34 Az 20/2025 – Krajský soud v Brně

34 Az 20/2025- 82 - text  16 34 Az 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: E. D. st. přísl. R. f. t.č. pobytem X zast. advokátem Mgr. Jiřím Tašlem sídlem Jezuitská 582/17, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. OAM-148/ZA-ZA15-P06-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. OAM-148/ZA-ZA15-P06-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení 170 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jiřího Tašla. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. OAM-148/ZA-ZA15-P06-2025 („napadené rozhodnutí“), nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou. 2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 4. 2. 2025. Uvedl, že se narodil v T. (tehdy SSSR), je rozvedený a z prvního manželství má dvě děti narozené v letech 2011 a 2015, které mají ukrajinské státní občanství. Posledním místem jeho bydliště bylo město N. Č., kde měl registrovaný pobyt. Současně však uvedl, že již v roce 1989 vycestoval s matkou na Ukrajinu a do Ruska se poté vracel jen opakovaně, zejména kvůli vyřizování dokladů a sportovní činnosti. 3. Dále uvedl, že v letech 2010 až 2012 vykonal základní vojenskou službu v S., přičemž během ní současně hrál za místní fotbalový klub. Poté odjel přibližně v roce 2013 na Ukrajinu do města Kaněv. Do České republiky poprvé přicestoval dne 4. 8. 2018 na tříměsíční vízum, pracoval v Rumburku v továrně a hrál fotbal v místním přeboru. Ještě v roce 2018 se vrátil na Ukrajinu, kde pobýval téměř rok. Dne 4. 8. 2019 znovu přicestoval do České republiky a od té doby zde zůstává; na Ukrajinu odjel už jen jednou, v roce 2021, na narozeniny svého syna. Od roku 2021 měl v České republice přechodný pobyt, který mu byl v roce 2024 zrušen. 4. Žalobce dále uvedl, že je HIV pozitivní, léčbu užívá přibližně čtyři roky a potřebné léky může v České republice získávat na základě státního pojištění. Současně zmínil, že byl v České republice odsouzen k podmíněnému trestu za krádeže na dobu jednoho roku, přičemž trest měl skončit v létě 2025. Poté se dostal do rvačky v Ch., kdy policie zjistila, že již nemá platné pobytové oprávnění. Jako hlavní důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v Rusku nemá kam jít a že by jej tam „hned poslali do války“, protože má vojenskou specializaci ženisty. 5. Při pohovoru dne 7. 2. 2025 žalobce mimo jiné uvedl, že v Rusku žije jeho strýc, s nímž však není ve významnějším kontaktu a jen si občas vymění SMS zprávy. O mezinárodní ochranu podle svých slov požádal proto, že začala válka, a také proto, že potřebuje legální doklady, aby mohl v České republice pobývat. Uvedl, že se mu zde líbí a chtěl by zde vést normální a klidný život. 6. K obavám z vojenské služby žalobce uvedl, že již v letech 2015 nebo 2016 mu na Ukrajině nabízeli, aby šel bojovat. Současně tvrdil, že někdy v období let 2016 až 2018 mu z Ruska telefonovali s výzvou, aby přijel na výcvik do Ruska; on však odmítl a hovor ukončil. Dodal, že lidé, se kterými absolvoval základní vojenskou službu, již slouží na ruské straně ve válce, prošli boji a byli podle něj osloveni k výcviku, následně jim byla odstraněna označení z uniforem a byli posláni do Luhanské a Doněcké oblasti. Z toho dovozoval, že obdobný osud by po návratu mohl potkat i jeho. 7. Současně uvedl, že v Rusku byl naposledy ještě před nástupem základní vojenské služby, přibližně v letech 2008 až 2010, když si tam vyřizoval osobní doklady. Při této příležitosti se musel nejprve přihlásit na policii, následně navštívit magistrát a pasové oddělení. S vyřizováním dokladů sice potíže neměl, avšak poté, co obdržel pas, přišli podle jeho slov lidé z vojenské správy, vzali mu doklady a sdělili mu, že se má následující den dostavit na vojenskou správu. Tam absolvoval zdravotní prohlídku. Po vykonání vojenské služby již podle svého tvrzení další problémy neměl. 8. Žalovaný do správního spisu založil následující informace o zemi původu: Informaci OAMP, Ruská federace, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 8. 7. 2024; Informaci OAMP, Ruská federace, Návraty občanů Ruské federace do vlasti, ze dne 5. 3. 2025; Informaci OAMP, Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba, ze dne 28. 1. 2025; a Informaci OAMP, Ruská federace, Zdravotní péče, Dostupnost léčby HIV/AIDS, ze dne 28. 3. 2025. 9. Po seznámení s podklady žalobce doplnil, že na Ukrajině byl v období před volebním vítězstvím Janukovyče řadovým členem Strany regionů, kde měl na starosti oblast rozvoje sportu, a členem zůstal až do pádu této strany přibližně v roce 2014. V Rusku pak byl řadovým členem liberální strany v době, kdy ji vedl Žirinovský. Ke své diagnóze dále doplnil, že léky, které užívá, jsou dostupné jen v Evropě, a že v roce 2020 u něj došlo ke změně na silnější léčbu, která pro něj znamenala zlepšení. Zavázal se dodat seznam užívaných léků. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí. 10. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce nebyl azylově relevantním způsobem pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, a nedospěl ani k závěru, že by žalobci ve vlasti hrozilo s přiměřenou pravděpodobností pronásledování z některého z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. 11. Žalovaný především vyhodnotil žádost žalobce jako účelovou. Zdůraznil, že žalobce ji podal až poté, co ztratil oprávnění k pobytu na území České republiky a kdy pro něj představovala jeden z prostředků legalizace dalšího pobytu. Podle žalovaného nic nebránilo tomu, aby žalobce o mezinárodní ochranu požádal již dříve, ať už v roce 2018, v roce 2019, nebo po zahájení války na Ukrajině v roce 2022. 12. K žalobcově obavě z povolání k výkonu vojenské služby žalovaný s odkazem na informace o zemi původu uvedl, že tzv. částečná mobilizace vyhlášená v září 2022 sice nebyla formálně ukončena, avšak v letech 2023 a 2024 nejsou zdokumentovány případy nově mobilizovaných osob. Mobilizace se podle těchto podkladů týkala rezervistů. Současně žalovaný uvedl, že postihy za neuposlechnutí povolávacího rozkazu během mobilizace nebyly legislativně vymezeny trestněprávně a že sankce byly upraveny toliko v zákoníku o správních přestupcích. Povolávací rozkaz navíc musel být v době mobilizace doručen osobně oproti podpisu předvolávaného, jinak nebyl považován za doručený; v případě nedoručení podle žalovaného nic nehrozilo. 13. Žalovaný z těchto zjištění dovodil, že v době rozhodování faktická mobilizace neprobíhala a jedinou reálnou cestou vstupu do ruské armády a případné účasti v bojích na Ukrajině je podpis profesionální smlouvy po absolvování alespoň minimální vojenské přípravy a při dosažení věku 18 let. Přestože by se žalobce teoreticky mohla týkat částečná mobilizace vyhlášená v září 2022, žalobce netvrdil, že by jej vojenská správa kontaktovala nebo že by mu byl předán povolávací rozkaz; to ostatně podle žalovaného ani nebylo možné, pokud se žalobce v Rusku nezdržoval. 14. Žalovaný dále uvedl, že i v případě, že by v budoucnu došlo k opětovnému povolání rezervistů v době, kdy by žalobce na území Ruska nepobýval, a povolávací rozkaz by nepřevzal nebo neuposlechl, nešlo by o jednání postihované trestněprávně, ale toliko správní sankcí v podobě pokuty. Takový postih podle žalovaného nedosahuje intenzity pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. 15. Za nevěrohodné označil žalovaný i tvrzení žalobce, že mu v letech 2016 až 2018 telefonovali z Ruska s výzvou, aby přijel na výcvik. Žalobce totiž nebyl schopen uvést, kdo mu volal, a sám tvrdil, že hovor po odmítnutí ukončil. Poté jej již nikdo nekontaktoval. Nadto žalovaný poukázal na to, že částečná mobilizace byla v Rusku vyhlášena až v září 2022, takže uvedený incident podle něj nemohl souviset s nasazením žalobce do bojů v rámci nynějšího ozbrojeného konfliktu. Uzavřel proto, že žalobce se v současnosti nemusí obávat nasazení do bojů, neboť účast v armádě je podle dostupných informací založena především na dobrovolném podpisu kontraktu. 16. K zdravotnímu stavu žalobce žalovaný uvedl, že žalobce přes svůj příslib nepředložil seznam léčiv, která užívá. Žalovaný si proto opatřil zprávu zabývající se obecně dostupností léčby HIV/AIDS v Rusku. Z ní podle jeho závěrů vyplývá, že v Rusku jsou běžně dostupná antiretrovirotika, jejichž účinné látky mají pravděpodobně stejné nebo obdobné účinky jako léčiva užívaná žalobcem v České republice a která slouží ke zmírnění projevů HIV/AIDS. Žalovaný proto žalobcovy obavy o nemožnost léčby označil za nedůvodné. Současně uvedl, že nejsou dány ani důvody pro udělení