41 A 4/2026 – Krajský soud v Brně

41 A 4/2026- 35 - text pokračování 10 41 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: Z. L. X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, čj. JMK 169204/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce dostal pokutu jako provozovatel vozidla, jehož řidič dvakrát v jeden den překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci. Vždy na stejném úseku, avšak v opačném směru. Žalobce namítá, že žalovaný nevypořádal všechny odvolací námitky, rozhodnutí obsahuje nedostatky v odůvodnění k uložené sankci, žalovaný nezveřejnil informaci o měření podle zákona a řízení nebylo řádně zahájeno kvůli vadné plné moci. Tyto námitky nebyly důvodné. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce je provozovatelem motorových vozidel. Dne 4. 7. 2024 řidič jednoho z jeho vozidel celkem dvakrát v obci Z.-K. na silnici I/38 překročil rychlost. Nejprve v 21:25 rychlostí 68 km/h a následně v 22:06 rychlostí 60 km/h – vždy na stejném úseku, avšak v opačném směru. V obci platí nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Oba skutky zachytil automatizovaný technický prostředek bez obsluhy. 3. Totožnost řidiče se nepodařilo zjistit. Správní orgány proto věc posuzovaly jako přestupek provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 téhož zákona, tedy jako porušení povinnosti zajistit dodržování pravidel provozu při užití vozidla podle § 10 odst. 3. 4. Městský úřad ve Z. („městský úřad“) uznal rozhodnutím dne 14. 1. 2025 žalobce vinným podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu pokutu ve výši 4 000 Kč (z možných 5 000 Kč). Přihlédl k tomu, že šlo o více skutků (§ 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky). A uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 5. Žalobce se odvolal. Namítal především, že měření rychlosti prováděla soukromá společnost AŽD Praha, a proto je měření nezákonné. Městská policie také podle něj nesplnila povinnost podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, tedy povinnost informovat veřejnost o umístění měřícího zařízení. Závěrem také namítal, že městský úřad nevedl společné řízení a porušil zásadu absorpce. 6. Žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím dne 1. 12. 2025, čj. JMK 169204/2025 („rozhodnutí žalovaného“). Žalovaný se nejprve zabýval námitkou týkající se měření rychlosti. Zařízení je ve vlastnictví města Z. a provozuje jej Městská policie Z. Společnost AŽD Praha zajišťovala pouze servis. Nešlo tedy o měření prováděné soukromým subjektem. 7. K námitce týkající se zveřejnění informací o měření rychlosti uvedl, že obec splnila povinnost podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Informace o úsekovém měření byla zveřejněna na webových stránkách města již v roce 2020. Zákon nestanoví konkrétní formu zveřejnění a podle komentářové literatury si obec sama může zvolit vhodný způsob. Žalovaný se zabýval také námitkou porušení zásady absorpce. Konstatoval, že účastník tuto námitku blíže nekonkretizoval. Městský úřad přitom z úřední povinnosti posoudil možnost vedení společného řízení, ale neshledal pro něj důvody. 8. Žalovaný se také zabýval výší uložené pokuty. Městský úřad uložil pokutu ve výši 4 000 Kč, protože šlo celkem o dva skutky. Městský úřad vycházel ze sazby pro přestupek pro překročení dovolené rychlosti [§ 125c odst. 1 písm. f) bod 4], podle které lze uložit pokutu v rozmezí mezi 2 000 až 5 000 Kč. Žalovaný považoval tuto výši za přiměřenou a neshledal důvod pro její snížení. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 9. Žalobce namítá, že se žalovaný řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Žalobce totiž v odvolání tvrdil, že městský úřad měl vést společné řízení. V důsledku absence společného řízení teď ale žalobce musí platit náklady řízení dvakrát. Ve svém podání ze dne 17. 6. 2025 odkázal na jiné řízení, uvedl jeho spisovou značku, označil důkazy a vysvětlil, proč se mělo vést společné řízení. Podle žalobce žalovaný tuto argumentaci pominul a s tímto podáním se nevypořádal. 10. Druhá žalobní námitka směřuje proti výroku o pokutě. Žalobce tvrdí, že městský úřad nedostatečně odůvodnil její výši. Pouze obecně uvedl zákonná kritéria pro ukládání sankce, aniž by vysvětlil, jak se tato kritéria promítla do konkrétního případu. Sice odkázal na povahu a závažnost přestupku či význam chráněného zájmu, avšak neuvedl, jak tyto okolnosti posoudil. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, čj. 9 As 56/2019-28, podle kterého nestačí pouze vyjmenovat zákonná kritéria, ale je nutné vysvětlit jejich dopad na konkrétní případ. 11. Podle žalobce správní orgán sice označil přitěžující okolnost ve spáchání dvou přestupků, ale nijak neodůvodnil ostatní kritéria, která měl zohlednit. V této souvislosti žalobce navíc zpochybňuje samotný závěr, že se dopustil dvou samostatných přestupků. Poukazuje na to, že obě jednání proběhla ve stejný den, ve stejném úseku komunikace, ve velmi krátkém časovém odstupu a se stejným vozidlem. Podle žalobce se tak mohlo jednat o jeden pokračující přestupek. Správní orgány se otázkou totožnosti skutku vůbec nezabývaly, ačkoliv má tato otázka zásadní význam pro určení výše pokuty. Rozhodnutí podle žalobce neobsahuje žádnou úvahu o posouzení skutků jako dvou samostatných přestupků. 12. Třetí žalobní námitka se týká splnění podmínky podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Žalobce tvrdí, že správní orgány neprokázaly zveřejnění informace o umístění automatického technického systému. Žalovaný založil do spisu screenshot webové stránky, který má tuto skutečnost prokazovat. Podle žalobce však tento důkaz neobsahuje konkrétní informaci o umístění měřícího zařízení, neboť uvádí pouze obecně místní část Kasárna bez bližší specifikace. Žalobce namítá, že taková informace je nedostatečná a neumožňuje veřejnosti zjistit, kde se měření provádí. Žalobce navíc dále zpochybňuje, že by webová stránka byla zveřejněna ve stejné podobě již ke dni spáchání přestupku. Žalovaný sice tvrdí, že článek vznikl dne 14. 5. 2020, ale neprokázal, že byl v této podobě dostupný i později. Žalobce poukazuje na to, že na stránce je odkaz na sociální síť X, která vznikla až po roce 2022, což podle něj zpochybňuje tvrzení o datu poslední editace. Z toho dovozuje, že nelze zjistit, v jaké podobě byla informace zveřejněna v době spáchání přestupku. 13. Poslední námitka se týká doručování a zastoupení žalobce v řízení. Podle žalobce řízení nebylo řádně zahájeno. Žalobce uvádí, že řízení bylo vedeno s panem V. Ch. jako jeho zmocněncem („zmocněnec“) na základě tzv. prezidiální plné moci ze dne 2. 11. 2023. Podle žalobce však Krajský soud v Brně v jiném řízení (usnesení ze dne 30. 10. 2025, čj. 34 A 4/2025-20) posoudil tutéž plnou moc jako neplatnou, protože neobsahovala úředně ověřený podpis podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Žalobce tvrdí, že pokud je tento právní názor správný, pak ho zmocněnec nemohl zastupovat, doručení písemností mu nemohlo vyvolat účinky a řízení nebylo řádně zahájeno. Žalobce uvádí, že plnou moc udělil v dobré víře, že splňuje požadavky zákona. Námitku podává proti svému přesvědčení, třebaže mu je ku prospěchu. 14. Žalovaný trvá na správnosti rozhodnutí. K námitce týkající se zásady absorpce žalovaný uvádí, že se touto otázkou zabýval již v odvolacím řízení. Neshledal důvody pro vedení společného řízení podle § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky. Ze správního spisu nevyplývá existence jiného řízení, které by bylo možné s projednávanou věcí spojit. Samotná skutečnost, že žalobce byl v jiných řízeních postižen za jiné přestupky, podle žalovaného nezakládá povinnost vést společné řízení. Z tohoto důvodu považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné a zákonné. 15. K námitce nedostatečného odůvodnění pokuty žalovaný uvádí, že městský úřad postupoval v souladu se zákonem. Při stanovení výše pokuty vycházel ze zákonného rozpětí od 2 000 do 5 000 Kč (§ 125c odst. 5 zákona o silničním provozu). Přihlédl zejména k tomu, že se žalobce dopustil dvou přestupků překročení rychlosti. Pokuta ve výši 4 000 Kč se nachází v zákonném rozmezí a odpovídá závažnosti jednání. Žalovaný proto považuje odůvodnění pokuty za dostatečné. K námitce, že šlo o jeden pokračující přestupek, žalovaný uvádí, že každý průjezd vozidla měřeným úsekem představuje samostatné jednání. Skutečnost, že k jednáním došlo v krátkém časovém odstupu, podle něj neznamená, že jde o jeden přestupek. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2019, čj. 6 As 379/2018-40, podle kterého přestupek provozovatele vozidla podle § 125f zákona o silničním provozu nemůže mít povahu trvajícího ani pokračujícího přestupku. 16. K námitce týkající se zv