33 Az 20/2025- 32 - text
8 33 Az 20/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci
žalobce: V. Ch. P.
st. příslušnost X
pobytem X
zastoupen: Mgr. Vratislav Tauber, advokát
sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2025, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-HA15-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Včasně podanou žalobou žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2025, č. j. OAM-202/ZA-ZA11-HA15-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“ či „AZ“).
II. Napadené rozhodnutí
2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. Tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je legalizace jeho pobytu na území ČR, neboť zde chce i nadále zůstat se svou rodinou, studovat a pracovat. Návrat do Vietnamu odmítá kvůli obavám z jednání svých věřitelů.
3. V pohovoru žalobce uvedl, že z Vietnamu vycestoval letecky dne 10. 1. 2023 z Hanoje do Prahy s přestupem v Dubaji. Cestoval na základě českého víza. Od té doby ČR neopustil. Na území ČR vstoupil letecky dne 11. 1. 2023. Ze zemí Evropské unie pobýval pouze v ČR. V minulosti neměl udělená víza nebo povolení k pobytu v jiných státech. V dřívější době nežádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR ani v jiných státech. Je zdravý, nemá žádná zdravotní omezení ani jiné zvláštní potřeby. V ČR ani v zahraničí nebyl odsouzen za spáchání trestného činu a rovněž nebyl a ani aktuálně není trestně stíhán. O mezinárodní ochranu v ČR žádá z důvodu, neboť by zde chtěl zůstat s rodinou. Má tady rodiče a sourozence. Chtěl by zde studovat a v budoucnu pracovat.
4. Z Vietnamu vycestoval v roce 2023 do ČR za účelem sloučení rodiny. V ČR žijí jeho rodiče a dva mladší bratři. Otec je zde od roku 2008, matka od roku 2010. Bratři se narodili v ČR. Neví, jakým způsobem měl v ČR upraven pobyt, obdržel nějaké rozhodnutí, ale pobytovou kartu nakonec nedostal. Ve Vietnamu se o něj starali prarodiče. Ve vlasti nikdy neměl žádné problémy. Při vycestování z vlasti ani s vyřízením cestovních dokladů neměl žádné potíže. Ve Vietnamu neměl žádné problémy se státními ani bezpečnostními orgány své vlasti. Také tam neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. K tomu, čeho se obává v případě návratu do Vietnamu, sdělil, že tam má dluh a tady má rodinu. Peníze si půjčil od soukromé osoby na podnikání. Obává se věřitelů, dluh není schopen splácet. Věřitelé budou chtít dluh splatit. Neví, jestli by si mohl ve vlasti najít práci a dluh splácet. Ve Vietnamu nikoho nemá, prarodiče již zemřeli. Žalobce potvrdil, že uvedl všechny důvody, pro které žádá o mezinárodní ochranu. Chce být s rodinou, studovat a pracovat. Žalobce nechtěl uvést žádné skutečnosti, které by měl žalovaný zohlednit během posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
5. Žalovaný vyhodnotil azylový příběh žalobce tak, že jde o legalizaci pobytu v ČR. Žalobce uvedl, že v ČR má své rodiče a dva sourozence. Žalovaný ověřil toto tvrzení lustrací v evidenci cizineckého informačního systému a zjistil, že jako jeho rodinní příslušníci v ní figurují matka N. T. T., otec P. V. T. a sourozenci P. V. Q. a P. M. A. Žalovaný shrnul, že rodinné vazby v ČR nejsou důvodem pro udělení azylu. Tuto otázku je potřeba řešit dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů, který je k úpravě pobytu cizinců na českém území primárně určen.
6. Žadatel dále sdělil, že se ve vlasti zadlužil, ale protože dluh není schopen splácet, obává se svých věřitelů. K uvedeným skutečnostem žalovaný konstatuje, že tyto nijak nesouvisí s důvody taxativně stanovenými ustanovením § 12 písm. b) zákona o azylu, tedy s jeho rasou, pohlavím, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině nebo se zastáváním určitých politických názorů ve státě, jehož občanství žalobce má. Jejich důvodem je totiž, jak bylo výše popsáno, výhradně snaha věřitelů vymoci od něho dlužnou částku. V daném případě totiž nelze konstatovat, že by mu příslušné státní orgány země jeho původu odmítly poskytnout ochranu jeho osoby, či že by ji nebyly schopny poskytnout, pokud by se na ně s žádostí o takovou ochranu obrátil. Pokud by se tedy žalobce skutečně cítil ohrožen, může se obrátit na příslušné domovské státní orgány s žádostí o sjednání nápravy.
7. Žalovaný odkázal na Informace MZV ČR ze dne 1. 2. 2024: půjčky, úvěry a lichva, z níž vyplývá, že poskytnutí půjčky mezi fyzickými osobami je legální, avšak je zde stanovena maximální výše úrokové sazby na 20 % p. a. „Úvěry načerno“, které vybočují ze zákonných mezí při půjčování peněz mezi fyzickými osobami a s nimi související patologické jevy, jsou vietnamskými úřady vnímány jako nežádoucí. Z uvedené informace tak vyplývá, že občané Vietnamu mají možnost obrátit se s žádostí o pomoc na příslušné státní orgány a domoci se ochrany své osoby a svých práv. Tím, že orgány státní moci o pomoc nepožádal, současně ani neprokázal, že by mu tato pomoc nebyla účinně poskytnuta.
8. K tvrzenému dluhu u soukromých věřitelů žalovaný shrnul, že uvedená skutečnost nemůže být důvodem pro udělení azylu. Žalovaný vyhodnotil vyjádření žalobce o jeho obavách z věřitelů jako účelově použité, s cílem vyvolat domněnku o důvodech azylově relevantních. Žalobce nevyužil všechny zákonné prostředky k ochraně své osoby, které mu země jeho původu nabízí, a tedy plně nehájil svá práva především v domovské zemi. Tyto důvody nenaplňují ani podmínky pro udělení azylu dle § 13 AZ za účelem sloučení rodiny ani dle § 14 AZ (národního humanitárního azylu).
9. Po zhodnocení výpovědi žalobce o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jeho hlavních motivů k odchodu z vlasti a výše citovaných aktuálních informačních pramenů nedospěl žalovaný rozhodující ve věci k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá žádné politické přesvědčení a neměl žádné potíže s domovskými státními ani bezpečnostními orgány, žalovaný nemá žádný důvod domnívat se, že by se domovská státní moc o jeho osobu zajímala po jeho současném návratu do vlasti. Žalovaný tak na základě provedeného správního řízení dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu a doplňková ochrana se neuděluje.
10. Vzhledem k tomu, že žalovaný v příběhu žalobce nezjistil žádné důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany, mezinárodní ochranu v žádné její formě neudělil.
III. Žaloba
11. Žalobce má za to, že žalovaný zatížil napadené rozhodnutí nedostatečně zjištěným skutkovým stavem a částečnou nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů § 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s.
12. Žalovaný pominul, že vymezený důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany má relevanci rovněž z hlediska zákonného důvodu pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, neboť právě věřitelé žalobce mohou být považováni za původce vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Tento rozměr pak žalovaný v rámci svého rozhodnutí zcela pominul, přičemž pasáž, v níž se zabývá otázkou naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 zákona o azylu, působí poněkud šablonovitě bez aspirace na zohlednění konkrétních okolností azylového příběhu žalobce. Tuto část napadeného rozhodnutí je tak třeba považovat za nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů.
13. Ačkoliv část úvah, které žalovaný v rámci svého rozhodnutí činí v pasáži, v níž se zabývá důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu, má relevanci z hlediska posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 zákona o azylu, konkrétně zda se žalobce obrátil s žádostí o pomoc na příslušné domovské státní orgány a zda jsou mu tyto schopny a ochotny zajistit ochranu před vážnou újmou, nelze se závěry žalovaného ztotožnit.
14. Závěr o tom, že žalobce nepožádal orgány státní moci ve Vietnamu o pomoc, však nemá oporu v provedeném dokazování. Stěžejním zdrojem informací k objasnění této skutečnosti přitom byl pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Při jeho vedení přitom žalovaný pochybil, neboť to, zda se žalobce obrátil s žádostí o po