32 Az 7/2025 – Krajský soud v Brně

32 Az 7/2025- 23 - text  12 32 Az 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: R. T., ev. č. X st. přísl. X t. č. pobytem X zast. Mgr. Pavlem Štanglem, advokátem sídlem Vinohradská 22, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne ze dne 22. 1. 2025, č. j. OAM-757/ZA-ZA11-K01-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce především uvedl, že nemůže vrátit na území domovského státu, a to s ohledem na neschopnost státních institucí zajistit ochranu vlastních obyvatel. Státní instituce se naopak spíše zabývají persekucí osob, jimž se nelíbí směřování režimu. Zcela konkrétně popsal, co považuje za hrozící vážnou újmu pramenící z pobytu na území Kazachstánu. Na žádnou z tvrzených skutečnosti však žalovaný nereagoval a defacto je ve svém odůvodnění zcela ignoroval a nevyjádřil ani v obecných rysech jejich relevanci pro vedení řízení o udělení mezinárodní ochrany. 3. Žalobce dále namítal, že žalovaný vedl pohovor zcela nevypovídajícím, velmi obecným způsobem a v důsledku toho nebyl schopen učinit jiný závěr, než ke kterému dospěl (odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 19. 8. 2005, č. j. 4 Azs 467/2004-89). Žalovaný příkladmo nijak nepracoval s informacemi, jakým způsobem jsou občané v Kazachstánu perzekuováni, k čemuž žalobce doložil množství obecných a konkrétních důkazů (odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 24. 2. 2024, sp. zn. 6 Azs 50/2023). Žádost žalobce byla rovněž projednávána necelé dva roky a není zřejmé, z jakého důvodu došlo toliko k doplňování podkladové dokumentace a nebyl opakovaně vyslechnut k zjištění relevance uváděných důvodů pro azylové řízení. 4. Žalobce dále namítal, že pouhý odkaz na zprávy zahraničních organizací a zprávy plynoucí z informací poskytnutých Ministerstvem zahraničních věcí ČR (dále též „MZV ČR“) a Ministerstvem vnitra ČR (dále též „MV ČR“) nejsou bez aplikace na jeho aktuální situaci dostačující. Žalovaný pak i dle vyjádření na str. 3 rozhodnutí evidentně žalobce seznamoval s podklady, které nebyly podklady pro vydání rozhodnutí, což je nepřípustný postup způsobující nezákonnost rozhodnutí. Pokud žalovaný žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí a umožnil mu vyjádřit se k nim, pak měl rozebrat a odůvodnit jejich využití v meritorním rozhodnutí. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaný odmítnul existenci jakékoliv sociální skupiny, kam by měl spadat nebo vážná újma, která mu proto hrozila. Žalobce zde odkázal na čl. 195 - 219 Příručky k postupu a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992 (dále též „Příručka“). Citoval z čl. 196 a 203. 6. Žalobce dále namítal, že nedostatečně byla posouzena i otázka neudělení mezinárodní doplňkové ochrany. Nebylo zde provedeno potřebné správní uvážení ve smyslu judikatury NSS (např. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004-79 739/2006 Sb. NSS, ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, 906/2006 Sb. NSS). 7. Žalobce dále namítal, že byl porušen § 23 c písm. c) zákona o azylu, neboť žalovaný nevycházel při rozhodování z dostatečně přesných a aktuálních informací. 8. Žalovaný rovněž v rozporu s judikaturou NSS evidentně vychýlil důkazní břemeno velmi výrazným způsobem v neprospěch žalobce, neboť trvá na prokázání výrazné pravděpodobnosti, potažmo existujícího (nikoliv hrozícího, jak vyžaduje zákon) nebezpečí porušení mezinárodních závazků. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření především uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou, přičemž obecné žalobní body neprokazují opak. Odkázal na vydané rozhodnutí. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ 11. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 12. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. 13. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 14. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Podle ustanovení § 2 odst. 7 stejného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou. 15. Soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Dle názoru Nejvyššího správního soudu existují v rámci azylového řízení dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí. Pokud žadatel neunese břemeno tvrzení, správní orgán de facto nemá o čem rozhodovat.“ Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, a ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 - 32, nebo usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 - 38, ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48, a ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). 16. Žalobce v žádosti zejména uvedl,