1 As 110/2010 — Nejvyšší správní soud

62 A 50/2024- 56 - text  12 62 A 50/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: Notino, s.r.o. sídlem Londýnské náměstí 881/6, Brno zastoupen Mgr. Tomášem Markem, advokátem sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č.j. MZDR 28251/2022-5/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem projednávané věci je zákonnost rozhodnutí o přestupku týkající se porušení povinností distributora při označování kosmetických přípravků. 2. Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 11. 8. 2022, č. j. 47182/2022/BM/PRAV, ve společném řízení uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 92a odst. 4 písm. a) bod 11 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, tím, že dne 24. 2. 2021 v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o kosmetických přípravcích nedodržel povinnost značení výrobku v českém jazyce stanovenou v čl. 19 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009, o kosmetických přípravcích (dále jen „nařízení “) ve spojení s § 27 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, tj. povinnost zajistit při dodávání na trh, aby byly v označení kosmetického přípravku údaje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie [v daném případě informace podle čl. 19 odst. 1 písm. d) a f) nařízení] uvedeny v českém jazyce. Dále byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 92a odst. 4 písm. a) bodu 4 zákona o ochraně veřejného zdraví tím, že dne 15. 3. 2021 v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o kosmetických přípravcích nesplnil oznamovací povinnost v souvislosti s uvedením výrobku na trh stanovenou v čl. 13 odst. 3 nařízení, tj. povinnost distributora, který dodává na trh v členském státě kosmetický přípravek, jenž byl již uveden na trh v jiném členském státě, a který z vlastního podnětu přeloží jakoukoli část označení tohoto přípravku za účelem dodržení vnitrostátního práva, předložit Komisi elektronickou cestou stanovené informace o ochraně veřejného zdraví. Za výše uvedené přestupky byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 100 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. 3. K odvolání žalobce žalovaný částečně změnil výrok prvostupňového rozhodnutí (upřesnil kód EAN jednoho z výrobků) a snížil uloženou pokutu na 70 000 Kč; ve zbytku odvolání zamítl. II. Žaloba 4. Žalobce považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nezákonná. Namítá, že došlo k uplynutí promlčecí doby. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 13. 5. 2024, tedy více než 3 roky od údajného spáchání obou přestupků. 5. Dále žalovaný nesprávně posoudil naplnění podmínek pro vznik povinnosti uvést údaj o funkci kosmetického přípravku na obalu výrobků v českém jazyce. Tato povinnost podle čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení vzniká, není-li funkce kosmetického přípravku zřejmá z jeho „obchodní úpravy“. Jde o neurčitý právní pojem, jehož výkladem se žalovaný dostatečně nezabýval. Tento pojem je třeba vykládat v tom smyslu, že průměrný spotřebitel (jenž má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, a to s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory) není schopen z obalu rozpoznat, že se svou funkcí jedná o konkrétní kosmetický přípravek. V tomto případě se jednalo o luxusní prostředky renomovaných značek zaměřujících se na konkrétní druhy kosmetiky, které jsou průměrnému spotřebiteli známé. Přípravky byly označeny anglickými výrazy, jež jsou foneticky téměř shodné s jejich českým překladem. Průměrnému spotřebiteli tak muselo být jasné, o jaké kosmetické přípravky se jednalo (šampon na vlasy, masku na vlasy, micelární vodu a pastu na vlasy). Žalobce se tedy nedopustil přestupku tím, že na obalu přípravků neuvedl české označení produktů. 6. Žalovaný nesprávně vyložil rovněž pojem „zvláštní upozornění“, jež je nutné podle čl. 19 odst. 1 písm. d) nařízení uvádět na obalu kosmetických přípravků. Není pravdou, že by na obalu šamponu a masky na vlasy muselo být v českém jazyce uvedeno upozornění, jak postupovat, dostane-li se přípravek do očí. Tato informace není zvláštním upozorněním ve smyslu nařízení, ale notorietou, které si je vědom každý průměrný spotřebitel. Pokud by platila povinnost uvádět podobné notoriety na různé výrobky, dalo by se ad absurdum uvažovat o povinnosti uvádět nadbytečná upozornění na všechna myslitelná rizika spojená s užíváním různých produktů (např. že puding je po ohřátí horký, štětka na záchod se nepoužívá k osobní hygieně, domácí zvířata se nesuší v mikrovlnné troubě či že se motorová pila nezastavuje prsty nebo genitáliemi). Skutečnost, že předmětné upozornění bylo na obalu uvedeno v anglickém jazyce, na věci nic nemění. Uvede-li výrobce na obal určité upozornění, nejedná se automaticky o zvláštní upozornění podle nařízení. Žalobce se tedy nedopustil přestupku tím, že předmětné upozornění na obalu výrobků neuvedl. 7. Žalovaný pochybil rovněž tím, že nesprávně posoudil naplnění podmínek pro vznik povinnosti uvést do Portálu pro oznamování kosmetických přípravků (Cosmetic Products Notification Portal; dále též „CPNP“) informace o funkci kosmetického přípravku přeložené do českého jazyka vyplývající z čl. 13 odst. 3 nařízení. Tato povinnost vzniká, pokud distributor z vlastního podnětu přeloží jakoukoliv část označení kosmetického přípravku. V uvedeném případě však žalobce na obal předmětných produktů neumístil překlad, ale toliko informace nad rámec těch uvedených na obalu. Ani jeden z obalů neobsahoval anglický ekvivalent uvedených českých názvů. Ani v tomto případě se tedy žalobce přestupku nedopustil. 8. Navrhl proto, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný setrval na závěrech napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí s námitkou promlčení. Promlčecí doba u vytýkaných přestupků činí 3 roky a počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. Doručením příkazu a vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, se běh promlčecí doby přerušuje a počíná běžet lhůta nová. Ke spáchání přestupků došlo 24. 2. 2021 a 15. 3. 2021. Příkaz byl žalobci doručen 2. 9. 2021, čímž poprvé došlo k přerušení promlčecí doby. K dalšímu přerušení pak došlo vydáním prvostupňového rozhodnutí 11. 8. 2022 a následně vydáním rozhodnutí žalovaného 13. 5. 2024. Tříletá promlčecí doba tak před vydáním napadeného rozhodnutí neuplynula. Dodržena byla rovněž objektivní pětiletá lhůta. Odpovědnost žalobce za spáchané přestupky tedy před vydáním napadeného rozhodnutí nezanikla. 10. K označování kosmetických přípravků uvádí, že z nařízení jednoznačně vyplývá, že kosmetické přípravky smí být dodávány trh pouze v případě, že je na jejich obalu nesmazatelně, čitelně a viditelně uvedeno mimo jiné zvláštní upozornění týkající se jejich použití a jejich funkce. Ze zákona o ochraně veřejného zdraví pak plyne povinnost uvádět tyto informace v českém jazyce. To žalobce nesplnil. 11. Co se týče povinnosti uvádět na obalu přípravků informace o jejich funkci, nelze říci, že by funkce kontrolovaných přípravků byla zřejmá z jejich obchodní úpravy. Z vizuální podoby přípravků totiž funkci vyvodit nelze. Od průměrného spotřebitele nelze požadovat specifické znalosti z oblasti kosmetiky nebo předpokládat znalost cizích jazyků. Žalobce zaměňuje průměrného spotřebitele za informovaného uživatele majícího hlubší znalosti v oblasti kosmetiky. Cizojazyčné informace uvedené na produktech nejsou způsobilé informovat průměrného spotřebitele o jejich funkci. Zvláštní upozornění, co dělat v případě, že se produkt dostane do očí, je na předmětných produktech uvedeno v různých jazycích, nikoliv však v jazyce českém. I toto upozornění měl žalobce na výrobku uvést. 12. K porušení notifikační povinnosti dodal, že pokud žalobce z vlastního podnětu přistoupil na označení předmětných výrobků v českém jazyce, vznikla mu povinnost notifikovat o tom Komisi. 13. Žalovaný tedy navrhl žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci 14. Žaloba není důvodná. 15. Ze správního spisu vyplývá, že Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) zahájila dne 11. 2. 2021 na základě podnětu výkon státního zdravotního dozoru zaměřeného na kontrolu plnění povinností stanovených žalobci mimo jiné nařízením a zákonem o ochraně veřejného zdraví. V rámci dozoru byl dne 19. 2. 2021 proveden kontrolní nákup v internetovém obchodu žalobce. Bylo objednáno pět kosmetických přípravků, přičemž u čtyř z nich byly