56 Ad 9/2024- 36 - text
14 56 Ad 9/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci
žalobce: K. H.
bytem X.
zastoupený advokátkou Mgr. Annou Vejmelkovou
spolupracující advokátka AK Dostupný advokát s.r.o.
sídlem V jámě 699/1, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2024, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 7. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 281 Kč k rukám jeho advokátky Mgr. Anny Vejmelkové, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 7. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky ve Zlíně (dále také „správní orgán prvního stupně“ nebo „úřad práce“) ze dne 21. 3. 2024, č. j. X. Tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od prosince 2023 podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“), a současně bylo rozhodnuto o poskytování příspěvku na péči v původní výši 4 400 Kč měsíčně. Rozhodnutí vycházelo ze sociálního šetření provedeného v přirozeném prostředí žalobce dne 4. 1. 2024 a dále z posudku IPZS v Uherském Hradišti ze dne 5. 3. 2024 a v odvolacím řízení i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také „PK MPSV“ nebo „posudková komise“) ze dne 6. 6. 2024, z něhož vyplynulo, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále též „DNZS“) není schopen zvládat 6 základních životních potřeb (orientace, komunikace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost).
2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 10. 9. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“).
II. Shrnutí žalobní argumentace
3. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu a s hodnocením intenzity své závislosti na pomoci jiné osoby. Za nezvládané byly u žalobce posouzeny některé základní životní potřeby (dále také „ZŽP“): orientace, komunikace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, s čímž žalobce souhlasí. Nesouhlasí však s posouzením dalších tří ZŽP, a to mobility, stravování a tělesné hygieny, které byly správním orgánem prvního stupně a následně žalovaným hodnoceny u něj za zvládané. V tomto rozsahu považuje žalobce napadené rozhodnutí za zatížené zjevnou nesprávností, neboť hodnocení zvládání uvedených základních životních potřeb bylo podle jeho názoru provedeno v rozporu s podklady pro posouzení závislosti, a také v rozporu s právními předpisy i ustálenou soudní judikaturou. Žalobce v této souvislosti odkázal na relevantní právní úpravu poskytování příspěvku na péči obsaženou v zákoně o sociálních službách a ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“ nebo „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), zejména na § 8 a § 9 zákona o sociálních službách a § 1 a § 2a prováděcí vyhlášky. Ve své argumentaci se žalobce zaměřil především na posuzování zvládání základních životních potřeb v přijatelném standardu a na hodnocení funkčních schopností s využitím zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby při používání běžně dostupných pomůcek.
4. K ZŽP mobilita žalobce uvedl, že ze zprávy o sociálním šetření výslovně vyplývá, že tuto základní životní potřebu samostatně nezvládá. Ačkoli je fyzicky mobilní, bez dopomoci matky, popř. dalších členů rodiny (dále též „třetí osoba“ nebo „pečující osoba“) fakticky nevychází ven. Důvodem jsou strach, úzkosti a depresivní stavy. Pobyt venku žalobce zcela odmítá a přesvědčit ho k opuštění domácnosti je značně obtížné. Bez pomoci pečující osoby rovněž není schopen samostatně nastupovat do dopravních prostředků, vystupovat z nich a ani je používat. Žalobce proto dovozuje, že nesplňuje kritérium uvedené v bodě 7 písm. a) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.
5. K ZŽP stravování žalobce namítal, že z předložených lékařských zpráv vyplývá, že bez dopomoci třetí osoby nezvládá stravování, a to zejména ve vztahu ke schopnosti vybrat si ke konzumaci vhodný nápoj a potraviny, a také dodržovat stanovený dietní režim (včetně pravidelného příjmu potravy a dodržování pitného režimu). Bez dopomoci není schopen konzumovat stravu v obvyklém denním režimu. Současně je u žalobce nutné kontrolovat vyloučení mléka a mléčných výrobků z jídelníčku, a také dodržování redukční diety s ohledem na diagnózu obezity II. stupně a intoleranci mléka a mléčných výrobků. Žalobce není schopen posoudit, jaké potraviny, v jakém množství a jak často je vhodné konzumovat. Žalobce tedy není schopen samostatně vykonávat činnosti uvedené v bodech 1, 5 a 6 písm. d) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.
6. Ve vztahu k ZŽP tělesná hygiena žalobce uvedl, že má potíže s česáním, holením a stříháním vlasů. V lékařských zprávách, které předložil, je uvedeno, že žalobci je třeba s hygienou pomáhat, alespoň pokud jde o připomínání a kontrolu jejího provádění. Dle lékařských zpráv žalobce nezvládá česání a holení (psychiatrické vyšetření MUDr. P.), resp. hygienu zvládá jen pod dohledem druhé osoby (zpráva praktické lékařky MUDr. M.). Žalobce proto dovozuje, že není schopen samostatně vykonávat činnosti uvedené v bodech 3 a 4 písm. f) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.
7. Žalobce dále namítal, že skutkový stav nemohl být dostatečně a správně zjištěn, neboť posudková komise ani žalovaný se náležitě nevypořádali se zjištěními obsaženými v lékařských zprávách a ve zprávě ze sociálního šetření. S těmito podklady jsou zjištění a závěry posudkové komise a žalovaného ve zřejmém rozporu. Posouzení zdravotního stavu žalobce neodpovídá skutečnosti (stran tří ZŽP – mobilita, stravování a tělesná hygiena). Není zřejmé, na základě jakého podkladu PK a žalovaný dospěli k závěru, že žalobce tyto ZŽP zvládá.
8. Žalobce je přesvědčen, že závěry posudkové komise i žalovaného jsou věcně nesprávné. Navrhl proto soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že žalovaný bude zavázán povinností zajistit vypracování doplnění posudku posudkovou komisí, který nesprávnosti napraví a nedostatky doplní, a to v intencích posudkových kritérií stanovených právními předpisy pro hodnocení zvládání jednotlivých základních životních potřeb.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce
9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že PK MPSV hodnotila zdravotní stav žalobce ve svém posudku komplexně, přičemž při posouzení jeho diagnóz vycházela ze všech doložených lékařských zpráv a rovněž ze závěrů sociálního šetření. Žalovaný uvedl, že základní životní potřeba mobilita byla u žalobce hodnocena jako zvládaná, neboť u něj nebyly prokázány těžké poruchy funkce páteře, nosných kloubů ani jiné diagnózy, které by objektivně bránily schopnosti tuto základní životní potřebu zvládat. Případné cesty žalobce (s doprovodem) k lékaři, na vyšetření, rehabilitaci či na úřady jsou podle žalovaného součástí hodnocení základní životní potřeby osobní aktivity, která byla žalobci uznána. Žalovaný dále uvedl, že z lékařských zpráv ani z posudkového hodnocení nevyplývá, že by žalobce vykazoval taková zdravotní omezení, která by zakládala potřebu pomoci třetí osoby při zvládání této základní životní potřeby.
10. Ke schopnosti zvládat základní životní potřebu stravování žalovaný uvedl, že za její nezvládání se považuje stav, kdy je například nutné přijímat potravu sondou za pomoci pečující osoby. Z posudku PK MPSV podle žalovaného vyplývá, že žalobce je schopen sebesycení, a proto byla tato základní životní potřeba hodnocena jako zvládaná.
11. Základní životní potřeba tělesné hygieny byla podle žalovaného posouzena jako zvládaná z důvodu, že žalobce netrpí ztrátou (anatomickou ani funkční) dominantní končetiny ani podstatným omezením funkce horních končetin. Žalovaný uvedl, že k nezvládání této základní životní potřeby mohou vést například stavy spojené s nevidomostí či těžká psychická onemocnění s výrazně narušenými stereotypy v oblasti osobní hygieny. Podle žalovaného ani ze závěrů sociálního šetření nevyplývá, že by žalobce nebyl schopen vykonávat tělesnou hygienu v přijatelném standardu.
12. PK MPSV podle žalovaného dala objektivizovaný zdravotní stav žalobce do souvislosti se zákonnými podmínkami nároku na příspěvek na péči, přičemž nárok žalobce byl