33 Az 24/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 24/2025- 40 - text  33 Az 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: T. T. N. státní příslušnost X zastoupená advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2025, č. j. OAM-477/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále taktéž „zákon o azylu“), zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany), poněvadž žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany v ČR posoudil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. II. Napadené rozhodnutí 2. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalobkyně požádala v ČR o udělení mezinárodní ochrany již podruhé, přičemž k její původní žádosti jí mezinárodní ochrana v žádné její formě udělena nebyla. Aktuálně žalobkyně žádá o mezinárodní ochranu proto, že chce v ČR zůstat se svými dvěma nezletilými dětmi, jež zde nově pobývají na základě povolení k trvalému pobytu. Mladší syn žalobkyně navíc v současnosti navštěvuje speciální školu, jelikož kvůli atypickému autismu stále nemluví. Pokud by přitom žalobkyně musela z ČR vycestovat zpět do Vietnamu, nemohla by se o svého nemocného syna starat. 3. Žalovaný při posouzení nynější žádosti vycházel především z výpovědi žalobkyně a jí doložených materiálů, jakož i z informací, jež nashromáždil v průběhu správního řízení stran aktuální situace ve Vietnamu. Taktéž čerpal z informací z Cizineckého informačního systému a předchozího rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalobkyně (a jejich nezletilých dětí) ze dne 19. 9. 2023, č. j. OAM-28/ZA-ZA11-HA13-R2-2019 (dále jen „rozhodnutí o první žádosti“). 4. Žalovaný posoudil důvody opakované azylové žádosti žalobkyně a tyto porovnal s tvrzeními, která žalobkyně učinila v rámci předchozího řízení. Konstatoval, že žalobkyně sice nyní nově uvedla, že obě její nezletilé děti i její bývalý manžel obdrželi v ČR povolení k trvalému pobytu a současně byla jejímu mladšímu synovi lékaři diagnostikována atypická forma autismu, tyto skutečnosti se ovšem nijak netýkají změny situace v zemi původu, důvodů odchodu žalobkyně z vlasti ani jí prezentovaných potíží, které tam měla mít. Obdobně žádná z těchto skutečností nesouvisí s důvody, pro něž by žalobkyně měla mít jakékoliv obavy v případě návratu do vlasti, tím méně svědčících o tom, že by mohla být ve Vietnamu vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že jí hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. 5. Jelikož žalovaný ani na základě shromážděných zpráv o zemi původu nezjistil, že by se situace ve Vietnamu od okamžiku (věcného) posouzení předchozí žádosti žalobkyně jakkoli změnila, shledal naplnění podmínek dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a žádost žalobkyně posoudil jako nepřípustnou. Proto správní řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. III. Žaloba 6. Žalobkyně namítala, že v rámci správního řízení předestřela skutečnosti odůvodňující meritorní posouzení opakované žádosti. Udělení povolení k trvalému pobytu nezletilým dětem naplňuje požadavky dle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Jde o novou skutečnost, jež nebyla bez vlastního zavinění žalobkyně předmětem zkoumání důvodů udělení mezinárodní ochrany v původním pravomocně ukončeném řízení, jelikož objektivně nastala až po vydání rozhodnutí o původní žádosti. Současně svědčí o tom, že žalobkyni hrozí vážná újma, poněvadž tato aktuálně nemá možnost v ČR úspěšně požádat o jakýkoliv pobytový titul, nicméně své děti opustit nemůže. Takový postup by odporoval nejlepšímu zájmu dítěte. 7. Další novou skutečností splňující podmínky dle § 11a odst. 1 zákona o azylu je, že mladší syn žalobkyně trpí poruchou autistického spektra, která dle lékařských zpráv vyžaduje celodenní osobní péči. V okamžiku rozhodování o předchozí azylové žádosti ještě nebyla tato diagnóza stanovena, což z ní činí novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu. S ohledem na zjištěnou diagnózu nepřipadá v úvahu, aby syn následoval žalobkyni zpět do Vietnamu. Obdobně pak pro něj není kvůli závislosti na žalobkyni přípustná ani změna pečující osoby. 8. Konečně žalobkyně namítala, že posouzení žalovaného stran povahy zdravotních obtíží jejího syna je nepřezkoumatelné. Žalovaný nevysvětlil, proč pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ může naplňovat jen bezprostředně život ohrožující onemocnění. Nedostatečná interpretace neurčitého právního pojmu má přitom v souladu s judikaturou správních soudů za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 9. Ve vyjádření ze dne 15. 9. 2025 žalovaný setrval na závěru, že žalobkyně v řízení o opakované žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti dle § 11a odst. 1 zákona o azylu aktivující meritorní posouzení její žádosti. Žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a je přesvědčen, že jím přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem případu žalobkyně. V podrobnostech žalovaný odkázal na rozhodné pasáže odůvodnění svého rozhodnutí, kde pečlivě vyhodnotil důvody tvrzené v nynější žádosti optikou § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné a zákonné, tudíž krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. V. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud v první řadě posoudil splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o azylu. 11. Soud ve věci rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 12. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž dle ustanovení § 32 odst. 9 zákona o azylu, které provádí čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Krajský soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze znění zákona o azylu platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí (viz čl. II bod 5 přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.). 13. Krajský soud při rozhodování vycházel z předloženého správního spisu obsahujícího zejména opakovanou žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany v ČR ze dne 24. 4. 2025 a dále záznam o poskytnutí údajů k této žádosti ze dne 5. 5. 2025. Ve správním spisu se nachází též kopie rozhodnutí žalovaného o první žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu. Za účelem vydání napadeného rozhodnutí založil žalovaný do spisové dokumentace i Informaci OAMP: Vietnam: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 23. 5. 2025. K seznámení s podklady se žalobkyně ani její právní zástupkyně nedostavila. Poté bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu krajským soudem. 14. Žaloba není důvodná. 15. Úvodem odůvodnění považuje krajský soud za vhodné stručně vymezit povahu napadeného rozhodnutí a z toho plynoucí meze přezkumu napadeného rozhodnutí krajským soudem. 16. V řešené věci posoudil žalovaný žádost žalobkyně jako nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, protože se jednalo o opakovanou žádost, kterou žalovaný posoudil jako nepřípustnou dle § 11a odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k tomu azylové řízení zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu. V této souvislosti přitom krajský soud nutně připomíná, že v rámci nynějšího správního řízení žalovaný posuzoval pouze splnění podmínek přípustnosti žádosti (jedná se o rozhodnutí procesního charakteru). Současný soudní přezkum je tudíž omezen výhradně na to, zda žalovaný zákonné podmínky posouzení opakované žádosti jako nepřípustné podle § 11a odst. 1 zákona o azylu aplikoval v případě žalobkyně správně. Meritorně se žalovaný azylovým příběhem žalobkyně i jejich nezletilých dětí podrobně zabýval v rozhodnutí o původní žádosti, přičemž jeho závěry byly jako správné a zákonné následně potvrzeny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 33 Az 14/2023-73. 17. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí: „Podal-li cizinec opako