41 Az 15/2024 – Krajský soud v Brně

41 Az 15/2024- 56 - text 12 41 Az 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: G. A. státní příslušnost: X X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2024, č. j. OAM-603/ZA-ZA11-ZA01-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2024, č. j. OAM-603/ZA-ZA11-ZA01-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany. Nezdůvodnil však srozumitelně a s dostatkem důvodů, zda by žalobce měl v zemi původu dostatečnou a účinnou vnitřní ochranu proti tvrzenému pronásledování od nestátních původců. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal dne 30. 4. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že je gruzínské státní příslušnosti i národnosti. Narodil se jako muslim. V září 2023 ovšem konvertoval k pravoslavné křesťanské církvi. Nemá žádné politické přesvědčení. Má podle svých slov manželku, kterou mu z důvodu změny jeho náboženského vyznání „vzali“, a dvě nezletilé děti (gruzínské státní příslušníky). Všichni žijí v Gruzii ve vesnici X, což je také místo posledního žalobcova bydliště v zemi původu. Z Gruzie vycestoval 29. 10. 2023 letecky do Varšavy, kde bydlel u kamaráda. Do Česka pak přicestoval automobilem 28. 4. 2024. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že má pouze jednu ledvinu, což mu někdy způsobuje problémy, ale žádné léky v této souvislosti neužívá. Nikdy nebyl trestně stíhán. K důvodům, které jej vedly k podání žádosti, sdělil, že se narodil jako muslim, s čímž se pojí určité „zákony“. Ženil se příliš mladý. Následně se mu narodily děti a kvůli svému vyznání čelil různým omezením. Rozhodl se stát křesťanem, což však nemohl sdělit veřejně, protože se obával pronásledování. Rodina jeho manželky se nicméně o jeho konverzi dozvěděla a začala mu vyhrožovat, že jej z toho důvodu potrestá. 3. Během pohovoru pak žalobce zopakoval, že v září 2023 tajně konvertoval ke křesťanství. Od té doby jej rodina jeho manželky začala pronásledovat a vyhrožovala mu zabitím. Žalobce několikrát čelil fyzickému napadení, proto se rozhodl z Gruzie vycestovat. Jakmile přicestoval do Polska, jeho kamarádi mu doporučili požádat o mezinárodní ochranu v Česku, kde je to prý lepší než v Polsku. V Polsku pobýval na základě biometrického pasu tři měsíce legálně a následně nelegálně. Finančně mu pomáhali jeho kamarádi z Batumi. 4. O mezinárodní ochranu žalobce požádal až s časovým odstupem, protože chce v Česku legalizovat svůj pobyt. Ke křesťanství přistoupil, protože chtěl být svobodným člověkem. Hlavním impulzem bylo, že rodina jeho manželky nutila jeho děti navštěvovat muslimské školy, kvůli čemuž se děti trápily. Žalobci se od dětství nelíbí, jak se muslimové chovají ke svým rodinám, jakým podléhají omezením a jaké „mají vlastní zákony“. K potížím, s nimiž se kvůli své konverzi potýkal, žalobce uvedl: „Muslimové začali hlásit, že jsem zradil svou víru. Nedovolili mi žít s manželkou a dětmi, několikrát jsem byl fyzicky napaden a potom mi bylo vyhrožováno smrtí.“ Těchto napadení se dopouštěli příbuzní ze strany manželky i další muslimové z vesnice X. Fyzicky ho napadli asi desetkrát. Stalo se tak vždy, jakmile šel za svou manželkou a dětmi. Výsledkem byly modřiny, ale bili ho také do břicha, protože má jen jednu ledvinu. 5. Tyto incidenty žalobce hlásil na policii, která však nic neudělala. Nemá o tom žádný protokol, ale na policii podepsal listinu, kterou si policie nechala. Na nečinnost policie si nestěžoval, protože nevěděl, na koho se obrátit. Lékařská zpráva z jeho vyšetření zůstala na policii. 6. Žalobce si proto chce legalizovat svůj pobyt v Česku, aby zde mohl v klidu žít se svou manželkou a dětmi. O jeho pobytu v Česku nikdo neví. Ani jeho manželka, se kterou není v kontaktu, protože jí její rodiče vzali telefon. Jakmile bude mít žalobce jistotu, že zůstane v Česku, zajistí si bydlení, zajede do Gruzie a zkusí s manželkou navázat kontakt. 7. Následně žalobce dodal, že se sám do Gruzie vrátit nemůže, ale jeho kamarádi mu pomohou. Přestěhovat se v rámci Gruzie nemůže, protože se jedná o malý stát, kde by ho mohli nalézt. Ačkoliv je většina obyvatel Gruzie křesťanského vyznání, podle žalobce si muslimové vždy najdou člověka, kterého hledají, bez ohledu na bydliště. Právě v okolí vesnice X je mnoho muslimů. Nemůže se přestěhovat ani do Tbilisi, protože manželčina rodina tam má hodně známých. V Česku se může obrátit na policii, která mu pomůže, což v Gruzii nelze. 8. Rodina žalobcovy manželky jej od doby příjezdu do Česka nekontaktovala. O žalobcově konverzi se dozvěděla tak, že žalobce po svém křtu chtěl, aby konvertovala i jeho manželka, která se na to zeptala svých rodičů, čímž problémy začaly. Žalobcova manželka nejdříve chtěla rovněž konvertovat ke křesťanství, ale poté měla strach tak učinit. Žalobce svou křesťanskou víru projevuje tím, že se modlí a chodí do kostela. Žádné jiné problémy v zemi původu ani při vycestování neměl. V případě návratu by mu hrozila smrt. Označili ho za zrádce. 9. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 6. 2024, č. j. OAM-603/ZA-ZA11-ZA01-2024 („rozhodnutí žalovaného“), neshledal důvody uvedené žalobcem jako relevantní pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Z informací o Gruzii podle něj plyne, že žalobce může využít vnitřní ochranu země původu. 10. Žalovaný citoval z Informace OAMP MV ze dne 14. 4. 2023, Gruzie – policie, ochrana proti soukromým osobám, korupce a místní vlivy, přítomnost policie v okolí administrativní hranice s Jižní Osetií („Informace OAMP“). Podle ní bylo možné podat stížnost na nečinnost u Generální inspekce při Ministerstvu vnitra Gruzie a u úřadu Služby státního inspektora, kterou na přelomu let 2021/2022 nahradila Služba zvláštního vyšetřování a Služba pro ochranu osobních údajů. Zdroje dané informace se shodly na tom, že je velmi důležitá medializace případu a případná pomoc ze strany neziskových organizací. Jedním z úřadů, který mohl do určité míry poskytnout pomoc, byla Kancelář veřejného ochránce práv. Pomoc ze strany médií a neziskových organizací je ovšem méně dostupná v regionech a rurálních oblastech. Dále žalovaný z uvedené zprávy citoval některé podrobnější informace k fungování zmíněných institucí. 11. Na základě toho bylo podle žalovaného „zcela evidentní“, že žalobce může využít vnitřní ochranu v zemi původu a problémům s členy manželčiny rodiny tak efektivně čelit. Žalobce podle žalovaného neuvedl žádnou skutečnost, na jejímž základě by bylo možné dojít k závěru, že by mu pomoc byla odmítnuta nebo mu vůbec nebyla dostupná. To, že žalobce nevěděl, na jaký orgán se má ohledně nečinnosti policie obrátit, není relevantním argumentem pro neučinění takového kroku. Podle žalovaného nelze opomenout, že většina obyvatel Gruzie jsou pravoslavní křesťané a pravoslavná církev zde zastává nezastupitelnou úlohu. Lze tedy oprávněně očekávat, že žalobci gruzínské orgány poskytnou pomoc. 12. Žalovaný měl rovněž za to, že pokud by se žalobce skutečně potýkal s problémy, které zmínil, požádal by o mezinárodní ochranu při příjezdu do první bezpečné země, nikoli až půl roku po odjezdu. Žalovaný dodal, že původcem aktů pronásledování či fyzického násilí byly výlučně soukromé osoby, nikoliv státní orgány. Neměly přitom podporu gruzínských státních orgánů. Jednání soukromých osob proto podle žalovaného nelze přičítat státu, a nelze jej považovat za azylově relevantní pronásledování pro účely § 12 zákona o azylu. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 13. Žalobce namítá nesprávnost závěru žalovaného, že mu nehrozí pronásledování nebo nebezpečí vážné újmy. Narodil se jako muslim, avšak v září 2023 konvertoval k pravoslavné křesťanské víře. Před svým odchodem z Gruzie pobýval společně s manželkou a nezletilými dětmi v rodinném domě ve vesnici X v okrese Batumi. Opakuje, že o změně víry uvažoval již delší dobu, protože se mu od malička nelíbí, jak se muslimové chovají ke svým rodinám a mají vlastní zákony. Nadto cítil kvůli náboženství jistá omezení. Impulsem pro změnu víry byl i tlak ze strany rodiny jeho manželky, která nutila děti, aby navštěvovaly muslimské školy. Děti se kvůli tomu trápily. 14. Žalobce se stal pravoslavným křesťanem tajně. Obával se potrestání, pokud by o svém záměru konvertovat k pravoslaví mluvil nahlas. Rodina jeho manželky se to však dozvěděla. Začala ho pronásledovat a vyhrožovat mu zabitím. Muslimská rodina jeho manželky začala hlásit, že žalobce zradil svou víru. Nedovolili mu, aby žil s manželkou a dětmi. Manželce sebrali telefon a žalobce byl několikrát – asi desetkrát – fyzicky napaden. Vyhrožovali mu smrtí. Fyzické napadení žalobce hlásil na policii, ale ta nic neudělala. Po napadení žalobce podstoupil