34 A 41/2025 – Krajský soud v Brně

34 A 41/2025- 51 - text  7 34 A 41/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: N. T. Ch. st. příslušnost: V. s. r. zast. advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P. O. BOX 78, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2025, č. j. CPR-34817-5/ČJ-2025-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci, předcházející průběh řízení 1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím („napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, ze dne 13. 9. 2025, č. j. KRPJ-105387-26/ČJ-2025-160022-SV. Tímto rozhodnutím („rozhodnutí o správním vyhoštění“) bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění z území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace Evropské unie a smluvních států (dále jen „členských států EU a smluvních států“) na 3 roky. Doba k vycestování žalobce z území byla stanovena do 20 dnů od právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění byl pobyt žalobce na území členských států Evropské unie a smluvních států bez platného oprávnění k pobytu, a to v době od 18. 11. 2020 do 12. 9. 2025. 2. Žalobce byl dne 12. 9. 2025 kontrolován v prostorách prodejny Kaufland ve Ždáru nad Sázavou a prokázal se jen platným cestovním pasem. Bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné vízum nebo jiné oprávnění k pobytu na území ČR. Žalobce před správním orgánem vypověděl, že na území EU pobývá od 10. 9. 2019, kdy přicestoval letecky z Vietnamu do Rumunska. Pracoval zde asi osm měsíců na pracovní vízum jako zedník. Pak kvůli Covidu o zaměstnání přišel, skončilo mu pobytové oprávnění v Rumunsku a nové si nezajistil. Odcestoval do Bukurešti a následně v roce 2021 do České republiky, kde si na vietnamské ambasádě požádal o nový cestovní doklad. Rodinu má ve Vietnamu, na území ČR nemá stále bydliště, žádné příbuzné ani vazby, většinou přespává přímo na stavbě, kde načerno pracuje. Uvedl, že návratu do Vietnamu se neobává, chtěl by se tam v nejbližší době vrátit dobrovolně. 3. Dle závazného stanoviska Ministerstva vnitra k možnosti vycestování cizince ze dne 13. 9. 2025 je vycestování žalobce do Vietnamu možné. Ve spisu je k tomu založena Informace OAMP ze dne 23. 5. 2025, Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi. Správní orgán zjistil, že dle rumunské databáze cizinců byl žalobce držitelem rumunského dočasného povolení k pobytu s platností do 18. 11. 2020. Následně bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. 4. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, v němž namítal, že nebyla zohledněna možnost vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území dle § 50a zákona o pobytu cizinců z důvodu záshu do soukromého a rodinného života žalobce (na území pobývá déle než 4 roky a obstarává finanční prostředky pro obživu rodiny ve Vietnamu), a že správní vyhoštění je nepřiměřeným opatřením i z hlediska délky vyhoštění. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal od Ministerstva vnitra nové závazné stanovisko o možnosti žalobce vycestovat. To bylo vydáno dne 26. 11. 2025 a potvrzuje, že vycestování žalobce do Vietnamu je možné. Žalobce byl následně vyzván k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. 5. Žalovaný konstatoval, že protiprávní jednání žalobce naplnilo skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Korigoval však délku neoprávněného pobytu, která začala plynout až dne 19. 11. 2020. Dne 18. 11. 2020 žalobce přestal splňovat podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu. Žalovaný neshledal, že by rozhodnutí o správním vyhoštění představovalo nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Byl zohledněn věk žalobce, skutečnost, že si na území EU za dobu více než 5 let nevytvořil žádné vazby, že celá jeho rodina žije ve Vietnamu, a že na území ČR nemá žádné místo pobytu, přespával převážně na stavbách. K délce vyhoštění žalovaný uvedl, že doba 3 roky byla uložena v horní polovině zákonem stanovemé maximální doby (5 let) z důvodu vědomého dlouhodobého neoprávněného pobytu na území členských státu EU, přičemž bylo zohledněno i porušení dalších povinností (žalobce nebyl zdravotně pojištěn, nehlásil místo pobytu na území ČR, do ČR přicestoval v úkrytu nákladního vozidla). Vyjma spolupráce žalobce v rámci správního řízení žalovaný nenašel jedinou polehčující okolnost. II. Žaloba a vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalobce v žalobě ze dne 23. 12. 2025 namítl, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s nepřiměřeně přísnou délkou správního vyhoštění. Jednalo se o první nelegální pobyt a žalobce po celou dobu spolupracoval se správním orgánem. Je to odchýlení od běžné praxe. Žalobce má čistý trestní rejstřík a nepáchal zde žádnou trestnou činnost. Bylo tak možné nejprve rozhodnout o povinnosti opustit území, které by nebylo takovým zásahem do života žalobce. 7. Žalobce trvá na tom, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s nepřiměřeností rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. Jedná se o neurčitý právní pojem, nikoli správní uvážení, což správní orgány nereflektovaly. Žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013-34, z nichž citoval. Správní orgány se nezabývaly všemi hledisky k posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí k osobě žalobce, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 8. Žalobce také namítl, že stanovená lhůta k vycestování je velmi krátká, neboť pokud se žalobce brání podanou žalobou, doba mezi doručením rozhodnutí a podáním žaloby se od stanovené doby 10 dnů odečítá, tudíž ve výsledku se může stát, že žalobci zůstane pouhých 10 dní, během kterých bude muset v případě zamítnutí žaloby odcestovat. 9. Nepřiměřenost formy uloženého opatření, délky správního vyhoštění, jakož i doby k vycestování, představují podle žalobce důvody, pro které by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno. 10. Dne 8. 1. 2026 obdržel soud další žalobu žalobce proti napadenému rozhodnutí, která se částečně shoduje s žalobou první. Nově se zde uvádí, že v „obdobném případu jiného klienta právního zástupce“ bylo uloženo správní vyhoštění pouze na dobu 6 měsíců. K takovým zásadním rozdílům by docházet nemělo, přestože je každý případ individuální. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 12. 2025 plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se žalobními námitkami plně zabýval. Délka uloženého správního vyhoštění byla stanovena v zákonném rozpětí a v napadeném rozhodnutí je řádně odůvodněna. Pokud jde námitku k době vycestování, žalovaný uvedl, že žalobce dne 8. 11. 2025 území členských států EU opustil. V řízení byly zjištěny a posouzeny všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Za daných okolností nebylo možné od správního vyhoštění upustit. III. Jednání a posouzení věci soudem 12. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). 13. Soud ve věci nařídil na žádost žalobce jednání, které se uskutečnilo dne 13. 2. 2026. Žalobce se na jednání nedostavil a jeho právní zástupce se z něj podáním ze dne 10. 2. 2026 také omluvil s tím, že na nařízení jednání již netrvá. Na podané žalobě však trvá, a to v plném rozsahu žaloby ze dne 23. 12. 2025. Žalovaný se z jednání rovněž omluvil. Soud proto s ohledem na nepřítomnost účastníků a veřejnosti postupoval dle § 49 odst. 12 věta druhá s. ř. s. 14. Žaloba není důvodná. 15. Žalobce nezpochybňoval, že se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, tj. že na území České republiky pobýval bez platného oprávnění k pobytu. Těžištěm žalobní argumentace je zpochybnění opatření v podobě vyhoštění, resp. zpochybnění přiměřenosti doby vyhoštění, jež byla žalobci rozhodnutím o správním vyhoštění uložena. 16. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského kr