8 Azs 44/2021 — Nejvyšší správní soud

41 Az 31/2025- 23 - text 11 41 Az 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: S. A. A. M. státní příslušnost: X t. č. pobytem X zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 - Vysočany proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad štolou 936/3,170 34 Praha 7 - Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, čj. OAM-1092/ZA-ZA11-K11-2025, takto: I. Návrh, aby soud přiznal žalobkyni postavení uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a udělil jí azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, se zamítá. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, čj. OAM-1092/ZA-ZA11-K11-2025, se ruší v části, ve které se žalobkyni azyl podle § 12 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, a věc se v této části vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Jádro věci 1. Žalobkyně, která pochází z Jemenu, v Česku požádala o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji udělil doplňkovou ochranu. Žalobkyně se však domáhá azylu. Mimo jiné proto, že má jako žena odůvodněný strach z pronásledování na základě pohlaví. Podle soudu žalovaný tento aspekt věci podcenil a neopatřil si k jeho posouzení náležité podklady. To bude jeho úkolem v dalším řízení. II. Dosavadní vývoj 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2025, čj. OAM-1092/ZA-ZA11-K11-2025 („rozhodnutí žalovaného“), žalobkyni udělil doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu kvůli vnitřnímu ozbrojenému konfliktu v Jemenu. Neudělil jí ovšem azyl podle § 12 a § 13 zákona o azylu. Soud dále shrne již jen skutkové okolnosti týkající se tzv. konvenčního azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, o který ve věci jde. 3. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně uvedla, že je arabské národnosti a vyznává sunnitský islám. Nemá žádné politické přesvědčení. Je bezdětná a vdaná. Její manžel má v Česku trvalý pobyt. Z Jemenu žalobkyně vycestovala v prosinci 2024 do Saúdské Arábie, kde si zajistila české vízum. Zůstala tam do března 2025 a v dubnu 2025 přiletěla přes Egypt do Česka. K důvodům své žádosti uvedla, že v Jemenu probíhá válka. Trpěla také násilím ze strany manžela, bil ji a vyhrožoval vrácením do Jemenu. Vykořisťoval ji a využíval toho, že neumí česky. Kontaktoval i její sousedy v Jemenu a pomluvil ji, takže by ji tam mohli i zabít. Navíc vyhrožuje, že ublíží i její rodině v Jemenu. 4. Při pohovoru pak žalobkyně doplnila, že se s manželem vzali v červenci 2024. Přijel za ní z Česka. Pas si vyřídila v říjnu 2024, musela kvůli tomu do jiného města, protože město Ibb, odkud pochází, patří Hútíům (někdy méně přesně označovaným také jako Húsíové). Domácí násilí na ní manžel páchal až v Česku. Nadává jí, je agresivní, bije ji a také ji znásilnil. Když se stěhovali do nového bytu, nastal největší problém, o kterém nechce mluvit, a rozešli se. On pak kontaktoval její sousedy v Jemenu a všude ji pomluvil. Zakazoval jí stýkat se s kamarádkami i vycházet ven. Oficiálně rozvedení ale nejsou. Žalobkyně mu jednou řekla, že se chce projít, zjistila heslo na Wi-Fi a kontaktovala rodinu i českou policii, že jí manžel vyhrožuje, mj. i vrácením do Jemenu. Aktuálně s ním není v kontaktu. 5. K situaci v Jemenu žalobkyně řekla, že je tam občanská válka. Kromě toho ještě probíhá válka s Izraelem, který Jemen také bombarduje. V případě návratu se bojí války. Manžel jí tam také zničil pověst. Má tam rodiče a mladší sestru. Žije se jim mizerně kvůli válce. Žijí ve strachu, ale nemají kam odejít. Žalobkyně pak prohlásila, že v Jemenu neměla nikdy potíže kvůli rase, národnosti, pohlaví, sexuální orientaci, příslušnosti k sociální skupině, politickým názorům nebo náboženství, stejně tak ani se státními orgány. Snad se manžel nedoví, kde je. V Evropě má jako žena více práv než v arabských zemích. Žalobkyně využila svého práva na zpětné přetlumočení protokolu o pohovoru, načež jej bez námitek podepsala. 6. Při seznámení se s podklady rozhodnutí žalobkyně tvrdila, že v Jemenu je diskriminace žen. Brání se jim ve studiu. Unáší je. A znásilňují. Proto musí být doma a čelí tím diskriminaci. Žalobkyně předeslala, že se ještě písemně vyjádří. V tomto vyjádření pak popisovala své problémy s manželem a situaci žen v Jemenu. Mimo jiné namítala, že by jí ve vlasti hrozilo pronásledování z důvodu pohlaví a příslušnosti k sociální skupině coby rozvedené ženě. V textu vyjádření připojila odkazy na články o situaci jemenských žen. Doložila také psychoterapeutickou zprávu, ve které se uvádí, že dochází na terapie z důvodu disociativních obtíží. Doplnila také screen zpráv z mobilu v arabském jazyce. Šlo o manželovy výhrůžky. 7. Žalovaný nicméně nedospěl k závěru, že by žalobkyně mohla ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodu její rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Neuvedla ani žádnou skutečnost, ze které by plynulo, že se stala terčem pronásledování. V průběhu správního řízení uvedla, že ve vlasti neměla žádné potíže se státními orgány a vyloučila veškeré potíže zapříčiněné její rasou, národností, náboženstvím, pohlavím, příslušností k sociální skupině či politickým přesvědčením. 8. Pokud jde o problémy s manželem, tak se týkaly jejího pobytu v Česku, nikoliv v Jemenu. Adekvátním se tak jeví řešení situace prostřednictvím Policie ČR. Žalobkyně nesdělila, jakým způsobem by jí azyl měl v této věci pomoci. Žádost ostatně podala až po delší době pobytu v Česku, který jí zanikl. Podání žádosti o mezinárodní ochranu jí poradila nezisková organizace. Žalobkyně pak sice ve svém písemném vyjádření vyslovila obavu z pronásledování kvůli pohlaví a sociální skupině (rozvedené ženy). V pohovoru to však na dotaz výslovně vyloučila. Zároveň v průběhu řízení nezmínila, že by v Jemenu čelila jakémukoliv jednání ztotožnitelnému s pojmem pronásledování ve smyslu azylového zákona. 9. Žalovaný nepopírá složitou situaci žen v zemi. Informace OAMP: Jemen, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 17. 1. 2025 („Informace OAMP“) uvádí, že ženy nemají úplnou svobodu pohybu a často se vyžaduje mužský doprovod z řad příbuzných. Nemusí tak nutně jít přímo o manžela. Žalobkyně se v textu snaží navodit dojem (resp. v určitých pasážích to uvádí explicitně), že by měla dostal azyl pouze z důvodu pohlaví. To však musí žalovaný odmítnout, protože touto logikou by pak měla nárok na azyl teoreticky každá žena z arabských či islámských zemí. Ostatně i v popiscích zpráv, na které žalobkyně odkazuje, se píše de facto pouze o povinnosti mužského opatrovníka (a to ještě pouze v oblastech pod kontrolou Hútíů), resp. skutečnosti, že ženy zůstávají v manželství, protože se rozvod bere jako ostuda. Ani tyto skutečnosti, jakkoliv z euroatlantického pohledu nekomfortní, však ještě nezakládají důvod k udělení azylu. Sama dotyčná navíc v pohovoru řekla, že rozvedená není a podle svých slov se jen neurčitě „rozhodla o rozvodu.“ Žádné materiály o rozvodu nedoložila. 10. Výčet důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu je taxativní (vyčerpávající). Žádné jiné pod něj nelze podřadit. Probíhající válečný konflikt v zemi původu žadatelky o udělení mezinárodní ochrany, který se dotýká veškerého obyvatelstva bez ohledu na jeho rasu, národnost či politickou příslušnost, přitom mezi důvody relevantní z hlediska možnosti udělení azylu zákon neřadí. Žalovaný tedy neshledal na straně žalobkyně v případě jejího návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 11. Žalobkyně namítá, že jí v Jemenu hrozí pronásledování, motivované důvodem jejího pohlaví, příslušnosti k určité sociální skupině a také pro zastávání určitých politických názorů. Nelze tedy uzavřít, že jí hrozí pouze vážná újma coby důvod pro udělení doplňkové ochrany. Je třeba zkoumat i azylové důvody, které v daném případě existují. Rozhodnutí žalovaného proto žalobkyně napadá v části, ve které se neuděluje azyl podle § 12 zákona o azylu. 12. Žalobkyně již při pohovoru a později ve svém vyjádření uvedla, že situace žen, dále pak rozvedených žen, je velmi tristní. Obává se smrti. Rozvedené ženy čelí velkému nebezpečí ze strany ostatních obyvatel. Jde o reálný a vážný problém, který představuje ohrožení její bezpečnosti a důstojnosti. V Jemenu nefunguje právní systém. Ozbrojené milice a náboženský extremismus zásadně omezují postavení žen. Ženy, které jsou společensky aktivní, jsou hrozbou. 13. Přestože žalobkyně uvedla, že není politicky aktivní, byla stále aktivní ve své komunitě. Bylo to pro ni ovšem náročné vzhledem k obecnému postavení žen. Jakmile jste v ohrožení kvůli uplatň