34 Az 31/2025 – Krajský soud v Brně

34 Az 31/2025- 60 - text  11 34 Az 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobců: a) O. A. T.-B. b) A. R. T. oba st. přísl. N. f. r. oba t. č. pobytem X zast. advokátkou Mgr. Terezou Kováčovou sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. OAM-1025/ZA-ZA11-K03-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. OAM-1025/ZA-ZA11-K03-2024 („napadené rozhodnutí“), nebyla žalobcům udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Proti napadenému rozhodnutí žalobci brojí žalobou, neboť se domnívají, že jim měl být udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu nebo alespoň doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. c) téhož zákona. 2. Žalobci požádali o mezinárodní ochranu dne 5. 8. 2024. Žalobkyně uvedla, že nikdy nebyla politicky aktivní. Politicky aktivní byli pouze její otec a manžel, kteří již nežijí. Otec chtěl být ve správě v jejich vesnici a manžel chtěl být členem městské rady. Žalobkyně je vdova, její druh žije v ČR a má povolení k pobytu. Žalobkyně s ním má syna, který rovněž žádá o mezinárodní ochranu a dále má tři dcery z předchozího manželství, které všechny žijí v N. 3. Jako důvod žádosti žalobkyně uvedla, že se v N. necítí být v bezpečí. Před 6 lety byl v N. zabit její manžel, minulý rok v říjnu byl zabit její otec. Žalobkyně je nejbližší příbuzná svého otce, proto ji hledají. Po zabití otce musela žalobkyně utíkat a měnit místa pobytu, neboť ji hledali. Žalobkyně požádala o španělská víza, ale přijela do ČR za otcem svého syna. Z N. odcestovali dne 11. 1. 2024 do Španělska a do ČR přicestovali dne 12. 1. 2024. 4. V rámci pohovoru ze dne 8. 8. 2024 žalobkyně mimo jiné uvedla, že ve vlasti prodávala oblečení a byla kuchařkou. Odcestovat z vlasti se rozhodla, když byl zabit její otec, obávala se o svůj život. Otec žalobkyně byl v politice mnoho let. Žalobkyně neví, kdo ho zabil. Otec jí před svou smrtí řekl, že je jeho život v ohrožení z důvodu politiky. Vyšetřování jeho smrti ještě neskončilo, policie hned nezasáhla a protahuje čas vyšetřování. Žalobkyně začala dva dny po smrti svého otce dostávat telefonické výhrůžky, volali jí během dvou dnů čtyřikrát nebo pětkrát. Vyděrači chtěli znát činnost jejího otce a chtěli nějaké dokumenty a peníze. Žalobkyně jim nic nedala, neměla přístup k otcovým záležitostem a o politiku se nikdy nezajímala. Vyděrače neznala a neví, jak se dostali k jejímu telefonnímu číslu. Známá otce žalobkyni řekla, že když žalobkyně odcestovala, přišli za ní i osobně, k domu přijely dvě auta. Od smrti svého otce je žalobkyně s rodinou neustále na útěku. Odešla s matkou, starší sestrou a čtyřmi dětmi. Přespávali po hotelech a stěhovali se po celé Nigérii. Žalobkyně radši vyhodila starou SIM kartu. Když byli na útěku, nikdo je nenašel, sousedé volali její matce a říkali, že vyděrači stále chodí k nim domů. 5. Žalobkyně dále uvedla, že neví, proč jí bylo vyhrožováno. Měla otci uschovat 5 000 000 NGN. Peníze museli použít při útěku. Žalobkyně si myslí, že jí vyhrožovali kvůli penězům, ale také proto, že vyděrači si myslí, že má od otce nějaké dokumenty. Žalobkyně se kvůli výhrůžkám obracela na tři různé policejní stanice, slíbili jí, že budou výhrůžky vyšetřovat. Věc stále vyšetřují. 6. Na dotaz, proč odcestovala pouze se synem, žalobkyně uvedla, že ostatní nemají nigerijské cestovní doklady a vyhrožováno bylo pouze jí. Ostatní členové rodiny žalobkyně se odstěhovali do města Seme. Děti kvůli útěku nemohou chodit do školy. Na dotaz, proč si vyřizovala cestovní doklady ještě předtím, než byl zabit její otec, žalobkyně uvedla, že měla cestovní doklad, který vypršel, nemyslela si, že ho někdy použije. Cestovní doklad vyřídila rovnou i pro syna. 7. Před odcestováním se žalobkyně vrátila s rodinou na 12 dní do Lagosu za účelem vyřízení víz. Na jednom místě byli maximálně 5 dní a nikdo je nenašel. Ze země nevycestovala ihned po smrti svého otce, musela se ujistit o bezpečí svých dcer a požádat o vízum. Při vyřízení víza ani při odletu z Lagosu neměla žádné potíže. Žalobkyni nyní nikdo nevyhrožuje, vyděrači na ni nemají kontakt. Stále ale volají její sestře a ptají se na žalobkyni. Žalobkyně svůj problém nemohla vyřešit přestěhováním, protože není záruka toho, že vyděrače v N. nepotká. V N. bude mít žalobkyně problémy, pokud se vyděrači dozví, že se vrátila. 8. Se svým nynějším partnerem se žalobkyně seznámila v Nigérii v roce 2020. V N. žil, když se seznámili a nyní pracuje v ČR. Žalobkyně s ním do ČR neodešla, protože tehdy se měla v N. dobře se svými dcerami. Partner jí zařídil ubytování. Nebydlí s ním proto, že má jinou přítelkyni. 9. Součástí správního spisu je Informace OAMP ze dne 10. 9. 2024, N., Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí a Informace OAMP ze dne 21. 3. 2025, N., Boko Haram, aktuální situace a pole působnosti. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předně konstatoval, že žalobkyni nelze považovat za zranitelnou osobu ve smyslu zákona o azylu, neboť do ČR přicestovala za otcem svého nezletilého syna. Žalobkyně dle žalovaného nebyla ve vlasti azylově relevantním způsobem pronásledována. Výhrůžky, které dostávala, představovaly nelegální činnost soukromých osob, která byla a stále je vyšetřována nigerijskou policií. 11. Žalobkyně, ani její syn nemohou pociťovat ve vlasti odůvodněnou obavu z pronásledování. Žalobkyně z vlasti odjela proto, aby se vyhnula výhrůžkám soukromých osob. Potvrdila, že odjížděla v době, kdy jí reálně nehrozilo žádné nebezpečí, protože byla zcela mimo dosah a mimo možnosti osob, které jí měly vyhrožovat. Rodina žalobkyně sice stále čelí telefonátům za účelem zjištění místa pobytu žalobkyně, vyhrožováno jim však není. Žalobkyni nebylo vyhrožováno ze strany státních orgánů či osob s nimi spojených a nejednalo se o azylově relevantní motiv pronásledování. Žalobkyně se navíc dokázala výhrůžkám vyhnout tím, že se přestěhovala do jiné části N. Policie se navíc podněty žalobkyně zabývala. Tím, že se žalobkyně na policii obrátila zároveň potvrdila, že policejním složkám důvěřuje. Soukromé osoby nedisponují pravomocí ani schopnostmi k nalezení žalobkyně, není způsob, jak zjistit, kdy a kam se žalobkyně vrátí. V N. je navíc několik mezinárodních letišť. Žalobkyně sama přiznala, že pokud se o jejím návratu vyděrači nedozví, žádné potíže mít nebude. Dle žalovaného lze o motivu žalobkyně k odjezdu z vlasti pochybovat, jako daleko logičtější se jeví snaha o život v ČR spolu s otcem jejího nezletilého syna. 12. Pokud jde o možnost udělení humanitárního azylu, správní orgán se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně, přihlédl i k tomu, že žalobkyně má nezletilého syna, neshledal však žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu žalobcům. 13. K posouzení udělení doplňkové ochrany žalobkyni žalovaný uvedl, že možnost, že bude žalobkyně nalezena neznámými osobami, které jí měly vyhrožovat, je téměř vyloučena. Doplnil, že žalobkyně má možnost požádat o pomoc policii, kterou již ve věci kontaktovala a která započala vyšetřování. Žalobkyně svou situaci v N. vyřešila tím, že se přestěhovala a změnila si telefonní číslo. Soukromé osoby nemají, jak žalobkyni najít. Žalobkyni v případě návratu do vlasti nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. 14. Žalovaný se dále zaměřil na hrozbu, kterou představuje teroristická organizace Boko Haram. Dle informací o zemi původu se jedná o závažnou hrozbu, teroristická organizace však operuje výhradně v severních státech, nikoliv v místech, kde žalobkyně před svým odjezdem pobývala. Žalobkyni proto nehrozí ani nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. II. Žaloba 15. Žalobkyně tvrdí, že postup žalovaného byl chybný, neboť ji opomněl považovat za zranitelnou osobu. Žalobkyně je matkou nezletilého syna, o kterého sama pečuje, neboť dosud nesdílí společnou domácnost s otcem svého nezletilého syna. Nepřihlédnutí k postavení žalobkyně jako zranitelné osoby představuje zásadní vadu řízení. 16. Žalobkyně byla ve vlasti vystavena pronásledování z důvodu příbuzenského vztahu a rodinné příslušnosti k politicky angažovaným osobám. Jedná se o příslušnost k určité sociální skupině. Pronásledování na základě rodinných vazeb je dle judikatury Nejvyššího správního soudu dlouhodobě uznáváno jako důvod pro udělení azylu. Není relevantní argumentace žalovaného o tom, že se věcí zabývá policie. Žalobkyně doložila, že p