykem řešit manželské krize okamžitými rozvody, a to s ohledem na tehdejší dobové stereotypy. Otázky bydlení nebylo možné řešit pružným způsobem, neboť trh s nájemním bydlen