41 Az 27/2025- 73 - text
9 41 Az 27/2025
[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci
žalobce: H. A. V.
státní příslušnost: X
zastoupen advokátem Mgr. Davidem Obenrauchem
Kopečná 11, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2025, čj. OAM-482/ZA-ZA11-HA13-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalovaný nevyhověl žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. Dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonné důvody pro udělení azylu. A z doplňkové ochrany ho vyloučil kvůli předchozímu trestnímu odsouzení za pokus těžkého ublížení na zdraví. Podle soudu postupoval správně.
II. Rozhodnutí žalovaného
2. Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany po více než dvaceti letech svého pobytu v Česku. Pobytové oprávnění pozbyl v důsledku pravomocného odsouzení Městským soudem v Brně za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Krajský soud v Brně ho pak ještě odsoudil za pokus těžkého ublížení na zdraví a za přečin výtržnictví. Žalobce se totiž během svého lékařského vyšetření ve zdravotním středisku vazební věznice pokusil nůžkami bodnout do krku ošetřujícího lékaře. Ke zranění nedošlo, protože mu lékař, pracovník vězeňské služby a zdravotní sestra společně zabránili.
3. Žalobce v žádosti uvedl, že do Česka přicestoval v roce 2003 za účelem podnikání. Ve Vietnamu nikdy neměl problémy se státními orgány. O mezinárodní ochranu v minulosti nežádal. Důvodem jeho žádosti byla především obava z bývalých spolupachatelů, protože v průběhu trestního stíhání poskytl informace vedoucí k rozkrytí drogové sítě vietnamské mafie v Česku. Druhým důvodem byla snaha tu zůstat se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Žalobce tvrdil, že mu bývalí spolupachatelé po jeho propuštění z výkonu trestu vyhrožovali usmrcením nebo možným přinucením k další trestné činnosti, pokud se vrátí zpět do Vietnamu. Své obavy opíral o výhrůžné e-maily, které obdržel. Jeho obavy zesilovalo i to, že byl minulosti fyzicky napaden.
4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 9. 2025, čj. OAM-482/ZA-ZA11-HA13-2025 („rozhodnutí žalovaného“), nejprve neudělil žalobci azyl. Žalobce totiž podle něj neuvedl žádné skutečnosti svědčící o pronásledování z důvodu politických práv a svobod [§ 12 písm. a) zákona o azylu], ani o pronásledování z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či politického přesvědčení [§12 písm. b) zákona o azylu]. Sám potvrdil, že žádné politické názory nezastává a ve Vietnamu ani neměl žádné problémy se státními orgány. V případě obav z trestné činnosti bývalých spolupachatelů se ve Vietnamu mohl obrátit na tamější orgány veřejné moci, což neučinil. Neprokázal ani to, že by vietnamské státní orgány nebyly schopny nebo ochotny mu poskytnout ochranu. Institut mezinárodní ochrany nemůže sloužit k legalizaci pobytu po ztrátě pobytového oprávnění.
5. Rodinné vazby žalobce na území České republiky žalovaný posoudil a ve svém rozhodnutí zohlednil. Výslovně však uvedl, že samy o sobě nezakládají nárok na udělení národního humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu). Životní situaci žalobce nehodnotil jako mimořádnou nebo hodnou zvláštního zřetele, pro kterou lze udělit právě národní humanitární azyl.
6. Pokud jde o doplňkovou ochranu, tak z té žalovaný žalobce vyloučil podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, podle nějž lze žadatele vyloučit z doplňkové ochrany, je-li důvodné podezření, že se dopustil vážného zločinu. Žalovaný odkázal na odsouzení za výše zmíněný pokus těžkého ublížení na zdraví a přečin výtržnictví. Jde o úmyslné trestné činy. Za spáchání těžkého ublížení na zdraví hrozí za okolností, jaké tu nastaly – tedy že jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví a uvedený čin spáchal na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání –, trest odnětí svobody s trestní sazbou v rozmezí 5 až 12 let.
7. Z rozsudku Krajského soudu v Brně o tomto odsouzení vyplývá, že v případě zasažení lékaře mohlo dojít k závažnému až život ohrožujícímu poranění. Nestalo se tak jen shodou okolností, náhod a jeho obranou. Ke spáchání trestné činnosti se žalobce navíc nedoznal. Z provedeného dokazování také jednoznačně vyplynulo, že zaútočil na lékaře, tj. zdravotnického pracovníka při výkonu zdravotnického zaměstnání. Tím, že na něj zaútočil, se dopustil dvou trestných činů.
8. Trestní soud žalobci uložil souhrnný trest za nyní projednávanou trestnou činnost a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, ze kterých jej shledal vinným již dříve Městský soud v Brně. Nejpřísněji trestným z projednávané trestné činnosti je zločin těžkého ublížení na zdraví, žalobci tak hrozil výše uvedený trest odnětí svobody od 5 do 12 let.
9. K osobě žalobce trestní soud zjistil, že je formálně netrestaný. Jako polehčující okolnost zhodnotil, že napsal poškozenému omluvný dopis. A zejména to, že jeho nejzávažnější jednání, tj. útok vůči poškozenému, zůstal pouze ve stádiu pokusu. Jeho trestná činnost neměla pro nikoho žádné následky, zejména zdravotní. Naopak mu při