64 A 2/2025 – Krajský soud v Brně

64 A 2/2025- 160 - text  15 64 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci navrhovatelky: Ing. M. R. zastoupené advokátem Mgr. Bc. Tomášem Mravcem sídlem Hřebíčkova 1320, 763 02 Zlín proti odpůrci: Statutární město Zlín sídlem náměstí Míru 12, 760 01 Zlín zastoupenému advokátem Mgr. Janem Tejkalem sídlem Helfertova 2040/13, Brno za účasti: Ing. J. R. o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 4B Územního plánu města Zlín vydané usnesením zastupitelstva Statutárního města Zlín ze dne 8. 2. 2024, č. 8/10Z/2024 takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelka podala dne 19. 2. 2025 Krajskému soudu v Brně návrh na zrušení části Územního plánu města Zlína (vydaného v roce 2011), a to konkrétně jeho změny č. 4B (účinné od 24. 2. 2024). Kromě řady dalších bodů doplnil odpůrce touto změnou do svého územního plánu obrázek (plánek, grafické schéma), který má podle odůvodnění změny „vyjádřit, vysvětlit, zpřesnit a rozšířit“ dosavadní obecný textový regulativ platný pro celé území města, jenž zapovídá „výstavbu nových objektů pro bydlení na pozemcích zahrad rodinných domů a vil nebo mezi nimi, pokud jsou bez přímé dopravní obsluhy, tzn. bez těsně přiléhajícího stávajícího či plánovaného veřejného prostranství nebo plochy pro dopravu“. Nově vložený obrázek vypadá takto: [OBRÁZEK] 2. Odpůrce se totéž schéma pokusil do svého územního plánu zařadit již dříve, v roce 2019. Tehdy je ovšem podle svého vlastního vyjádření vložil jen „pro názornost“, tedy pro lepší pochopení textového regulativu. Zdejší soud příslušnou změnu územního plánu, přijatou pod č. 3B a 3D, zrušil na návrh téže navrhovatelky jako v nynější věci (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2021, č. j. 64 A 9/202042). Dospěl totiž k závěru, že zatímco původní textový regulativ zakazoval pouze „umisťovat stavby na pozemcích, jež nehraničí s žádným (stávajícím či plánovaným) veřejným prostranstvím či dopravní plochou“, grafické schéma jej podstatně modifikovalo, resp. doplnilo, neboť „za nevyhovující má být po jeho přijetí nově považováno i dopravní napojení vedoucí po vlastním pozemku stavebníka, což z dosavadního textového regulativu vůbec nevyplývalo“. Odpůrce toto zpřísnění požadavků na výstavbu na území města a zintezivnění zásahu do vlastnických práv vlastníků pozemků náležitě neodůvodnil, neboť je sám označil a považoval jen za vysvětlující. Takovéto zamlžené a těžko postřehnutelné zpřísnění územně plánovací regulace bylo ovšem podle soudu „netransparentní, matoucí a v důsledku toho i soudem nepřezkoumatelné“. Proto je soud zrušil. 3. Navrhovatelka vlastní pozemky se stavbou rodinného domu a hospodářských budov na území města, v městské části X (pozemky p. č. XA, XB, XC a XD v k. ú X). Tyto stavby chtěla přestavět na bytový dům, ale stavební úřad její žádost o povolení záměru zamítl (žalobu proti tomuto rozhodnutí řeší Krajský soud v Brně pod sp. zn. 30 A 15/2024). Důvodem bylo negativní stanovisko krajského orgánu územního plánování, který naznal, že záměr je v rozporu s několika regulativy stávajícího Územního plánu města Zlín, mj. i s výše zmíněným textovým regulativem zapovídajícím výstavbu nových objektů pro bydlení v zahradách. V souvislosti s tím podala navrhovatelka návrh na incidenční přezkum Územního plánu města Zlín (v původním znění, resp. ve znění změn z roku 2014), a to těch regulativů, jimiž orgán územního plánování odůvodnil své závazné stanovisko. S návrhem neuspěla, zdejší soud jej zamítl jako nedůvodný (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2024, č. j. 64 A 1/202492, kasační stížnost proti němu řeší Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 6 As 155/2024). 4. Nyní navrhovatelka čelí situaci, že i kdyby soud její žalobě vedené pod sp. zn. 30 A 15/2024 vyhověl a zamítavé rozhodnutí stavebního úřadu by zrušil, posuzoval by orgán územního plánování nově její záměr podle textového regulativu doplněného vloženým grafickým schématem obsaženým v nyní napadené změně č. 4B. Domáhá se proto zrušení buďto vloženého grafického schématu, nebo eventuálně celé změny č. 4B, pokud by k tomu soud shledal důvod. 5. Do řízení se přihlásil jako osoba zúčastněná na řízení navrhovatelčin manžel, který spoluvlastní výše uvedené pozemky v k. ú. X. II. Argumentace navrhovatelky 6. Navrhovatelka vytýká územnímu plánu v první řadě nepřezkoumatelnost, a to kvůli nesrozumitelnosti. Text územního plánu podle ní nelze zpřísňovat vložením grafického schématu. Grafické schéma se od textu zásadně liší, přičemž nelze řešit nesoulad stávajícího textu a nové grafiky pomocí odůvodnění. Odůvodnění není součástí výroku územního plánu, a tak nemůže zavádět žádnou novou regulaci, ani nemůže regulaci obsaženou ve výroku modifikovat. Nyní není jasné, zda se má regulace obsažená ve výroku uplatnit vždy, nebo jen tam, kde je struktura zástavby patrná a popsatelná, jak tvrdí odůvodnění. Odpůrce fakticky nově odůvodňuje stále stejný regulativ, který byl v územním plánu obsažen již dříve. Pomocí odůvodnění se snaží význam této regulace posunout (například když namísto pojmu „objekt pro bydlení“ nově hovoří jen o „objektu“ všeobecně nebo když nově uvádí, že tento regulativ má chránit strukturu zástavby a neváže se tedy nutně na uspořádání pozemků). Přitom se odpůrce od původního regulativu terminologicky odklání (například když nově hovoří nějakých „hlavních objektech“, nebo využívá pojmů „uliční a stavební čára“, které se nikde jinde v textu územního plánu nevyskytují a nepoužívají). Odpůrce se zřejmě snažil opravit stávající regulativ, aniž by do něj zasáhl a tím jej celý otevřel soudnímu přezkumu. Svým matoucím a nepřehledným přístupem však odpůrce fakticky omezil veřejnou diskusi nad změnou územního plánu. Obešel také soudní rozhodnutí, kterému ukládalo, aby od svého pokusu modifikovat stávající regulativ buď upustil, nebo jej přeformuloval. Výsledná regulace umožňuje různý výklad, a tím pádem i libovůli. 7. Nezákonnost napadené změny spatřuje navrhovatelka v tom, že územní plán by neměl omezovat využití zákonem připuštěných soukromoprávních institutů pro přístup ke stavbě (například věcných břemen). Taková regulace představuje podle ní citelné omezení vlastnického práva, které nemůže být přiměřené. Navrhovatelka také upozorňuje, že v grafickém schématu se jako nepřípustné napojení objevuje „soukromá cesta“. To ale z původního textového regulativu vůbec nevyplývá, protože i soukromá cesta může být veřejným prostranstvím a vyhovovat tím pádem požadavkům územního plánu. 8. Navrhovatelka vytýká napadené změně také nepřiměřený zásah do svých práv. Přibližuje soudu svůj záměr, který spočívá v tom, že chce svůj stávající rodinný dům na návsi v Loukách nad Dřevnicí stavebně upravit na dům bytový (při zachování jeho hmotových rozměrů), propojit jej s hospodářským stavením ve dvorním traktu stavbou garáží, přičemž také hospodářskou stavbu hodlá v rámci svého záměru adaptovat na bytový dům. K tomuto záměru obdržela negativní stanovisko krajského úřadu jako orgánu územního plánování (a to ještě před přijetím napadené změny, tedy výhradně je na základě dosavadního textového regulativu). 9. Navrhovatelka je přesvědčena, že územní plán by vůbec neměl regulovat otázky řešené zákonem a soukromoprávní vztahy. Z toho pak vyplývá její náhled, že důvody pro přijetí napadené regulace jsou nedostatečné. Odpůrcovo tvrzení o ochraně urbanistické koncepce považuje za obecné. Poukazuje na to, že běžně se stavby pro bydlení v zahradách či dvorních traktech domů v městské části Louky nad Dřevnicí už vyskytují. Pohodu bydlení podle ní odpůrce nemůže řešit paušálně v územním plánu, ale musí ji chránit stavební úřad v jednotlivých územních a stavebních řízeních na základě individuálních okolností v té které věci (zde navrhovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 27/2012113). Sousedské vztahy navíc řeší příslušné paragrafy občanského zákoníku. Ochrana pohody bydlení tak podle navrhovatelky nedává smysl, když jiné stavby než objekty pro bydlení, potenciálně více rušící (rekreace, ubytování, komerce, sklad) stavební čáru dodržet nemusí a lze je podle napadené změny budovat i v zadních traktech rodinných domů. Konečně navrhovatelku nepřesvědčuje ani poukaz na nehospodárnost připojení budov umístěných ve druhé řadě na infrastrukturu, protože ekonomika stavby a jejího připojení na sítě je na úvaze stavebníka. 10. Napadená regulace představuje podle navrhovatelky zbytečnou překážku v dalším rozvoji města. Na území města Zlína se vyskytují velké zahrady, tzv. záhumení, které jsou svou povahou přímo předurčeny k výstavbě rodinných domů, například pro potomky. Území města Zlína je co do charakteru zástavby velmi různorodé, proto by měl odpůrce svou regulaci zavést jen