6 Azs 36/2019 — Nejvyšší správní soud

41 A 6/2026- 40 - text 15 41 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: R. K. státní příslušnost: X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 za účasti: nezl. D. K. zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem Lidická 960/81, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026, čj. OAM-32745-38/ZM-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026, čj. OAM-32745-38/ZM-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 404 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Vratislava Taubera, advokáta do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty pro nesplnění podmínky trestní zachovalosti. Žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života a nezohlednil nejlepší zájem jeho dítěte. Má pravdu. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal dne 20. 5. 2025 žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 20. 1. 2026, čj. OAM-32745-38/ZM-2025 (rozhodnutí žalovaného), žádost žalobce zamítl a platnost zaměstnanecké karty mu neprodloužil. Právně se opřel o § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl totiž pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 3. V průběhu řízení si žalovaný vyžádal výpis z evidence rejstříku trestů a zjistil, že Městský soud v Brně trestním příkazem ze dne 4. 5. 2023, čj. 4 T 72/2023-27, pravomocným dnem 24. 5. 2023, uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Dostal za to peněžitý trest ve výměře osmdesáti denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem 40.000 Kč. Kromě toho mu soud uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Peněžitý trest žalobce zaplatil v den právní moci trestního příkazu. Dne 25. 6. 2024 trestní soud podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti se zkušební dobou 18 měsíců do 25. 12. 2025. Zkušební dobu následně prodloužil o dalších 12 měsíců do 25. 12. 2026. 4. Ze samotného trestního příkazu žalovaný zjistil, že žalobce dne 7. 4. 2023 v době kolem 23:55 hodin řídil osobní automobil Škoda Octavia pod vlivem alkoholu. Na ulici Gajdošova ho zastavila hlídka městské policie poté, co bezdůvodně přejížděl jízdní pruhy a měl poškozené obě levé pneumatiky. Orientační měření alkoholu v dechu prokázalo hodnoty 2,10 ‰ (v 23:58 hodin) a 2,13 ‰ (v 00:06 hodin). Tyto hodnoty podle žalovaného odpovídají těžké opilosti vyznačující se výraznou poruchou koordinace pohybu, zhoršenou schopností posoudit rychlost a vzdálenost, zhoršenou schopností rozeznat pohybující se světla a tunelovým viděním. To vylučuje způsobilost k řízení motorového vozidla. Ulice Gajdošova je navíc frekventovanou dopravní tepnou se značným provozem v jakoukoliv denní hodinu. Je věcí náhody spíše než schopností žalobce, že nedošlo k žádné škodě. 5. Podle žalovaného tu byla splněná podmínka pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin [§ 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 44a odst. 11 a § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců]. Odsouzení žalobce dosud nebylo zahlazeno. Zákon přitom správnímu orgánu nedává prostor pro úvahu o závažnosti trestné činnosti, dosavadní bezúhonnosti, ojedinělosti protiprávního jednání ani součinnosti žalobce s orgány činnými v trestním řízení. 6. Ve vyjádření k podkladům k rozhodnutí žalobce namítl, že trestná činnost žalobce nepředstavuje natolik závažné narušení veřejného pořádku, aby převážilo nad zájmem na ochraně jeho soukromého a rodinného života. Žalobce pobývá v Česku od roku 2019, plně se integroval, žije s partnerkou a dne X se mu narodil syn. Navrhl proto provedení výslechu sebe sama a jeho partnerky. Žalovaný však výslech odmítl jako nadbytečný, protože existence rodinných vazeb nebyla sporná, bylo možné ji ověřit z úředních evidencí a dalších důkazů a výslech nemohl přinést nic nového. 7. Žalovaný si vyžádal od Městského soudu v Brně podklady k podmíněnému upuštění od výkonu trestu. Z příslušného usnesení zjistil, že žalobce v soudním řízení vypověděl, že mu zákaz řízení ztěžuje pracovní uplatnění a potřebuje automobil i pro návštěvy rodičů na Ukrajině. Peněžitý trest zaplatil, nemá žádné dluhy a poučil se. Za volantem již nikdy nebude pít. Policie pak neevidovala žádné další vyšetřování pro trestnou činnost ani přestupek. Soud proto podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu a stanovil žalobci zkušební dobu 18 měsíců. Z dalšího usnesení v trestním spise však žalovaný zjistil, že se žalobce ve zkušební době dne 28. 12. 2024 dopustil přestupku na úseku dopravy. Neřídil se příslušnými světelnými signály nebo dopravními značkami [§ 4 písm. c) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu]. Soud po zhodnocení osobní a rodinné situace žalobce dospěl k závěru, že výkon zbytku trestu by byl příliš přísný, a prodloužil žalobci zkušební dobu o 12 měsíců. 8. Žalovaný o nově zjištěných skutečnostech žalobce vyrozuměl. Žalobce trval na provedení jeho výslechu žalobce a výslechu partnerky. Usnesení o prodloužení zkušební doby podle něj nevypovídalo o okolnostech přestupku ze dne 28. 12. 2024. Mělo jít o náhlý odvoz těhotné partnerky postižené nevolností v zaměstnání. K přestupku došlo v rozrušení a neúmyslně. 9. Žalovaný však ve svém rozhodnutí tento argument odmítl. Poukázal na to, že přestupek se měl stát v sobotu. S přihlédnutím k datu narození dítěte (X) se jednalo o počátek těhotenství. V naléhavé situaci mohl žalobce přivolat záchrannou službu nebo využít taxislužbu. Žalovaný pak znovu odmítl výslechy jako nadbytečné ze stejných důvodů jako dříve. 10. K otázce přiměřenosti žalovaný předně uvedl, že zákon o pobytu cizinců u důvodu podle § 37 odst. 1 písm. a) správnímu orgánu povinnost posuzovat dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života neukládá. Přesto se přiměřeností nad rámec zákonné povinnosti zabýval s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) a § 174a zákona o pobytu cizinců. Z informačního systému cizinců zjistil, že žalobce pobývá na území Česka od roku 2019, žije s partnerkou a dne X se jim narodil syn. Poznamenal přitom, že žalobce žádné rodinné příslušníky do formuláře žádosti neuvedl a vztah s partnerkou i narození syna ohlásil až po obdržení výzvy k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. 11. Žalovaný pak uznal, že rozhodnutí představuje intenzivní zásah do rodinného života žalobce, neboť mu znemožní setrvat v soužití s partnerkou a nezletilým synem. Jako hlavní alternativa se jeví návrat žalobce na Ukrajinu. Rodinní příslušníci by stáli před volbou pouhých návštěv nebo trvalého přesídlení. Tato varianta je vzhledem k bezpečnostní situaci způsobené ruskou invazí jeví jako nepravděpodobná. Žalovaný zároveň zdůraznil, že žalobci tímto rozhodnutím – na rozdíl od správního vyhoštění – nestanovuje povinnost vycestovat ani dobu zákazu pobytu. Po zahlazení jeho odsouzení může o nové pobytové oprávnění znovu požádat. Nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života bývá téměř výhradně dlouhodobý zákaz pobytu, nikoli samotné neprodloužení pobytového oprávnění. 12. Dopad rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života žalobce pak podle žalovaného byl přiměřený a nepříčil s čl. 8 Úmluvy. Závažnost trestné činnosti (řízení motorového vozidla s hladinou alkoholu přesahující dvě promile na frekventované ulici, přičemž podle policie se v tomto stavu přibližně 128x zvyšuje riziko dopravní nehody) je natolik velká, že ani výrazný zásah do rodinného života žalobce nelze považovat za nepřiměřený. Správní orgán se ztotožnil se závěrem, jejž Nejvyšší správní soud přijal v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, čj. 7 As 21/2008-101, totiž že test proporcionality ve vztahu k § 37 odst. 1 písm. a) provedl sám zákonodárce při přijetí zákonné úpravy. Zájem státu na tom, aby se na území Česka nezdržovali cizinci odsouzení za úmyslný trestný čin, je závažnější než individuální právo cizince na ochranu rodinného života. Podmíněné upuštění od výkonu trestu nepředstavuje zahlazení odsouzení a nic na tomto závěru nemění. 13. K nejlepšímu zájmu nezletilého syna žalovaný uvedl, že pobytová oprávnění partnerky a dítěte jsou nezávislá na pobytovém oprávnění žalobce. Neprodloužení zaměstnanecké karty žalobce nebude mít na jejich pobyt žádný vliv. Žalobce navíc svým protiprávním jednáním sám ohrozil nejlepší zájem dítěte, protože tím ohrozil budoucí soužití s ním. Není úkolem správního orgánu vytvářet podmínky pro nápravu tohoto stavu. Žalovaný dospěl k závěru, že věc patří do čtvrté kategorie řízení podle kategorizace provedené Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV.