1 Afs 77/2010 — Nejvyšší správní soud

30 Af 8/2025- 53 - text  13 30 Af 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Obce pro Baťův Kanál sídlem Masarykovo náměstí 53/1, 695 01 Hodonín zastoupeného advokátem Mgr. Pavlem Jurečkou sídlem Masarykovo náměstí 393/8, 695 01 Hodonín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. 1921/25/510010612706239 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj obdržel podnět Ministerstva pro místní rozvoj, že se žalobce mohl dopustit porušení rozpočtové kázně v souvislosti s dotací obdrženou z Evropského fondu pro regionální rozvoj na společný přeshraniční projekt České a Slovenské republiky. Žalobce nevrátil část dotace slovenskému řídícímu orgánu a Česká republika ji musela zaplatit za něj. V zahájené daňové kontrole pak finanční úřad dospěl k závěru, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a platebním výměrem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 2508877/24/300031474709070, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 710 797 Kč. 2. Odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 21. 3. 2025. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce v první řadě namítá, že celé řízení je stiženo zásadní procesní vadou, neboť nebylo vedeno oprávněnou úřední osobou. Ze správního spisu nevyplývá, že osoba, která vedla posuzované řízení, byla osobou k tomu oprávněnou v souladu s platnými právními předpisy, jelikož správní spis neobsahuje záznam o určení oprávněné úřední osoby. 4. Žalobce zpochybňuje závěr žalovaného, že prostředky uhrazené z mimorozpočtového účtu k úhradě úplaty za postoupenou pohledávku jsou finančními prostředky státního rozpočtu České republiky. Tento závěr není ničím podložen a nevyplývá z provedeného dokazování, neboť původ prostředků na mimorozpočtovém účtu certifikačního orgánu je dokládán pouze výpisem o úhradě finančních prostředků ze zdrojů státního rozpočtu České republiky dne 10. 12. 2014 a dokazování se nezaměřilo na zkoumání, zda se ke dni odepsání úhrady, tedy ke dni 30. 3. 2023, na tomto účtu nenacházely i jiné či výlučně jiné prostředky než prostředky státního rozpočtu. 5. Žalobce je přesvědčen, že pokud v posuzované věci nedošlo k odepsání finančních prostředků ze státního rozpočtu, ale z mimorozpočtového účtu, který není účtem státního rozpočtu, nemohl být den 30. 3. 2023 dnem porušení rozpočtové kázně. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že nebyly naplněny znaky § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech, dle kterého je dnem porušení rozpočtové kázně den odepsání peněžních prostředků z účtu státního rozpočtu. 6. Žalobce poukazuje dále na skutečnost, že úhrada prostředků z mimorozpočtového účtu byla provedena na základě smlouvy o postoupení pohledávky mezi Českou a Slovenskou republikou, a nikoliv na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie. Nebyla tak naplněna ani další podmínka skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně, kterou je přímo použitelný předpis Evropské unie. 7. Žalobce obsáhle rozebírá vymezení skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně, zavedené do zákona o rozpočtových pravidlech novelou č. 251/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022. Dle žalobce tato právní úprava plní funkci zákonné „záplaty“ a chybí právně závazný výklad této nové právní úpravy ze strany soudů České republiky. Dle žalobce je tedy na místě, aby právní výklad předložil nadepsaný soud v tomto řízení. Žalobce je přesvědčen, že úmyslem zákonodárce bylo upravit situaci, kdy vlivem porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace je subjekt, jemuž byla dotace poskytnuta, povinen vrátit předmětné prostředky poskytovateli dotace. Žalobce tvrdí, že v daném případě nebyla smlouva o poskytnutí dotace porušena a v tomto smyslu poukazuje na rozhodnutí žalovaného č. j. 1167/24/510010612713107, jímž bylo zrušeno rozhodnutí správce daně č. j. 1097244/23/300031474709070, ze dne 24. 3. 2023, a zastaveno řízení, kdy předmětem tohoto řízení byl stejný projekt a stejné závěry. III. Argumentace žalovaného 8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 10. Žaloba není důvodná. Právní úprava 11. Podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně: „… neuhrazení peněžních prostředků, které byly za příjemce dotace uhrazeny ze státního rozpočtu na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie; za den, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu státního rozpočtu.“ 12. Dle § 44 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech příjemce dotace, který porušil rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. l) téhož zákona, je povinen provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu. 13. A podle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za porušení rozpočtové kázně v případě podle § 44 odst. 1 písm. l) téhož zákona částku, která odpovídá výši peněžních prostředků, které byly uhrazeny ze státního rozpočtu za příjemce dotace na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie. 14. Výše popsané porušení podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech zavedla novela č. 251/2021 Sb., přičemž z její důvodové zprávy je důležitá tato pasáž: „V části páté čl. VI jsou v bodech 17 až 23 upraveny situace, dosud českým právním řádem neřešené, kdy v oblasti programů evropské přeshraniční spolupráce, kde není Česká republika řídícím orgánem, může dojít k tomu, že vlivem porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace je subjekt, kterému byla dotace poskytnuta, povinen vrátit předmětné prostředky poskytovateli dotace. Pokud tak neučiní, je povinna Česká republika na základě Memorand uzavíraných s jednotlivými příhraničními státy a přímo použitelných předpisů (za předpokladu, že tento subjekt má sídlo na území České republiky) tyto prostředky uhradit za předmětný subjekt sama. Tyto prostředky je následně povinna vymáhat po předmětném subjektu, který je nevrátil.“ 15. Podle čl. 143 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, za vyšetřování nesrovnalostí, provedení potřebných finančních oprav a vymáhání neoprávněně vyplacených částek zodpovídají v prvé řadě členské státy. 16. Podle čl. 27 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce, jestliže se hlavnímu příjemci nepodaří zajistit splacení od ostatních příjemců nebo jestliže se řídícímu orgánu nepodaří zajistit splacení od hlavního či jediného příjemce, nahradí členský stát nebo třetí země, na jejímž území se dotčený příjemce nachází nebo v případě ESÚS je zaregistrován, řídícímu orgánu jakoukoliv částku neoprávněně vyplacenou uvedenému příjemci. Řídící orgán odpovídá za vrácení dotčených částek do souhrnného rozpočtu Unie v souladu s rozdělením závazků mezi zúčastněnými členskými státy, jak je stanoveno v programu spolupráce. 17. Důležité je též memorandum o porozumění k „programu Interreg VA Slovenská republika – Česká republika schváleného rozhodnutím Európskej komisie č. c.(2015) 4080 zo dňa 11. 6. 2015“ (dále jen „memorandum“), které spolu uzavřely Česká republika a Slovenská republika. Účelem memoranda bylo vytvořit formální rámec spolupráce mezi oběma státy ohledně řízení a implementace programu Interreg VA Slovenská republika – Česká republika, který je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Podle čl. 7a odst. 6 memoranda v případě zjištění nesrovnalosti vyzve řídící orgán hlavního příjemce k vrácení neoprávněně čerpaných finančních prostředků prostřednictvím žádosti o jejich vrácení. Následující odstavec pak říká, že pok