32 Az 5/2025 – Krajský soud v Brně

32 Az 5/2025- 17 - text pokračování 9 32 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: A. P., ev. č. X st. přísl. X t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne ze dne 12. 12. 2024, č. j. OAM-1505/ZA-ZA11-ZA01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce především namítal, že žalovaný ověřoval toliko obecné skutečnosti, které se netýkaly přesně jeho případu. Nedošlo přitom k ověření žádné informace o organizované společenské organizace M.. Zejména o krutosti, se kterou zachází se svými obětmi, o brutálnosti chování příslušníků skupiny a o pohrdání zdravím a životem obětí. Na informačních portálech se přitom objevují zprávy o nelidském chování, mučení či vraždy vykonávané příslušníky skupiny M.. 3. Žalobce dále uvedl, že má odůvodněny strach z návratu do země původu, neboť příslušníci skupiny M. už mu ukázali, co jej čeká při setkání s nimi. Žalobce je dospělý muž s vysokoškolským vzděláním, plynule ovládá 5 cizích řečí. V zemi původu byl po celou dobu pobytu zaměstnán, neměl finanční potíže a ani potíže se zákonem. Jediným důvodem k odchodu ze země původu byly potíže s příslušníky skupiny M. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření především uvedl obdobné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že skutečnosti uvedené žalobce nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ Je tak povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 6. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 7. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. 8. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 9. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Podle ustanovení § 2 odst. 7 stejného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou. 10. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že: „Dle názoru Nejvyššího správního soudu existují v rámci azylového řízení dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí. Pokud žadatel neunese břemeno tvrzení, správní orgán de facto nemá o čem rozhodovat.“ Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudky ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, a ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 - 32, nebo usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 - 38, ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48, a ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). 11. Žalobce v žádosti zejména uvedl, že nevyvíjel politickou aktivitu, nebyl členem žádné politické strany ani skupiny. Jeho politické přesvědčení je komunismus a marxismus – leninismus, ale nikde to veřejně neventiloval. Jako důvod své žádosti uvedl, že byl pronásledován, zbit, a to kvůli jeho příslušnosti k sociální skupině LGBT. To je jeho jediný důvod, proč žádá o mezinárodní ochranu. V rámci pohovoru především uvedl, že jeho potíže začaly dne 15. 10. 2024, do té doby problém neměl. Vždy si dával pozor, kde a s kým, co dělá. Sexuální orientaci si uvědomoval od dětství. Je pro něj vyloučeno žít s mužem, ale rád se převléká do prádla. Setkával se s muži stejného založení, jednalo se přitom o sexuální vyžití, nikoliv o citový vztah. Muži je přitahován toliko sexuálně, nepřitahují jej citově. Dále uvedl, že nejprve se kamarádil se členy organizované zločinecké skupiny M.. Na den města Kišiněva šel do centra města a seznámil se tam s mužem jménem Denis. V noci se s ním v parčíku začal líbat, objímat. Viděl, že se k nim blíží tři muži, přičemž v Moldavsku na veřejnosti není možné se takto chovat. Jeden z nich patřil ke skupině M., žalobce s ním chodil na terapii. Pro lidi z jeho skupiny je to neodpustitelný hřích, že žalobce jako LGBT s ním kouřil z jedné cigarety, jedl s ním, podával si s ním ruku. Denise okamžitě zmlátili a žalobce hodili do kufru auta. Žalobce odvezli do nějakého bytu, svlékli jej, pomočili, ponižovali a plivali na něj. Posadili žalobce na židli a mlátili ho do hlavy zlatými stránkami. Žalobce ztrácel vědomí, polili jej vodou a začalo to nanovo. Nahého ho nakonec vyhodili z bytu, neví, jak se dostal do vlastního bytu. Poté, co zavřel dveře, tak ztratil vědomí. Probralo jej, jak někdo mlátí do dveří. Kukátkem viděl, že tam stojí jiní chlapi, co také chodí na terapie a jsou ze skupiny M. Žalobce neotevřel, v bytě se nesvítilo, tak nevěděli, zda je doma. Žalobce chtěl ihned utéct, obstaral si letenky do Prahy, kde žije jeho matka. Pokud se vrátí do země původu, budou se jeho potíže opakovat. Bojí se lidí ze skupiny M.. To, čeho se žalobce dopustil je pro ně naprosto neodpustitelné, a každý ze skupiny se k němu může takto chovat. P