41 Ad 9/2025 – Krajský soud v Brně

41 Ad 9/2025- 23 - text 9 41 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: M. S. X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaná nepřiznala žalobci nárok na tzv. výchovné. Podle jejího názoru osobně nepečoval o své děti do jejich zletilosti v největším rozsahu, jak to požaduje zákonná úprava. Závěry žalované však nemají dostatečnou oporu ve spise. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí žalované 2. Žalobce podal v prosinci roku 2024 žádost o zvýšení procentní výměry starobního důchodu za vychované dítě, tedy tzv. výchovné. Žalobce o něj žádal za výchovu dvou dětí – dcery M. narozené X a syna M. narozeného X. V žádosti uvedl, že o obě děti osobně pečoval v největším rozsahu od jejich narození do zletilosti. V menším rozsahu o ně pečovala jejich matka. 3. Žalovaná ale rozhodnutím ze dne 9. 1. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“), žalobcovu žádost zamítla. Z nárokových podkladů manželky žalobce podle žalované vyplývalo, že osobně celodenně pečovala o obě děti od jejich narození po dobu mateřské a rodičovské dovolené. V tomto, kdy musí rodiče o dítě pečovat oba dva, je zřejmé, že tuto péči ve větším rozsahu zajišťovala právě matka. Zůstala na mateřské dovolené a nechodila do zaměstnání. Také ve srovnání s příjmy žalobce poklesly její vyměřovací základy za období od narození dětí do jejich zletilosti, což mělo negativní dopad na její kariérní růst. Nepodařilo se proto prokázat, že žalobce o děti osobně pečoval v největším rozsahu, jak zákon vyžaduje. 4. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí námitkami. Tvrdil, že on a jeho manželka vědí přesně, kdo o jejich děti pečoval v době od jejich narození do zletilosti v největším rozsahu. Manželka žalobce byla sice poživatelkou mateřského a rodičovského příspěvku, ale to nemá vliv na výchovu a péči o děti, kterou poskytovali svým dětem oba. Jeho manželka pracovala jako OSVČ a měla svou klientelu. Začala znovu pracovat brzy po narození obou dětí, takže veškerá péče o ně byla na žalobci. Žalobce odkázal na prohlášení své manželky, doložené k žádosti o výchovné, ve kterém souhlasila, že péči v největším rozsahu dětem poskytoval žalobce. Pokles příjmů není důkazem o rozsahu péče o děti ve větším či menším rozsahu. Žalobce nevěděl, jaký důkaz by měl předložit, aby jeho péči o děti v největším rozsahu prokázal. 5. Žalovaná nicméně rozhodnutím ze dne 31. 1. 2025, č. j. X („rozhodnutí žalované“), námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění vysvětlovala právní úpravu výchovného a konstatovala, že v období od narození dětí do jejich zletilosti o ně osobně pečovala v největším rozsahu manželka žalobce. Žalovaná to zjistila z nárokových podkladů, které má ve své centrální evidenci. Podle nich matka dětí osobně celodenně pečovala o děti od jejich narození po dobu mateřské dovolené, tedy v období, kdy jeden z rodičů musí o děti celodenně pečovat, což má negativní dopady na jeho kariérní růst a potažmo výdělečné možnosti. 6. Smyslem výchovného je především zmírnění statistického rozdílu mezi průměrným starobním důchodem osob pečujících o děti oproti obecnému průměrnému starobnímu důchodu. Nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru, a tedy i na výši důchodu, má přitom výchova dítěte zejména v jeho předškolním věku a v prvních letech povinné školní docházky. Ta z pečujících osob, jejíž pracovní kariéru výchova dítěte ovlivnila méně nebo vůbec, má svůj starobní důchod vyšší díky vyšším výdělkům a delší době pojištění. Nedochází u ní ke snížení důchodu a není tedy důvod pro kompenzaci prostřednictvím výchovného. 7. Pokud jde o prohlášení manželky žalobce, které žalobce předložil na podporu svého tvrzení v žádosti o výchovné, tak z odpovědí na otázky v tomto prohlášení vyplývají spíše pochybnosti, než že by odrážely skutečný stav věci (blíže viz body 30 až 37 níže). Ani v námitkovém řízení se tedy podle žalované neprokázalo, že by žalobce pečoval o syna a dceru v největším rozsahu. III. Obsah žaloby 8. Žalobce namítá, že dobu a rozsah péče o děti popsal v žádosti o výchovné i v námitkách. Z nich vyplývá, že o děti pečovali s manželkou společně, avšak žalobce péči vykonával po delší dobu ve větším rozsahu, s čímž jeho manželka souhlasila. Žalobce neví, jak jinak by mohl své tvrzení i tvrzení jeho manželky doložit. Mohl by požádat děti o prohlášení, pokud si tedy pamatují, jak fungovala rodina v době, kdy byli menší: kdo jim chystal jídlo, svačinu do školy, kdo je vodil do školy a ze školy, kdo je vozil na kroužky, kdo se s nimi učil a podobně. Podle žalobce je to však nevhodné. Žalovaná by ani k takovému prohlášení nepřihlédla. Zjevně je přesvědčená o tom, že si zvýšení důchodu za výchovu dětí zaslouží jen matka, nikoli otec – bez ohledu, co prohlásí oba rodiče o době a rozsahu péče o děti. 9. Žalobce pak namítá, že pokud zákonodárce uvádí, že k navýšení důchodu dojde za každé dítě, které „pojištěnec“ vychoval, jistě slovem pojištěnec neměl na mysli jen matku. Osobou, která dítě vychovala v největším rozsahu, nutně nemusí být matka dětí. Doba péče o dítě do čtyř let je tzv. náhradní dobou pojištění, která se pro nárok na důchod hodnotí plně. A pro stanovení výpočtového základu pro výši důchodu se tato doba péče hodnotí jako vyloučená doba. Nemůže tedy podle názoru ovlivnit průměrnou mzdu a výši důchodu. 10. Problém je podle žalobce někde jinde: ve výši mzdy či platu u žen a mužů na stejné pracovní pozici, což se samozřejmě dělo a děje i dnes u spousty firem, především u vysokých pracovních pozic. To však není případ povolání žalobce a jeho manželky. Oba pracují jako OSVČ. On opravuje pračky a jeho manželka pracuje jako kosmetička. Oba vykonávají činnost mimo bydliště, převážně u klientů doma. Rozdíl je v tom, že on pracoval během dopoledne, kdy byly děti ve školce, škole či na kroužcích, a manželka pracovala v odpoledních a večerních hodinách i o víkendech. Poskytovala totiž služby klientkám doma po jejich pracovní době. Proto její péče spočívala spíše v zajištění chodu domácnosti (nákupy, vaření, praní apod.). Faktická, osobní péče o děti byla na žalobci. Žalobce dodává, že jeho manželka zatím důchod nemá. Proto žalovaná nemůže argumentovat jejím nižším důchodem. Jejich příjmy vždy byly velmi srovnatelné, protože oba vykonávali srovnatelné povolání spočívající ve službě klientům. 11. Žalobce poupravil konstatování žalované, že jeho manželka v letech 1997 až 2000 neměla žádné příjmy. Byla OSVČ s činností, ne na vedlejší činnost. Nemusela proto hradit pojistné z důvodu nižších příjmů. Ale činnost i v těchto letech vykonávala, což má žalovaná jistě v evidenci. Žalovaná sice uvádí, že je třeba výchovu dětí od narození do zletilosti hodnotit jako celek. Pak ovšem žalobce nerozumí, proč se zaměřuje především na fázi života dětí do čtyř let věku. Každý rodič potvrdí, že čím je dítě větší, tím je větší i starost o něj. Čerpání rodičovské není důkazem větší péče. 12. Žalobce nechápe, jak žalovaná může konstatovat, že se jeho péče v největším rozsahu neprokázala, ale že se prokázala manželce. Nerozumí ani tomu, že čestné prohlášení manželky a jeho samotného není relevantním důkazem. Kdo jiný by měl posoudit dobu a rozsah péče o naše děti než oni sami. Přestože se v rozhodnutí žalované uvádí, že by výchovné mělo být nediskriminačním opatřením, budí celé řízení dojem diskriminace žalobce jako muže. Obzvláště pokud i matka dětí souhlasí, že to byl on, kdo pečoval o děti ve větším rozsahu. 13. Celé řízení na žalobce dělá dojem, že úmysl byl dobrý, ale zřejmě se mělo výchovné přiznávat jen ženám na mateřské, nikoli kterémukoli rodiči dítěte. V rozhodnutí žalované se opakovaně vysvětluje, že výchovné nahrazuje rozdíl ve výši starobního důchodu u žen a mužů. Podle žalobce i žena kariérně vysoce postavená může rodit a vychovávat děti bez dopadu na její karierní růst. Manželka žalobce mohla svoji profesi dělat i při dětech. Argument, že žalobce měl vyšší příjmy, nelze akceptovat. Není možné srovnávat platové ohodnocení v různých profesích. Hodinová sazba jedné profese neodpovídá hodinové sazbě jiné profese. Žalobce pracoval cca pět hodin denně v pracovní dny a jeho manželka cca osm hodin, včetně sobot a nedělí. Bohužel si za tuto práci vydělala méně peněz. To ale rozhodně neovlivnila péče o děti. IV. Vyjádření žalované 14. Žalovaná v reakci na žalobu zopakovala, že podle nárokových podkladů matka osobně celodenně pečovala o syna a dceru od jejich narození po dobu mateřské a rodičovské dovolené. To je období, ve kterém jeden z rodičů musí o děti celodenně pečovat, což má negativní dopady na jeho kariérní růst. Z nárokových podkladů žalobce nevyplývá, že by v