2 As 46/2006 — Nejvyšší správní soud

41 A 18/2025- 31 - text  10 41 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobců: a) Ing. P. D. b) E. D. oba … oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Šmídem Komenského 1321/1, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina Ke Skalce 5907/47, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025, čj. KUJI 68822/2025, takto: I. Výrok I. rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025, čj. KUJI 68822/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 33 378 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Petra Šmída, advokáta se sídlem Komenského 1321/1, 586 01 Jihlava, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata rozsudku 1. Žalobci jako poškození uplatnili v přestupkovém řízení nárok na náhradu škody. Jeho část předtím uplatnili i u pojišťovny obviněného. Správní orgány shledaly vinu obviněného z přestupku. Ale o nároku žalobců nerozhodly a odkázaly je na občanskoprávní řízení. Podle jejich názoru totiž bylo překážkou uplatnění nároku žalobců jiné řízení, které běželo u pojišťovny. Tento právní názor je ovšem chybný. U pojišťovny žádné relevantní řízení neběží a neběželo. II. Relevantní skutkové okolnosti a obsah rozhodnutí správních orgánů 2. Dne 18. 12. 2024 v době okolo 4:45 řidič motorového vozidla Mitsubishi v katastrálním území obce Svojkovice na pozemní komunikaci č. I/38 v km 198,75 ve směru jízdy od obce Želetava při průjezdu pravotočivou zatáčkou nezvládl řízení. Vjel do protisměru a došlo k dopravní nehodě. Narazil přední částí vozidla do zadní části projíždějícího vozidla Kia Ceed, které řídil první žalobce. Toto vozidlo provozuje druhá žalobkyně. Městský úřad Telč („městský úřad“) zahájil proti řidiči vozidla Mitsubishi („obviněný“) přestupkové řízení. Žalobci v něm uplatnili svůj nárok na náhradu způsobené škody, ušlého zisku, nákladů na zastupování a odtah vozidla. 3. Škodu vzniklou zničením vozidla žalobcům nahradila pojišťovna obviněného. Zbývající náklady však neuhradila. Druhá žalobkyně konkrétně požadovala náhradu škody ve výši 15 949 Kč a první žalobce ve výši 42 055 Kč. Žalobci dále chtěli, aby jim městský úřad uznal náhradu nákladů spojených s uplatněním nároku při přestupkovém řízení ve výši 12 194 Kč. Náhrada škody sice proběhla, ale pouze částečně v bodech, ve kterých škodu u městského úřadu neuplatňovali. Na otázku městského úřadu, zda i ve vztahu ke škodě uplatněné v přestupkovém řízení, požádali o náhradu u pojišťovny, odpověděli, že ano, ale pojišťovna to doposud nevyřešila. 4. Městský úřad rozhodnutím ze dne 27. 5. 2025, čj. MěÚ Telč 610/2025-OD („rozhodnutí městského úřadu“), shledal obviněného vinným z přestupku a uložil mu pokutu. Ve vztahu k žalobcům však rozhodl, že se podle § 89 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky obviněnému neukládá povinnost jim nahradit škodu způsobenou spácháním přestupku a odkázal je s jejich majetkovým nárokem k příslušnému soudu. 5. Městský úřad poté v odůvodnění konkrétně vysvětloval, že podle § 70 odst. 2 zákona odpovědnosti za přestupky nárok na náhradu škody nelze uplatnit v případě, že probíhá jiné řízení – zde o uplatnění způsobené škody u pojišťovny. Likvidátor z pojišťovny potvrdil, že požadované položky jsou i u nich v řešení. Přesto žalobci z procesní opatrnosti požádali u městského úřadu o položky, které dosud pojišťovna neuhradila. K tomu městský úřad pouze konstatoval, že je pojišťovna žalobcům ještě nezamítla, pouze je dosud neuhradila, což neznamená, že je následně neuhradí. 6. Městský úřad zdůraznil, že řízení o náhradě škody je tzv. adhezním řízením ve vztahu k řízení o přestupku, které „není ničím jiným než z hlediska procesní ekonomie i procesního komfortu poškozeného efektivním způsobem rozhodnutí o jeho nároku, lze-li tak učinit bez větších složitostí a v rámci přestupkového řízení, přičemž otázky komplikované či mezi poškozeným a tím, koho má poškozený za škůdce (kterým může být jak obviněný z přestupku, u něhož je shledáno, že byl jeho pachatelem, tak obviněný, jenž takovým shledám nebyl), sporné mohou být projednány příslušným orgánem (zpravidla sousedem v občanskoprávním řízení) mimo přestupkové řízení.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2007, čj. 2 As 46/2006-100, č. 2276/2011 Sb. NSS). 7. O náhradě škody městský úřad tedy nerozhodl, protože žalobci nesplnili podmínku § 95 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky. Nebyli totiž úspěšní v žádné části svého nároku na vzniklou škodu. Podle § 89 odst. 3 zákona odpovědnosti za přestupky o škodě městský úřad nerozhodoval, jelikož dosud probíhá řízení o náhradě u pojišťovny. Z toho důvodu městský úřad žalobce odkázal k příslušnému soudu. 8. Žalobci se odvolali. Podle nich u pojišťovny neprobíhá žádné řízení ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Uplatnění nároku u pojišťovny není formalizovaným řízením. Městský úřad navíc jednal proti závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu, který sám citoval. Pojišťovna dosud neuhradila škodu, přestože měla podle zákona likvidaci ukončit do tří měsíců. Žalobci následně v průběhu řízení snížili svůj nárok o částku 31 570 Kč, kterou jim pojišťovna vyplatila jako náhradu ztráty na výdělku prvního žalobce po dobu jeho pracovní neschopnosti. 9. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 6. 8. 2025, č.j. KUJI 68822/2025 („rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobců nevyhověl. Jen ve výroku rozhodnutí městského úřadu změnil odkaz na § 89 odst. 3 odkazem na § 89 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, ale ve zbytku dané rozhodnutí potvrdil. 10. V odůvodnění žalovaný vysvětloval podstatu řízení o náhradě škody jako tzv. adhezního řízení, které je vždy závislé na řízení hlavním (řízení o přestupku) a jeho skončením se končí i adhezní řízení. V přestupkovém řízení je stěžejní rozhodování o vině a trestu, jemuž se musí adhezní řízení přizpůsobit. To se projevuje i v omezené možnosti provádět dokazování za účelem prokázání nároku zejména z časového hlediska či složitosti dokazování. 11. Žalovaný poté odkazoval na vyrozumění, které městský úřad zaslal druhé žalobkyni, ve kterém ji poučoval, že podle § 70 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky nárok na „náhradu škody nelze uplatnit v případě, že o tomto nároku bylo rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném řízení nebo takové řízení probíhá (způsobená škoda byla uplatněna na pojišťovně)“. Přestože žalobci náhradu škody uplatňovali cestou pojišťovny a sami dříve uvedli, že škodu za zničení vozidla pojišťovna uhradila, tak náhradu škody požadují i po obviněném – podle svého tvrzení v části, kterou na pojišťovně neuplatnili. Jde ovšem o náhrady typicky nahrazované z povinného pojištění vozidel. Žalobci sami potvrdili, že požadavek na pojistné plnění pojišťovna dosud nevyřešila. Je tedy zřejmé, že věc stále posuzuje. To plyne i z toho, že žalobci snížili svůj nárok na náhradu škody, jelikož obdrželi náhradu za ušlý výdělek prvního žalobce. 12. Ze znění zákonné úpravy je zřejmé, že o nároku na náhradu škody uplatněném v občanskoprávním nebo jiném řízení (typicky pojistné plnění pojišťovnou z povinného ručení viníka dopravní nehody) nemůže správní orgán v rámci řízení o přestupku rozhodovat. Poškozené, kteří přesto nárok na náhradu škody u správního orgánu I. stupně uplatňují, o tom vyrozumí. Městský úřad ve výroku svého rozhodnutí jednoznačně uvedl, že žalobcům nepřiznal nárok na náhradu škody a odkázal je na soud nebo jiný orgán veřejné moci. 13. Šetření škodní události provádí pojistitel (pojišťovna) a do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o náhradu újmy, má tato pojišťovna učinit poškozenému odůvodněnou nabídku náhrady újmy v případech, ve kterých nepopírá odpovědnost za vyčíslenou újmu. Případně musí poskytnout odůvodněnou odpověď k bodům žádosti v případech, ve kterých odpovědnost popírá nebo pokud odpovědnost nebyla jasně stanovena nebo újma nebyla plně vyčíslena. Pojistitel (pojišťovna) nemůže podmiňovat ukončení šetření škodné události ukončením trestního řízení nebo řízením o přestupku, ledaže informace, které mají vyplynout z výsledku tohoto řízení, mají význam pro ukončení šetření škodné události a pojistiteli se je i při vynaložení odborné péče nepodařilo získat jiným způsobem. 14. Pokud žalobci řeší náhradu škody s pojišťovnou, avšak požadavek na pojistné plnění pojišťovna dosud nevyřešila, tak správní orgán nemůže v rámci adhezního řízení rozhodovat o shodném nároku. Na straně žalobců by mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení – plnění by mohli dostat jak od pojišťovny, tak přímo od viníka dopravní nehody. Žalovaný proto souhlasil s městským úřadem. 15. Žalovaný poté jen přistoupil ke změně výroku rozhodnutí městského úřadu spočívajícím ve změně ustanovení, podle kterého městský úřad odkázal žalobce na soud. Správně měl odkázat na § 89 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Pokud pak žalobci napadli výrok o trestu obviněného, tak žalovaný uzavřel, že měli právo odvola