29 A 24/2024 – Krajský soud v Brně

29 A 24/2024- 48 - text 9 29 A 24/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše ve věci žalobců: a) M. Č. b) D. Č. zastoupeni Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem sídlem Údolní 388/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 624/3, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. MMB/0038002/2024, sp. zn. OUSR/MMB/0466301/2023/2. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil usnesení stavebního úřadu, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o dodatečné povolení stavby „Rekreační objekt“ na pozemku p. č. XA v k. ú. X (dále „Stavba“) a žádost o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Opatřením ze dne 6. 11. 2008 vydal Odbor územního a stavebního řízení Úřadu městské části města Brna, Brno – Královo Pole („stavební úřad“) souhlas s provedením ohlášeného záměru – změny stavby objektu pro rodinnou rekreaci ev. č. XB na pozemku p. č. XC a XA v k. ú. X. 3. Dne 10. 8. 2016 podali žalobci žádost o dodatečné povolení stavby. Tomu nevyhověl stavební úřad usnesením ze dne 10. 8. 2021, což následně potvrdil Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 17. 12. 2021. Důvodem bylo, že novostavba je oproti původně ohlášenému objektu pro rodinnou rekreaci posunuta o 23,6 metru. Vydaný souhlas nelze pro Stavbu použít a žalobcům bylo známo, že se jedná o dvě odlišné stavby. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 29 A 29/2022-161. Kasační stížnost proti němu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, č. j. 5 As 191/2024-33. Související ústavní stížnost žalobců odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením sp. zn. II. ÚS 873/25 ze dne 3. 4. 2025. 4. Dne 17. 1. 2023 podali žalobci opětovnou žádost o dodatečné povolení stavby a téhož dne také žádost o povolení výjimky z § 21 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále „vyhláška“), a z části II. kapitola 3 (regulační podmínky pro plochy nestavební) přílohy č. 1 územního plánu města Brna. Stavební úřad zamítl obě žádosti rozhodnutím ze dne 18. 8. 2023, č. j. BKPO/021311/2023/2300/JAND. Předeslal, že při ohledání místa dne 26. 5. 2023 zjistil, že stavba se od poslední kontrolní prohlídky ze dne 9. 7. 2021 nezměnila. Jedná se o zděný, částečně podsklepený rekreační objekt se dvěma nadzemními podlažími, zastřešený pultovou střechou, o půdorysných rozměrech 7,97 m x 10,35 m. K žádosti o povolení výjimky stavební úřad zdůraznil, že § 21 odst. 4 věta třetí vyhlášky není na daný pozemek vůbec aplikovatelná, neboť dopadá pouze na doplňkové stavby ke stavbě hlavní. Územní plán nepřipouští v dané lokalitě stavbu o zastavěné ploše cca 82 m2. K žádosti o dodatečné povolení stavby stavební úřad připomenul, že se jedná již o druhou žádost. K umístění stavby došlo v rozporu s územním plánem, a tedy v rozporu s kogentní úpravou obsaženou v § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona. Takto umístěnou stavbu nelze dodatečně povolit. 5. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. Uvedl, že Stavba je oproti původně ohlášenému objektu pro rodinnou rekreaci posunuta o 23,6 metru. Vydaný souhlas nelze pro Stavbu použít a žalobcům bylo známo, že se jedná o dvě odlišné stavby. Jedná se tedy o nelegální „novostavbu“. Nelze odkazovat na okolní stavby, povolené v době, kdy to tehdy platná legislativa umožňovala. Protože je tato novostavba ve výrazném rozporu s územním plánem, není třeba předkládat žádné další důkazy. Podle žalovaného nemohl stavební úřad ani povolit výjimku, protože by tím protizákonně schválil Stavbu významně rozpornou s územním plánem. III. Argumentace účastníků řízení 6. Žalobci jsou přesvědčeni, že napadené rozhodnutí trpí takovými vadami, pro něž by mělo být zrušeno. Vysvětlují, že v průběhu provádění povolených stavebních změn zjistili nepřekonatelné závady původní konstrukce objektu a stavebního místa. Proto byli ze zdravotních a bezpečnostních důvodů okolnostmi nuceni vybudovat objekt nově o několik metrů dále na svém pozemku. Proto podali v roce 2016 žádost o dodatečné povolení stavby s cílem uvést realizovanou stavbu do souladu s právními předpisy. Následný postup správního orgánu považují za formalistický a popírající smysl a účel institutu dodatečného povolení stavby. Tím je uvedení prováděné stavby bez příslušného povolení nebo v rozporu s ním do souladu s právními předpisy. 7. Institut povolení výjimky, o niž požádali, slouží k odstranění tvrdosti některých ustanovení zákonů a prováděcích vyhlášek. S odkazem na odbornou literaturu žalobci připomínají, že odchylku lze povolit výjimečně, v jednotlivých případech, za předpokladu, že odchylným řešením nebude ohrožena bezpečnost, ochrana zdraví a života osob či sousední pozemky nebo stavby a že bude dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. Ač Stavba překračuje velikost stanovenou regulativy územního plánu a je v rozporu s § 21 odst. 4 vyhlášky, neohrožuje třetí osoby ani jejich majetek, nezatěžuje sousední pozemky emisemi, ani nijak jinak nezhoršuje životní prostředí; její vzhled je souladný s rázem okolní krajiny. Stavba nepředstavuje nevhodnou zástavbu nadměrně využívající daný pozemek, čímž je účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu dosaženo i v případě povolení dané výjimky. Takové ohrožení však představovala původní stavba, která taktéž přesahovala stanovené limity a pro niž byl vydán souhlas stavebního úřadu s jejími změnami. 8. Stavební úřad však žádost o udělení výjimky zamítl, aniž by blíže reflektoval výše zmíněná kritéria pro posouzení žádosti. Postupoval tak vnitřně nekonzistentně, přepjatě formalisticky a nezákonně. Absurdní je odůvodnění, vylučující vazbu mezi územním plánem a výjimkovým ustanovením § 21 odst. 4 vyhlášky. Stavební zákon připouští možnost odchýlit se od řešení předepsaného územním či regulačním plánem i od obecných požadavků na výstavbu. Za takových podmínek musí být možné udělit výjimku i ze speciální úpravy vymezující konkrétní podobu přípustných staveb. Kritériím pro povolení výjimky v § 169 odst. 2 stavebního zákona se však správní orgán nevěnoval. Přitom Stavba respektuje funkční, ale přesahuje prostorové regulativy. Žalobci pouze nahrazují původní stavbu „kus za kus“, nedopustili se „několikanásobného překročení maximální plochy určené k zastavění v dané lokalitě“. 9. Co se týče žádosti o dodatečné povolení stavby, žalobci upozorňují, že správní orgán nezohlednil skutečnost, že Stavba není z pohledu územního plánu „novostavbou“, ale že byli okolnostmi nuceni nahradit stavbu původní, která měla s ohledem na schválený stavební záměr totožné rozměry, a to pro její závadnost a rizika. Fakticky tedy nedošlo ke vzniku nového objektu, který by zatěžoval danou lokalitu. Navíc správní orgán nezohlednil reálný stav území, který spíše odpovídá „chatové lokalitě“. Postup stavebního úřadu tak zakládá výrazný nepoměr mezi jednotlivými vlastníky, což zakládá značnou nespravedlnost vůči vlastníkům, kteří historicky obdobnou stavbu postavenou neměli nebo o ni v důsledku různých okolností přišli. Takový stav je v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni lidé ve svých právech rovni. Ve výsledku dochází k jejich diskriminaci. 10. Rovněž žalobci vytýkají správnímu orgánu, že jim neumožnil provést navržené důkazy a nevyzval je k předložení označených důkazů. Přitom však sám tvrdí, že jejich povinností je prokazovat soulad posuzované stavby s územně plánovací dokumentací. Odvolací správní orgán se s výše uvedenými námitkami nevypořádal dostatečně. 11. Žalobci uzavřeli, že vzhledem k tomu, že územně plánovací dokumentace uvádí, že v lokalitě jsou přípustné stávající objekty a jejich rekonstrukce, jsou přesvědčeni, že realizací nové budovy namísto budovy původní nemohlo dojít k rozporu s cíli a úkoly územního plánování. Při takto striktním výkladu pak vlastníci tamních pozemků a staveb nemají žádné jiné východisko, než existující budovy nákladně udržovat, byť by bylo ekologičtější a ekonomičtější takové stavby nahradit stavbami novými. 12. Žalovaný zaslal soudu správní spis a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. IV. Ústní jednání konané dne 4. 3. 2026 13. Ve věci proběhlo dne 4. 3. 2026 na žádost žalobců ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Žalobci setrvali na své žalobní argumentaci. Podrobně soudu objasnili nevyhovující stav původního objektu, který je vedl k vybudování Stavby. Žalovaný odkázal na svá rozhodnutí. 14. Soud neprováděl dokazování listinami obsaženými ve správním spise. Jako důkazní návrh odmítl provést svědecký výslech, resp. písemné vyjádř