33 Az 21/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 21/2025- 114 - text  12 33 Az 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: K. M. státní příslušnost X zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Masopustem sídlem Riegrova 394/17, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. OAM-385/ZA-ZA11-ZA21-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který věc následně postoupil k rozhodnutí věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), se žalobce domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. OAM-385/ZA-ZA11-ZA21-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vyhodnotil azylový příběh žalobce jako celkově nevěrohodný. 3. Ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobce pracoval v Pákistánu jako uklízeč ve škole, přičemž v rámci své pracovní náplně vyhazoval papíry do koše a vynášel je na prázdný pozemek. Jednou k němu přišel pan M. S. a všiml si, že mezi odpadky jsou rovněž posvátné muslimské náboženské texty, pročež žalobce napadl. Toto jednání se vícekrát opakovalo a dotyčný žalobce pronásledoval i domů a napadal jej i cestou do práce. Žalobce se v této souvislosti bezúspěšně domáhal ochrany též u místní policie. Žalobce je přesvědčen, že pan M. S. jej nadále hledá a v případě návratu zpět do Pákistánu by jej mohl pronásledovat, neboť je to náboženský fanatik. Ohledně dalších podrobností žalobcova příběhu žalovaný odkázal na obsah protokolů o pohovorech provedených s žalobcem během správního řízení, přičemž upozornil na výraznou nekonzistentnost v popisu událostí v obou pohovorech. 4. Při posouzení azylové žádosti žalovaný vycházel především z vlastních výpovědí žalobce a dále z informací, které nashromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Pákistánu, s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem a osobní situaci žalobce. Zároveň žalovaný reflektoval i žalobcem předložené podklady. Současně má žalovaný za prokázané, že se jedná o falzifikáty, příp. dokumenty účelově zajištěné čistě pro posílení předkládaného příběhu. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný detailně rozebral jednotlivé nesrovnalosti a nejasnosti tížící žalobcem předložené dokumenty. 5. Žalovaný uvedl, že žalobce opakovaně mění okolnosti jednotlivých incidentů a z jeho výpovědi nelze s jistotou stanovit, kdy mělo dojít k jeho napadení kvůli vyhazování posvátných svazků. Žalobce byl se zjištěnými rozpory konfrontován, nicméně nesrovnalosti nedokázal uspokojivě vysvětlit. Navíc výpověď žalobce není konzistentní ani s předloženými policejními dokumenty. Žalovaný při hodnocení věrohodnosti žalobce přihlédl k tomu, že je žalobce osobou negramotnou a bez formálního vzdělání, což může ovlivnit jeho chápání a vnímání určitých situací. V případě žalobce však nekonzistence zasahovaly i do samotného jádra příběhu. Tyto nedostatky proto nelze vysvětlit pouhou negramotností žalobce či nedostatečným vzděláním, ale svědčí o smyšlenosti celého příběhu. 6. Příběh žalobce pak neobstojí ani v testu plausibility. V Pákistánu sice může za určitých okolností docházet k násilí na křesťanech, nicméně podle zpráv o zemi původu jsou takovéto incidenty státními orgány šetřeny a trestány a stát je ochoten a schopen poskytnout křesťanům účinnou ochranu. Sám žalobce pak z Pákistánu reálně odjel až na konci května 2022, tedy více než rok po údajném incidentu poté, co si sám vyřídil vízum do Rumunska. Věrohodnosti jeho příběhu též nedodává, s jakou účelovostí a cílevědomostí se snaží domoci udělení mezinárodní ochrany právě v ČR. Žalobce dlouhodobě pobýval v bezpečných zemích (Rumunsko, Severní Makedonie), v nichž mohl o udělení mezinárodní ochrany usilovat. Namísto toho se cíleně skrýval a vyhýbal dublinskému transferu, aby k posouzení jeho žádosti byla příslušná právě ČR. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný shledal výpověď žalobce nevěrohodnou ve všech podstatných aspektech, nepřistoupil k věcnému hodnocení žádosti a neposuzoval splnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu. III. Žaloba 8. Žalobce namítal, že v ČR požádal o mezinárodní ochranu proto, že byl jako praktikující katolík v Pákistánu vystaven diskriminaci a útokům ze strany muslimské komunity. Nesouhlasí, že by z jeho výpovědí nebylo možné stanovit základní linku hlavního incidentu. Opakovaně uváděl, že jako školní uklízeč vyhodil papíry, jež obsahovaly náboženské texty, což vedlo k nábožensky motivované agresi a vyhrůžkám ze strany třetí osoby. Tuto základní událost žalobce konzistentně popsal ve všech fázích řízení, přičemž je zcela pochopitelné, že s odstupem času si sled událostí nepamatuje podrobně. 9. Současně žalobce brojil rovněž proti závěru žalovaného stran nepravosti či nejasného původu předložených podkladů, který se zakládá převážně jen na marginálních formálních odlišnostech mezi jednotlivými překlady dokumentů. Žalovaný hodnotil jednotlivé podklady příliš formalisticky a jeho závěr není dostatečně podložen. Pokud žalovaný uvedl, že se žalobce ve správním řízení k účelovému vystavení podkladů přiznal, je tento závěr mylný a zjevně výsledkem komunikačního nedorozumění. Žalovaný potom chybně nevyužil čestné prohlášení biskupa církve „Assemblies of Heaven Church“, jehož účelem bylo potvrdit věrohodnost tvrzení žalobce, kterým žalovaný odmítl uvěřit. 10. Realitě pak neodpovídá ani závěr žalovaného týkající se efektivní ochrany křesťanské menšiny v Pákistánu. Zprávy mezinárodních organizací poukazují na systematickou diskriminaci a násilí vůči křesťanským komunitám, včetně nedostatečné státní intervence. Nezávislé zdroje potvrzují, že pákistánské úřady v minulosti nedokázaly účinně ochránit náboženské menšiny, omezit násilné incidenty související s obviněními z rouhání ani vyvodit (trestní) odpovědnost pachatelů. Závěr žalovaného o efektivní ochraně v zemi původu je proto fakticky i právně neudržitelný. 11. Konečně žalobce nesouhlasí s tím, že jednotlivé skutečnosti související s vycestováním z vlasti a podáním žádosti o mezinárodní ochranu v ČR působí účelově. Z Pákistánu žalobce nevycestoval ihned po hlavním incidentu, protože měl ve vlasti rodinu a své rozhodnutí zvažoval v kontextu složité životní situace. Současně žalovaný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti prokazující, že se měl žalobce účelově skrývat ve snaze vyhnout se účinkům dublinského rozhodnutí. Volba státu ochrany je součástí legitimní migrační strategie, již nelze jakkoli sankcionovat či penalizovat. 12. Poněvadž žalovaný nesprávně odmítl žádost žalobce věcně posoudit a jím předložené důkazy bagatelizoval, žalobce krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 13. V rámci vyjádření ze dne 20. 8. 2025 žalovaný setrval na způsobu vypořádání azylové žádosti žalobce. Po provedeném dokazování posoudil výpověď žalobce jako nevěrohodnou ve všech podstatných aspektech, přičemž za této situace již žalovaný v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu není povinen žádost po věcné stránce blíže hodnotit. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný přezkoumatelným způsobem upozornil na množství rozporů, nejasností, alogičností a dalších nedostatků ve výpovědích žalobce ohledně de facto všech skutečností, které ve svém souhrnu brání tomu, aby žádosti žalobce mohlo být vyhověno. 14. Obdobně žalovaný řádně odůvodnil, proč považuje žalobcem předložené dokumenty za falsa a z jakých důvodů nejsou schopny podpořit věrohodnost jeho příběhu. Žalobce nebyl schopen souvisle, jasně a bez rozporů vypovídat o událostech, jichž byl přímým účastníkem, a které byly natolik závažné, že kvůli nim musel Pákistán opustit. Konkrétní námitku ohledně pronásledování na základě příslušnosti k jinému náboženství pak žalobce během správního řízení nevznesl a poprvé ji uplatnil až v žalobě, pročež k ní nelze v řízení před soudem přihlédnout. Žalobcovu azylovou žádost žalovaný vnímá jako čistě účelovou podanou s cílem zlegalizovat si svůj pobyt na území ČR. Krajskému soudu proto navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. 15. V replice ze dne 24. 10. 2025 žalobce zdůraznil, že v žalobě podrobně vylíčil, v čem konkrétně žalovaný při hodnocení jeho žádosti pochybil, avšak žalovaný na jeho relevantní námitky nijak nereagoval. Žalobce během správního řízení opakovaně uváděl, že je v Pákistánu příslušníkem náboženské minority a z tohoto důvodu soustavně vyjadřoval obavy o svůj