33 Az 2/2026 – Krajský soud v Brně

33 Az 2/2026- 38 - text  7 33 Az 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: A. L. státní příslušnost X naposledy pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č.j. OAM-1356/ZA-ZA11-D02-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č.j. OAM-1356/ZA-ZA11-D02-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla posouzena dle podle § 10a odst. 1 písm. b) tohoto zákona jako nepřípustná s tím, že příslušným státem k projednání žádosti o azyl je ve smyslu čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“) je Polská republika (dále také jen „Polsko“). II. Napadené rozhodnutí 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce vycestoval z Běloruska naposledy dne 24. 11. 2025 do Prahy na základě polského víza. Je po něm vyhlášeno pátrání, a proto nemohl cestovat přímo do EU. Žalobce je zdráv. Poslední tři roky strávil ve vězení za spáchání zločinu urážky prezidenta na internetu. Nyní probíhá řízení, kdy má být zbaven svých rodičovských práv, a proto by své děti rád dostal do ČR. 3. Žalobce v průběhu pohovoru k žádosti ze dne 1. 12. 2025 sdělil, že má na území ČR známého, který mu pomůže s ubytováním a nalezením práce. V Polsku nikoho nemá. Jedná se o bývalého žadatele o mezinárodní ochranu. Polská ambasáda byla první, která reagovala na jeho žádost. V Polsku pracoval v letech 2017 a 2019. 4. Žalovaný v průběhu řízení zjistil, že žalobci bylo vydáno polské dlouhodobé vízum s platností do 30. 9. 2026. Proto bylo podle žalovaného třeba aplikovat kritérium čl. 12 nařízení Dublin III. Polsko přípisem doručeným dne 12. 12. 2025 uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce podle čl. 12 nařízení Dublin III. 5. Žalovaný se dále zabýval otázkou systémových nedostatků v polském azylovém systému, přičemž vycházel z dokumentu Informace OAMP Polsko: Azylový systém: řízení o mezinárodní ochraně, pobytová střediska a dublinský systém ze dne 21. 11. 2025. Základní informace o polském azylovém systému a opravných prostředcích žalovaný shrnul v napadeném rozhodnutí. Žalobce k podkladům podal vyjádření, kde namítal, že nemá v Polsku žádné zázemí, a proto by musel setrvat v uprchlických zařízeních, kde dochází k systémovým nedostatkům. 6. Žalovaný dále hodnotil na základě žádosti žalobce ze dne 15. 1. 2026 možnost aplikace čl. 17 nařízení Dublin III a shledal, že důvody pro jeho uplatnění nevidí. Poukázal na skutečnost, že žalobce je na území ČR od listopadu roku 2025, takže nelze hovořit o žádném vysokém stupni integrace. Navíc žalobce přiznal, že v minulosti v Polsku pracoval. 7. Žalovaný tak uzavřel, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, neboť příslušným členským státem je Polská republika. Proto zastavil řízení ve smyslu § 25 písm. i) zákona o azylu. III. Žaloba 8. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl následující žalobní námitky. Předně poukázal na to, že žalovaný se měl zabývat podrobně otázkou systémových nedostatků v polském azylovém systému. K tomu musí žalovaný shromáždit dostatečné zprávy o fungování azylového systému v tomto státě, popř. další podklady, které budou obsaženy ve správním spisu. Tyto zdroje by měly být pestré. Žalobce odkázal na relevantní judikaturu správních soudů. 9. Žalovaný vycházel z jediného zdroje informací o polském azylovém systému, a to z Informace OAMP Polsko – Azylový systém: řízení o mezinárodní ochraně, pobytová střediska a dublinský systém. Žalobce poukázal na podle něho „nedávný“ judikát Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2021, č. j. 62 Az 23/2021-20, v němž tento soud dovodil, že jelikož Evropská komise dne 20. 12. 2017 aktivovala vůči Polsku postup dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU z důvodu nebezpečí závažného porušení zásad právního státu, nelze vyloučit, že v Polsku současně nedochází i k systematickým nedostatkům azylového řízení ve smyslu čl. 3 odst. 2 dublinského nařízení. Žalovaný také nedostatečně zvážil aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III. 10. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, a navrhl také přiznání odkladného účinku žalobě. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě stručně uvedl, že se všemi námitkami se již vypořádal v napadeném rozhodnutí. Žalobce odkazuje na judikát Krajského soudu v Ostravě z roku 2021, který považuje za nedávný, s čímž žalovaný nesouhlasí. Námitka jediného zdroje informací není opodstatněná. 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud o odkladném účinku v této věci samostatně nerozhodoval a posoudil věc přednostně ve lhůtě stanovené pro rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek. 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice) ke dni vydání rozhodnutí soudu. Předmětem posouzení v této věci nejsou samotné důvody pro udělení či neudělení mezinárodní ochrany, nýbrž podmínky pro aplikaci ustanovení § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 15. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání dne 24. 3. 2026, které se uskutečnilo za účasti žalobce, ustanovené tlumočnice z jazyka ruského a zástupce žalovaného. Krajský soud shrnul obsah napadeného rozhodnutí a vyslechl přednes žaloby. Žalobce poukázal na to, že Polsko nebyla jeho cílová země, ale Česká republika ano. V Polsku nikoho nemá a nebyl tam pět let. V ČR má kamaráda, který mu pomáhá se zařizováním živobytí. Žalovaný odkázal na písemné vyjádření. Zdůraznil, že předmětem řízení je pouze určení příslušnosti k provedení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud shrnul obsah soudního i správního spisu. Žalobce ve fázi doplnění dokazování předložil potvrzení o zajištění ubytování, které již bylo obsahem správního spisu, a dále potvrzení o vedení běžného účtu u České spořitelny, a.s., které soud na jeho žádost založil do spisu. Žalobce dodal, že i v ČR zažil v souvislosti se svým pobytem v Přijímacím středisku Zastávka nepříjemnosti, a nechtěl by to již zažít znovu v Polsku, kde nikoho nemá. V ČR se žalobce cítí bezpečně. 16. Krajský soud konstatoval obsah správního spisu se nachází poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, z něhož vyplývá, že žalobce má v Bělorusku dvě nezletilé děti, které tam žijí s matkou. Naposledy pobýval v EU před více než pěti lety. Sám označil své polské vízum platné do 30. 9. 2026. Při pohovoru dne 1. 12. 2025 zmínil, že tu má známého, který mu může pomoci s ubytováním a nalezením práce. Polské vízum si vybral proto, že to byl první zastupitelský úřad, který mu odpověděl. Předložil rodný list dítěte, kartičku politické organizace a cedulku z věznice. Ve spisu je založen dublinský formulář žádosti o převzetí žadatele o azyl, v jehož příloze je kopie polského víza č. 104109513 platného do 30. 9. 2026 typu D. 17. Žalobce podal prostřednictvím zástupce vyjádření ze dne 8. 12. 2025, v němž znovu poukázal na existenci systémových nedostatků, které spočívají především v řetězovém navrácení do země, v níž hrozí porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Polsko potvrdilo akceptaci žalobce dle čl. 12 odst. 2 Nařízení Dublin III přípisem ze dne 12. 12. 2025. 18. K fungování azylového systému Polska je ve správním spisu založena Informace OAMP Polsko – Azylový systém: řízení o mezinárodní ochraně, pobytová střediska a dublinský systém ze dne 21. 11. 2025. Podle této zprávy je dublinské řízení typem řízení. Zpráva obsahuje výslovný odkaz na Zprávu AIDA Country Report z července 2025, podle níž v minulých letech na polsko-běloruské hranici docházelo opakovaně k t