22 Az 4/2026 – Krajský soud v Brně

22 Az 4/2026- 37 - text 8 22 Az 4/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: I. Y. (X), nar. X státní příslušnost X t. č. bytem v X zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem PO Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2026, č. j. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 2. 1. 2026, č. j. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 154 Kč k rukám Mgr. Farida Alizeye, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. O nákladech tlumočníka bude rozhodnuto samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Předmětem sporu je zákonnost výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V napadeném rozhodnutí posuzoval žalovaný opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobce namítl, že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť neposoudil v dostatečné míře změnu bezpečnostní situace v zemi původu, zejména otázku dodržování lidských práv ve vztahu k osobám kurdské národnosti. Dále brojil proti tomu, že žalovaný při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí správní orgán nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co žalobce uvedl ve vztahu k jeho věznění v zemi původu a jeho osobním rodinným vazbám na území ČR. Namítl i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a zejména se odmítl zabývat otázkou nedůstojného zacházení s žalobcem, coby osobou kurdské národnosti, když k této otázce toliko odkázal na právní závěry prezentované v správním a soudních rozhodnutích o první žádosti žalobce, které tuto otázku popisují, což individuální posouzení v konkrétně projednávané věci zcela absentuje. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť má za to, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Žalovaný setrvává na tom, že žalobce ve své aktuální žádosti neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat. 4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které setrval na svých žalobních námitkách, které dále v podrobnostech rozvíjel. III. Hodnocení věci soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná a důvodná. 6. Předtím, než se soud mohl zabývat vlastní věcnou důvodností žaloby, musel se zabývat tím, zda žalovaný respektoval závazný právní názor, který byl vtělen do rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025. Po seznámení s obsahem správního spisu a s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že jeho závazný právní názor nebyl respektován, tj. ani po opětovném přezkoumání věci žalovaným a doplnění správního spisu soud není schopen posoudit klíčovou a fakticky jedinou otázku, která je v této věci stále otevřená, a to, zda výkon trestu odnětí svobody by pro žalobce jako X představoval ponižující zacházení, tj. odpověď na otázku možného pronásledování žalobce s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině (Kurd) a nelidského či ponižujícího zacházení s ním ve výkonu trestu. 7. Předně soud odkazuje na obsah rozsudku ze dne 2. 6. 2025 ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025, ve které byl dostatečně popsán skutkový stav, který předcházel vydání rozhodnutí o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Na základě již tehdy shrnutého skutkového stavu soud dovodil následující závěry. 8. V posuzované věci žalovaný rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce na základě zjištění, že žalobce dílem uvedl skutečnosti, které byly předmětem zkoumání v předcházejícím řízení (kurdská národnost), a dílem sice tvrdil nové skutečnosti, které ale mohl tvrdit již v předcházejícím řízení a bez vlastního zavinění je neučinil předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, a zároveň tyto důvody nejsou azylově relevantní, a dílem uvádí žalobce námitky, které mají být řešeny v řízení dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 9. Stran svého X původu žalobce oproti své žádosti z roku 2020 netvrdí nic nového, co by mělo relevanci z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Důvody související s kurským původem žalobce byly již v předchozích rozhodnutích vypořádány. Pokud jde o provozování sázkových her žalobcem, jedná se o skutečnosti, které mají svůj původ v roce 2018, a žalobce nijak srozumitelně nevysvětlil, proč tyto skutečnosti neuplatnil již ve své žádosti v roce 2020 a není splněna podmínka § 11a odst. 1 sub. (b) zákona o azylu. 10. Pokud jde tedy o skutečnosti související s osobním životem žalobce, tj. existenci dalšího družského vztahu žalobce s vizí uzavření manželství, těhotenství partnerky a očekávané narození potomka (nově již narozeného potomka), resp. vztah k České republice, tak soud jasně konstatoval (a ani nyní nemá důvod na tom cokoliv měnit), že případné manželství nebo jiný trvalý partnerský vztah není důvodem poskytnutí mezinárodní ochrany a žalobce může na změnu své soukromé životní situace reagovat prostředky dle zákona o pobytu cizinců. Pokud jde o námitky související s uplatněním čl. 3 Úmluvy o právech dítěte ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak ochrana těchto práv je poskytována až v řízeních o uložení povinnosti vycestovat a v řízeních o vyhoštění. K tomu soud zdůrazňuje, že v této otázce došlo k zákonné změně, kdy čl. I bodem 36 zákona č. 314/2025 Sb. byl zrušen dosavadní § 14 zákona o azylu, tj. ustanovení zakotvující možnost udělení národního humanitárního azylu, s účinností od 1. 10. 2025, tj. v případě žalobce nebylo možno ke dni 2. 1. 2026 rozhodnout o udělení humanitárního azylu. 11. Stejně tak soud neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany v tom, že by při posuzování opakované žádosti o mezinárodní ochranu nebyla správně nebo dostatečně posouzena případná změna situace v zemi původu cizince do té míry, že by zvyšovala pravděpodobnost udělení mezinárodní ochrany v případě nového meritorního posouzení této žádosti. Proto soud dospěl k závěru, že žalobce neuvedl a ani se neobjevily takové nové skutečnosti, ze kterých by bylo patrné, že došlo od posledního posouzení jeho žádosti v Turecku k takové významné změně situace, že by sama o sobě byla důvodem pro meritorní posouzení opakované žádosti žalobce. 12. Jedinou skutečností, kterou soud v minulém řízení vzal jako důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, bylo odsouzení žalobce dne 12. 1. 2021 k trestu odnětí svobody v délce trvání 3 roky a 4 měsíce (trest byl snížen pod základní výměru v délce trvaní 4 let odnětí svobody), jehož výkon nebyl podmíněně odložen (rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2021). K tomuto odsouzení došlo až poté, co podal žádost o mezinárodní ochranu, a jedná se tak o skutečnost, kterou nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení. Žalovaný zároveň nijak nezpochybnil, že se žalobce o odsouzení dozvěděl až během své návštěvy Turecka v roce 2023. 13. Soud v minulém řízení poukázal na podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu dle § 11a odst. 1 zákona o azylu a uvedl, že při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 14. V minulém řízení proto soud zohlednil odsouzení žalobce jako novou skutečnost a uložil žalovanému, aby se zabýval tím, zda by byla v případě žalobce naplněna výše uvedená podmínka § 11a odst. 1 sub (c) zákona o azylu, tj. zda žalobcem uváděné skutečnosti svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 15. Tím nicméně soud své úvahy neskončil a pokračoval dál a uvedl, že žalobce byl trestán za provozování zakázané sázkové hry, tj. nehrozí mu v této souvislosti pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Za jinou otázkou ale považoval možnost pronásledování