5 Afs 4/2021 — Nejvyšší správní soud

31 Af 5/2025- 128 - text  11 31 Af 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobkyně: obec Kamenná Lhota sídlem Kamenná Lhota 52, 582 92 Kamenná Lhota proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2024, č. j. 36902/24/5100-10612-712396, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2024, č. j. 36902/24/5100-10612-712396, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nyní posuzovaném případě se soud zabýval porušením rozpočtové kázně, kterého se měla žalobkyně dopustit několika pochybeními v souvislosti s čerpáním dotací. Soud hodnotil zejména otázku prekluze práva vyměřit odvod podle přímo použitelné unijní úpravy. 2. Ministerstvo životního prostředí ČR („MŽP“) přiznalo žalobkyni dotaci z Fondu soudržnosti ve výši 16 331 132, 99 Kč, která měla odpovídat 85 % způsobilých výdajů. Učinilo tak rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 8. 10. 2014, ve znění změn dle rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) ze dne 23. 5. 2016 a ze dne 29. 11. 2016 (všechny společně jako „rozhodnutí“). Dle rozhodnutí o poskytnutí podpory ze dne 28. 5. 2013 a na základě následně uzavřené smlouvy ze dne 15. 10. 2014 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 5. 2016 (dohromady jako „smlouva“) byla žalobkyni přiznána dotace ze Státního fondu životního prostředí České republiky („SFŽP“) ve výši 5 % způsobilých výdajů, tj. 960 654, 88 Kč. Celkem tedy byla žalobkyni poskytnuta dotace ve výši 17 291 787, 87 Kč. Tyto peněžní prostředky jí byly správními orgány poskytnuty na realizaci projektu „CZ.1.02/1.1.00/12.15349 Výstavba kanalizace a ČOV v obci Kamenná Lhota“ („projekt“). Předmětem tohoto projektu byla výstavba splaškové kanalizační sítě a centrální čistírny odpadních vod („ČOV“) pro celou stávající zástavbu v obci Kamenná Lhota, včetně kapacitní rezervy budované ČOV pro případné rozšíření. 3. Dne 21. 9. 2022 zahájil Finanční úřad pro Kraj Vysočina („správce daně“) daňovou kontrolu, jejímž předmětem byly skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s finančními prostředky poskytnutými na projekt. Na základě provedené kontroly shledal správce daně v souvislosti s čerpáním dotací porušení podmínek rozhodnutí a smlouvy. Platebními výměry ze dne 11. 6. 2024 proto žalobkyni vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně. Výměrem č. j. 986690/24/2900-31472-7090489 stanovil odvod do Národního fondu ve výši 3 245 650 Kč a výměrem č. j. 986695/24/2900-31472 stanovil odvod do SFŽP ve výši 191 077 Kč (společně jako „platební výměry“). 4. Důvodem pro vyměření odvodů bylo celkem pět pochybení žalobkyně. Dle kontrolního zjištění č. 1 žalobkyně nedodržela termín pro předložení průběžné provozní monitorovací zprávy č. 2, č. 3 a č. 4. Dle zjištění č. 2 žalobkyně porušila zásadu transparentnosti, jelikož neprokázala provedení výběrového řízení v režimu zakázky malého rozsahu. Kontrolním zjištěním č. 3 správce daně dospěl k závěru o porušení povinnosti spočívající v pozdním uveřejnění dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo, neuveřejnění skutečně uhrazené ceny a seznamu subdodavatelů. Dále žalobkyně podle zjištění č. 4 užila prostředky dotace na úhradu nezpůsobilých výdajů, a to na úhradu DPH. Závěrem pak podle zjištění č. 5 neoznámila SFŽP, že se ke dni 1. 3. 2013 stala plátcem DPH. 5. Žalobkyně proti platebním výměrům podala odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2024, č. j. 36902/24/5100-10612-712396 („napadené rozhodnutí“), zamítl a platební výměry potvrdil. 6. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, s níž spojila návrh na přerušení řízení. Žalovaný se k návrhu připojil. Zdejší soud usnesením ze dne 13. 5. 2025, č. j. 31 Af 5/2025-87, přerušil řízení do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) o předběžných otázkách položených ve věci vedené pod sp. zn. C-539/24, Mikroregion Porta Bohemica. 7. SDEU v citované věci rozhodl rozsudkem ze dne 27. 11. 2025 („rozsudek Mikroregion Porta Bohemica“). Zdejší soud proto usnesením ze dne 9. 1. 2026, č. j. 31 Af 5/2025-7489 vyslovil, že se v řízení pokračuje, a vyzval žalovaného, aby sdělil, zda hodlá postupovat podle § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Žalovaný soudu sdělil, že žalobkyni uspokojit podle § 62 s. ř. s. nehodlá. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 8. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nesrozumitelné. Z napadeného rozhodnutí totiž vůbec není zřejmé, jakou právní úpravu žalovaný aplikoval. Žalovaný pouze uvedl, že vychází z rozhodného znění. Správce daně na všechna porušení aplikoval právní úpravu roku 2015. Při porušení rozpočtové kázně je však třeba vycházet z právní úpravy platné a účinné ke dni porušení. 9. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné také pro nedostatek důvodů. Žalobkyně uplatnila řadu námitek, které žalovaný dostatečně nevypořádal. Jedná se např. o námitku nesprávně vyměřeného odvodu v části týkající se DPH a skutečnosti, že žalobkyně v případě stavebních prací teoreticky ani neměla zákonný nárok na odpočet DPH, protože DPH bylo dodavatelem uplatněno nesprávně. Žalovaný se dostatečně nevypořádal ani s odkazovanou judikaturou týkající se proporcionality odvodu. 10. Žalobkyně namítala také nezákonnost napadeného rozhodnutí. Minimálně v části zjištěných porušení již uplynula lhůta pro stanovení odvodu. Žalobkyně je přesvědčena, že již došlo k prekluzi odvodu, a že řízení bylo zahájeno po uplynutí maximální možné lhůty. Odkázala k tomu na řízení ve věci Mikroregion Porta Bohemica, jelikož se položené předběžné otázky týkaly výkladu rozhodného pro nyní řešenou věc. 11. Žalovaný podle žalobkyně též nedostatečně zohlednil míru přiměřenosti, závažnosti a míru dopadu porušení rozpočtové kázně, a to zejména ve vztahu ke kontrolnímu zjištění č. 4. Žalovaný vůbec nezohlednil, že ze strany žalobkyně nedošlo ke zneužití dotace a že jejím vyplacením nebyl popřen smysl a účel dotačního programu. Dále má být zvažována intenzita nesplnění právní povinnosti ve vztahu k negativním dopadům z tohoto porušení vyplývajícím. Žalovaný zcela bagatelizoval skutečnost, že žalobkyně vycházela vždy ze správnosti závěrů Krajského úřadu Kraje Vysočina ohledně hospodaření obce. Žalobkyně nevěděla, že je možné DPH uplatňovat též ve vztahu k ČOV. Jednala v dobré víře a ani auditoři ji na plátcovství nikdy neupozornili. V opačném případě by žalobkyně dotaci ve výši odpovídající DPH nikdy nečerpala. Nikdy si ani DPH na vstupu nenárokovala. Nyní již tak s ohledem na uplynutí lhůty učinit nemůže. Ze zpráv o přezkoumání hospodaření je přitom zřejmé, že se jednalo o detailní kontrolu celkového hospodaření a souvisejících dokladů. Primárním účelem dotace bylo zajistit vysokou kvalitu vody ve vodárenské nádrži Švihov, což se žalobkyni podařilo. Nyní stanovený odvod se rovná přibližně ročnímu rozpočtu žalobkyně. Takové dopady jsou naprosto zásadní a sledovanému cíli zcela neproporcionální. 12. Na základě výše uvedeného proto žalobkyně navrhla, aby soud obě rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 13. Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí vada nepřezkoumatelnosti nestíhá. V části rozhodnutí označené „právní základ“ žalovaný cituje právní úpravu účinnou do 19. 2. 2015. I z dalších pasáží je zřejmé, že se žalovaný od posouzení provedeného správcem daně neodchýlil. Podle žalovaného bylo na místě vycházet z právní úpravy platné a účinné ke dni poskytnutí dotace, tedy z právní úpravy ve znění do 19. 2. 2015, a to s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 25/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno 8. 10. 2014, žalovaný proto aplikoval právní úpravu v rozhodném znění. Dále žalovaný připomněl, že použití nesprávné právní úpravy není důvodem pro zrušení správního rozhodnutí, pokud lze bez rozsáhlého doplňování dospět k závěru, že výsledek řízení při užití odpovídajícího práva by byl stejný. 14. Žalovaný je přesvědčen, že nenechal námitky žalobkyně bez reakce. Vypořádal všechny podstatné námitky a jeho rozhodnutí je tvořeno koherentní argumentací, z níž jasně vyplývá, z jakých důvodů dospěl k závěrům o porušení rozpočtové kázně. 15. Žalovaný se všemi tvrzenými skutečnostmi v úvahách o proporcionalitě stanoveného odvodu zabýval. Žalovaný při úvaze o výši odvodu vycházel z podmínek stanovených poskytovatelem dotace. Ten explicitně uvedl povinnost žalobkyně vrátit částku odpovídající odpočtu DPH. Vyměření odpočtu v souladu s těmito podmínkami ve výši 100 % za