1 As 300/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 29/2025- 40 - text  14 22 A 29/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem v právní věci žalobce: MUDr. T. N. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D. sídlem AK Náměstí 22/24, 594 01 Velké Meziříčí proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2025, č. j. KUJI 84321/2025, sp. zn. OOSČ 648/2025 OOSC/162, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí ze dne 5. 8. 2025, č. j. SPR/8340/2025vtroj/2058/2025, kterým byl v řízení dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl dopustit dne 25. 10. 2024 v době od 13:00 hod do 13:02 hod v opravně oděvů v přízemí budovy na ulici X ve Velkém Meziříčí, kde měl fyzicky napadnout I. B., nar. X (dále jen „poškozená“), a to minimálně jedním úderem otevřenou dlaní do oblasti obličeje, čímž jí měl způsobit zranění – zlomeninu nosních kůstek bez posunu a podlitinu v oblasti levé tváře, které si vyžádalo dočasnou pracovní neschopnost v délce trvání od 29. 10. 2024 do 1. 1. 2025, tedy úmyslně měl jinému ublížit na zdraví. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. 2. Zároveň správní orgán prvního stupně zastavil řízení vedené proti žalobci ve věci podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit téhož dne a času, kdy měl této poškozené napadením způsobit zranění – zhmoždění levého ramene s následnou dočasnou pracovní neschopností, neboť toto jednání mu nebylo prokázáno. 3. Současně byla žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost k náhradě škody poškozené ve výši 90 Kč. Dále byla poškozená se svým uplatněným nárokem na další náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy odkázána na soud, stejně jako Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s jejím nárokem na náhradu škody za ošetření pojištěnce – poškozené. II. Podání účastníků 4. Na úvod žaloby shrnul žalobce důvody, kterými brojil proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odkázal i na obsah ústního jednání. Nepopřel, že by poškozenou udeřil, ale nejednalo se podle něj o žádný úder do tváře, a to ani pěstí ani otevřenou dlaní, jak uvádí poškozená a jak se následně i uvádí v napadeném rozhodnutí, nýbrž jen o pohlavek do vlasové části hlavy vlevo nad uchem provedený prstovou částí pravé ruky velmi nízké intenzity, což nemohlo být vůbec způsobilé způsobit nějaké zranění. Nezasáhl ani tvář, natož nos poškozené a úder neměl ani žádný motorický vliv na její hlavu. Žalobce si je zcela jistý, že děj, který byl popsán jako vznik zlomeniny nosu ze strany poškozené, neproběhl. Tvrdí opakovaně a stále stejně, že při konfliktu mezi nimi došlo z jeho strany pouze a jen k popsanému pohlavku, a poté již jen k obranným pohybům k obraně vlastní osoby a jeho matky proti fyzickému napadání ze strany poškozené, jejíž výpověď je prokazatelně nevěrohodná a její postup po konfliktu zjevně účelový a rentový. 5. Dle názoru žalobce je příčina vzniku předmětného incidentu jednoznačně v jednání samotné poškozené a je na místě pochybovat o existenci zranění, které měla tato poškozená utrpět a z něj plynoucí délky pracovní neschopnosti. Její jednání a chování po tomto verbálním incidentu navozuje přesvědčení o účelovém jednání; poškozená podle něj zveličila a záměrně uváděla o svém zranění skutečnosti, které se nezakládají na pravdě a jsou dávány účelově k tíži žalobce. Odkázal i na četnost lékařských vyšetření poškozené s tím, že lékařské zprávy neprokazují vznik poranění právě jen mechanismem, který popsala poškozená. Tímto se ani nikdo dostatečně nezabýval a neprověřoval účelovost tohoto jejího jednání. 6. Žalobce považuje za zcela neakceptovatelné rozhodnutí správního orgánu vylučující možnost vzniku poranění nárazem do pevné překážky (tzn. do těla jeho matky), což tvrdí sám žalobce jako odborník – lékař, s tím, že náraz do pevné, ale nikoli tvrdé překážky (typicky těla) způsobuje právě taková drobná poranění s nedislokovanými frakturami a minimálními změnami na kůži. Tuto variantu, udávanou jako možnou i soudním znalcem, ale správní orgán při své (pro toto zhodnocení) nekompetentnosti zcela vyloučil. K ošetření poškozené znovu uvedl s ohledem na svou odbornost, že pohlavkem do vlasové části hlavy jí nemohl způsobit žádnou újmu, ani žádné zarudnutí či otok tváře, ani frakturu nosních kůstek. K celé situaci uvedl, že jako lékař ctí zásady slušného chování, zároveň ale jako syn bude vždy bránit svoji matku před podvodem a sprostým, hrubiánským jednáním, které byly příčinou uvedeného konfliktu s tím, že chování poškozené mu silně připomínalo neadekvátně agresivní chování osob pod vlivem návykových látek. 7. Podle žalobce správní orgány preferovaly verzi poškozené, naproti tomu jeho argumentace a výpověď jeho matky nebyly hodnoceny stejně. Bylo mu upřeno právo na podrobnější zkoumání znalcem, výpovědi byly do textu rozhodnutí převzaty s úpravami. Skutkový stav tedy nebyl zjištěn dostatečně. Žalobce je přesvědčen, že se předmětného skutku vůbec nedopustil a ani mu spáchání tohoto skutku nebylo prokázáno. Konflikt navíc vyvolala poškozená svým podvodem a nevhodným, vulgárním chováním a svojí agresivitou, a nemá tedy právo na ochranu. Správní orgán nevzal v úvahu všechny okolnosti předcházející tomuto verbálnímu incidentu a neprovedl dostatečné prošetření a dokazování, a proto v této věci nesprávně rozhodl. 8. Tvrzení správního orgánu prvního stupně i krajského úřadu, že vznik poranění poškozené je provedeným šetřením „spolehlivě prokázáno“ a „nejsou žádné důvodné pochybnosti“ je z pohledu žalobce zcela nesprávné, velmi povrchní a nedostatečně a nepřesvědčivě podložené. Uznání vinným považuje žalobce za nesprávné a neakceptovatelné. 9. Sporná je podle něj i věrohodnost účastníků, když správní orgány na jedné straně neuvěřily žalobci, kterého podporovala jeho matka, a na druhé straně uvěřily tvrzení poškozené, která byla ve svých tvrzeních osamocena. 10. Napadené rozhodnutí je podle něj nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádalo věcně s žádnou z odvolacích námitek a žalovaný v podstatě jen převzal argumentaci správního orgánu prvního stupně. 11. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobní námitky jsou obdobné těm odvolacím, s nimiž se žalovaný řádně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí. Zde se vypořádal nejen s okolnostmi vzniku celého konfliktu, ale zejména s příčinnou souvislostí mezi zraněním poškozené a jednáním žalobce. K napadení mělo dojít poté, co se měla poškozená podle žalobce nevhodně chovat k jeho matce při řešení reklamace, to však nedává žalobci právo „připomínat jí zásady slušného chování ručně“. Ani skutečnost, že je žalobce lékařem, mu nedává morální právo řešit sporné situace a „léčit hysterii“ výchovnými „lepanci“ či „ručně“. Nevěrohodnost ve výpovědích poškozené nebyla správními orgány vyvozena. Délka jejího léčení a uplatňovaná náhrada škody bez dostatečně spolehlivého doložení vzniklých nároků byla důvodem, proč jí nebyla uplatněná náhrada škody správním orgánem prvního stupně přiznána. Proti tomuto výroku o náhradě škody poškozená odvolání nepodala. 12. Žalobce se v podané replice podivil nad tím, že jakožto občan nemá právo slovně upozornit druhou osobu, která slovně a posléze i fyzicky napadá jeho starou matku (a poté i jeho samotného) ve snaze ukončit tuto agresi rázným vyjádřením své nevůle včetně varování před pokračováním takového chování a bránit tak odpovídajícím způsobem osobu blízkou. Navíc, když zvolená a prezentovaná slova použitá žalobcem nebyla nijak znevažující a jsou běžnou součástí dnešní hovorové češtiny. Tuto argumentaci považuje za naprosto absurdní, zvláště v době zhrubnutí běžné češtiny, kterou používají i její vysocí představitelé. Podiv vyjádřil i nad tím, že nesrovnalosti či rozpory ve výpovědích a doložené dokumentaci poškozené vedly příslušný orgán k neuznání požadované náhrady škody, ale žádným způsobem nezviklaly žalovaného v přesvědčení o pravdivosti a reálnosti popisu skutkového děje. Znovu zopakoval, že žalovaný bezdůvodně odmítl jeho skutkovou verzi a jiný mechanismus vzniku zranění poškozené byl žalovaným bez důkazů vyloučen, i když jej soudní znalec jako možný uváděl taktéž; nebylo mu nadto vyhověno v návrhu na doplnění posudku. Ve zbytku setrval na svých argumentech, ze kterých některé zopakoval. III. Posouzení věci 13. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řá